1Sm 16, 1-13
Ef 5, 8-14
ev. Jn 9, 1-41

Uzdravení slepého z 9. kapitoly Janova evangelia je textem, který posluchači většinou důvěrně znají do přibližně jedné třetiny tohoto příběhu, který je podrobně rozepsán ve čtyřiceti jedna verších. Těžiště jeho poselství spatřují kazatelé především v počátečním rozhovoru Ježíše s učedníky, kterým tento odpovídá na otázku po smyslu slepcova utrpení. Ten příběh jde však dál, nežli jen do okamžiku zázračného uzdravení. (Celý příspěvek…)

Gn 2,15-17; 3,1-7
Ř 5, 12-19
ev. Mt 4,1-11

Že byl Ježíš biblista par excellence s darem od Pána Boha je zřejmé i v textu, popisujícím jeho zápas s pokušením. Když ho ďábel trojím způsobem pokouší, pokaždé argumentuje Ježíš biblickým slovem. Na nabídku proměny kamenů v chleby odpovídá Ježíš citací z 5. knihy Mojžíšovy: Nejenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. (Celý příspěvek…)

Iz 58, 1-12
1K 2, 1-16                                                 
ev. Mt 5, 13-20

Jak si všimli poučenější kazatelé a vykladači Písma než jsem já, a mně tak nezbývá než jejich výklad opakovat: Ježíš nikoho nevyzývá, tím méně své učedníky, aby se stali solí země a světlem světa. Kolik líbivých slovo v tomto duchu už bylo proneseno: „pojďme do sebe, bratři a sestry, staňme se už konečně tou solí a světlem. Když ne odedneška, tak od zítřka už ano. Trochu na sobě zapracujeme a ono to půjde, najdeme onu potřebnou slanost, rozjasníme svoje tváře a Boží království je naše!“ Nic takového v bibli napsáno není, žádná solná ani světelná kůra, kterou by Spasitel svým vyznavačům ukládal. (Celý příspěvek…)

Druhé čtení z Písma: 1. Korintským 1,18–31

Minulou neděli si na tomto místě Adéla ve svém kázání správně všimla, že ačkoliv nás Ježíš povolal být rybáři lidí, jsme spíše potápěči, kteří ryby pozorují, ale neloví.
Jsme totiž vesměs vzdělanější, informovanější o dění v nejrůznějších koutech světa, než byly generace před námi. Nejsme odkázáni jen na to, co nám předají naši otcové nebo babičky. Už neplatí, že „naše vesnice byla vždy katolická, tak i já jsem katolík.“ Už nejsme formováni tradicí, formujeme se svobodně sami. Máme dost informací a cítíme se být dost pevní v kramflecích, abychom si z nich sami vybrali, co se nám hodí. (Celý příspěvek…)

Iz 49, 1-7
1K 1, 1-9                                                  
ev. Jn 1, 29-42

 Od vánoc dál, přes svátek Zjevení Páně je poselství církve neseno biblickými texty, které jsou připomenutím Ježíšova tělesného zrození, odtud přes svědectví o Ježíšově křtu pokračuje církev svědectvím o počátku Ježíšova veřejného působení. Poselství církve je tak od začátku církevního roku výrazně „christocentrické“ – je vázáno na Krista jako na toho, který je ústředním bodem, nebo lépe řečeno s apoštolem a žalmistou – úhelným kamenem, naší víry. (Celý příspěvek…)

Iz 9, 1-6
Tt 2, 11-14
ev. Lk 2, 1-20

Existuje řada klišé, kterým kazatelé vánočního evangelia rádi podléhají. Mluvím z vlastní zkušenosti, protože každé z těch, co budu jmenovat jsem i já alespoň jednou během své kazatelské praxe použil. (Celý příspěvek…)

Iz 7, 10-16
Ř 1, 1-7
ev. Mt 1, 18-25

Z adventu rovnýma nohama přímo k jádru vánočního příběhu. Tak nějak ve zkratce by šly shrnout do jediné věty biblické texty na čtvrtou neděli adventní podle Ekumenického lekcionáře – řady A. Někdo snad ještě čekal slovo o přípravě cesty Páně podle proroka Jana Křtitele, ale svědectvím Matoušova evangelia o Mariině početí vstupujeme do poselství křesťanských vánoc. (Celý příspěvek…)

Nejnovější básnická sbírka Aloise Volkmana vychází v tiskové edici Via facti Husova sboru ve Vršovicích. Sbírka je monotematicky zaměřená na poslední věci člověka a skládá se ze dvou částí: In memoriam a Memento mori.

In memoriam
Nejnovější básnická sbírka Aloise Volkmana, která vychází v edici Via facti Husova sboru ve Vršovicích. Básnická sbírka je monotematicky věnována posledním věcem člověka a je rozdělena do dvou oddílů: In memoriam a Memento mori.
1220krát staženo