Svatební kázání: Mark Rodmel + Martina

1K 13,1.4-7.13

B+S,
možná se ptáte, proč jsem pro svatební kázání použil právě tento biblický text z Matoušova evangelia, který je v českém překladu nadepsán O odplatě. Martina a Mark už možná tuší kam mířím – v rámci jejich přípravy na svatbu jsme tuto biblickou pasáž vykládali, vás ostatní ujišťuji, že ani náznakem nemyslím na to, že by v jejich manželství hrály roli takové věci jako odplata, oko za oko – zub za zub, a už vůbec ne: „kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou.“ Kdybych si totiž myslel, že jejich vztah bude doprovázet domácí násilí – ať z té či oné strany, byl bych první, který by jim rozhodnutí vstoupit do takového svazku rozmluvil. Také nechci předjímat rozvodové řízení, ve kterém tak často ti, kteří se dříve brali z lásky a svobodného rozhodnutí, se najednou soudí nejenom o košili a plášť, ale i o věci podstatně cennější a důležitější. Nic z toho Markovi a Martině nepřeju ani jako špatný prorok nepřivolávám. Chci se společně s vámi zamyslet nad významem verše 41 z citované 5. kapitoly Matoušova evangelia: „Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.“ V době Ježíšově platil na všech místech římského impéria zákon jedné míle, který každému římskému občanovi vyhrazoval právo oslovit kteréhokoliv neřímana s příkazem, aby mu na délku jedné míle nesl veškerý náklad. Jednalo se vlastně o zákonem stanovenou otrockou službu v délce trvání jedné míle. Neuposlechnutí tohoto nařízení bylo trestně postižitelné. Ten, kdo by se vzepřel mohl skončit ve vězení. Nejznámější postavou z evangelia, která je se zákonem jedné míle spojena, byl Šimon Kyrénský, který na výzvu římského setníka musel jednu míli nést Ježíšův kříž. V našem textu Ježíš své následovníky vyzývá: „Když tě někdo donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.“ Proč to říká? Schvaluje snad nespravedlivý zákon? Ne, chce však, aby mezi tím, kdo přikazuje a tím, který musí poslechnout, vznikl ještě jiný vztah. Dokud trvá služba na jednu míli, každá strana si střeží svoje práva: říman aby mu ten druhý nesl náklad na jednu míli, neříman aby tato nucená služba nebyla delší než právě jednu míli. Dokud trvá jedna míle není se o čem bavit. Jestliže však tato míle je překročena a neříman dál náklad nese, najednou oba vypadávají ze svých rolí: říman si říká: „proč ten člověk dál nese můj náklad, sleduje tím něco, chce si mě koupit, zavázat, proč to dělá?“ a neříman v tu chvíli už není svázaný zákonem a náklad nese jako svobodný člověk, protože chce. Teprve v této chvíli – až po jedné míli, může vzniknout prostor pro dialog, prostor pro otázku, ve které ti dva budou rovnocennými partnery: a přesně o to Ježíšovi jde, když v Horském kázání hovoří o službě na jednu míli. U nás v Čechách se o věcech, které trvají dlouho říká, že je to běh na dlouhou trať, nevím zdali má angličtina obdobu tohoto úsloví. Manželství mezi takové dlouhé běhy bezesporu patří: ne jedna míle, dvě, ale desítky a stovky společně projitých mil má být křesťanské manželství. Někdo manželství přirovnává k sprintu či k závodnímu běhu, ale víc než o sprintu je manželství o vytrvalostním běhu. Zákon o službě na jednu míli platí i tady! Ne jak si to představovali římané a jak by to chtěli vidět líní muži nebo dominantní ženy: na jednu míli si teď musíš tvrdě odpracovat moji přízeň. Ale zákon jedné míle, jak o něm hovoří Ježíš. A jak takový zákon vypadá v manželské praxi? Přiznám se, že i po devíti letech manželství se mi stále ty druhé míle nedaří. Ono to totiž vůbec není jednoduché, jako to nebylo jednoduché tenkrát, když se nesl těžký náklad. Manželka například řekne: umyj podlahu a vynes koše. Pokud to udělám – a i s tím mám někdy problémy, stále jsem ještě ve službě jenom na jednu míli. Pokud ale umyju podlahu, vynesu koše, přebalím děti a ještě umyju sporák, najednou už jsem na druhé míli a žena se možná v duchu nebo i nahlas zeptá: „Proč to udělal, vždyť jsem mu říkala jenom o podlaze a koši? Co tím sleduje? Něco provedl a chce si mě usmířit, nebo proč?“ Najednou ona i já vypadáváme ze svých rolí. Odpověď zní oproti vykonané realitě zdánlivě jednoduše: „Udělal jsem to proto, abych ti pomohl, proto, že tě mám rád.“ Ne že bych neměl rád svoji ženu, ale ty druhé míle mi jdou zatraceně těžko – a přitom právě na nich se můžeme skutečně potkat s druhým člověkem. Dokud otrocky vykonáváme každý svoje práce, plníme svoje každodenní povinnosti jdeme jeden vedle druhého. Pokud se otevíráme druhým mílím, jdeme jeden s druhým. Bůh ve vztahu k člověku je přeborníkem druhých mil a my se jenom můžeme ptát: „proč to všechno dělá?“ Protože nás má rád! Martino a Marku, přeju vám, abyste v maratónu vašeho manželství úspěšně zdolávali druhé míle.

Amen.

Svatební kázání Marka Rodmella a Martiny, kaple sv. Kláry, Trója, sobota 10. května 2008