1Kr 19, 9-18
Ř 10, 5-15
ev. Mt 14, 22-33

Ježíšova chůze po vodách – klasická ukázka pro tolik lidí tak těžko přijatelného zázraku. Snad žádný z jiných v evangeliích zmiňovaných zázraků nepodněcuje lidskou představivost tak silně jako tento. (Celý příspěvek…)

Iz 55, 10-13
Ř 8, 1-11                                                   
ev. Mt 13, 1-9. 18-23

Podobenství o rozsévači je podstatně známějším textem, nežli apoštolské slovo Pavlovo z listu Římanů, 8. kapitoly o Duchu Kristově, učiním proto výjimku z tradičního úzu, podle kterého se za základ kazatelské promluvy zpravidla vybírají texty evangelní a podívám se společně s vámi detailněji právě na úryvek z epištoly, který jsme slyšeli jako druhé biblické čtení při dnešní bohoslužbě. (Celý příspěvek…)

Iz 40, 12-17.27-31
2K 13, 11-13                                             
ev. Mt 28, 16-20

Když byl sestavován křesťanský kalendář a jednotlivé dny v něm byly zasvěcovány buď významným svědeckým postavám víry anebo novozákonním událostem, které měly být věřícímu lidu připomínkou a posilou jejich víry, nemohli jeho tvůrci samozřejmě opomenout toho, který sám je Tvůrcem a Dárcem času – totiž Boha Nejvyššího. (Celý příspěvek…)

Po předchozích dílech z cyklu komponovaných večerů o pražské architektuře se Zdeněkem Lukešem (Praha secesní, Praha I. republiky a Praha reálného socialismu) přichází tentokrát renomovaný znalec pražské architektury s přednáškou o podobě moderních pražských sakrálních staveb. Posluchači budou seznámeni se stěžejními díly Josefa Gočára, Josipa Plečnika, Pavla Janáka a dalších, kteří se pojetím svých církevních budov nesmazatelně vepsali do tváře pražské architektury. Na území Prahy 10 jsou přitom dvě významné doklady této architektonické tvorby: Janákův Husův sbor na Vinohradech a Gočárův Kostel sv. Václava ve Vršovicích.

Sk 17, 22-31
1Pt 3, 13-22
ev. Jn 14, 15-21

Každý z přečtených biblických textů je výkladově mimořádně hutný. Pokusil jsem se mezi nimi najít spojitost a je na vás, abyste posoudili, zdali se mi to podařilo. Prvním je řeč apoštola Pavla na athénském Areopágu – jakémsi starověkém Hyde Parku, kde každý mohl vystoupit se svým projevem. Apoštol toto místo používá jako základnu svého zvěstování uprostřed pohanského města. Jako dobrý znalec řeckého způsobu myšlení i řecké filosofie používá termíny a mluvu, které alespoň ve svém výrazivu musely znít athéňanům jako důvěrně známé. (Celý příspěvek…)

Sk 2, 42-47
1Pt 2, 18-25
ev. Jn 10, 1-10

Za duchovní pastýře bývají zpravidla v křesťanské terminologii označováni kněží. Reformace termínem pastor – pastýř nahradila do té doby tradičně užívané kněz – sacerdos. Reformace zpravidla nenahlíží na kněze jako na správce svátostí, ani jako na obětníka stojícího v čele obětního společenství, nýbrž jako na toho, který je pověřen předsedat duchovní správě, je vůči svým ovečkám v postavení pastýře. (Celý příspěvek…)

Sk 2, 14a. 36-41
1Pt 1, 17-23
ev. Lk 24, 13-35

Příběh učedníků jdoucích do Emauz je dalším z řady svědectví o Ježíšově vzkříšení. Časově je situován stále do téhož dne, ve kterém byl Ježíš vzkříšen – jedná se tedy o první den po sobotě. Je zde dále rozvíjen motiv prázdného hrobu, o kterém učedníci jdoucí do Emauz rozmlouvají s neznámým mužem, přičemž vlastními smysly nepoznávají, že hovoří se Vzkříšeným Kristem. (Celý příspěvek…)