Kázání 14.5.2023 – Horlete pro dobro!

Sk 17, 22-31
1Pt 3, 13-22
ev. Jn 14, 15-21

Na úvod krátká rekapitulace přečtených biblických textů V. neděle po velikonocích: nejprve jsme slyšeli slavné Pavlovo kázání Athéňanům na Areopagu. Druhým čtením bylo neméně známé slovo autora 1. listu Petrova o horlivosti pro dobro a s tím spojené zakotvenosti v Kristu, který jako spravedlivý trpěl za nespravedlivé, a v mezidobí od usmrcení v těle a obživení Duchem, přišel zvěstovat tajemným duchům ve vězení, to doprovázeno odkazem na dny Noemovy, které slouží autorovy listu jako předobraz křtu. A posledním je pokračující text ze 14. kapitoly Janova evangelia, které zaslibují jiného Přímluvce – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Napadlo mě, jaké je časové rozpětí těchto tří novozákonních textů, kdybychom je seřadili za sebou do časové osy: nejstarší z nich bude část ze Skutků apoštolských. Dobu vzniku můžeme datovat k roku 60 po Kristu, tedy 30 let po jeho ukřižování. Za dalších zhruba 30 až 40 let píše autor Janova evangelia své specifické svědectví o Ježíši, a do doby o dalších přibližně 50. letech později je datován vznik 1. listu Petrova jako jedné z nejmladších částí Nového zákona. V časovém rozmezí téměř sta let tedy vznikají tyto texty, které jsou výpovědí víry o Kristu, tak, jak se tato víra utvářela do přibližně poloviny 2. století. Svědectví, staré téměř dva tisíce let, jehož přečtení v rámci bohoslužby nám zabere sotva pár minut. Protože se jedná o texty důvěrně známé – mnohokrát slyšené, zpravidla nevnímáme jejich časovou, ale i geografickou a obsahovou rozdílnost – zkrátka čtení z Bible, ale co je v nich pro nás nevytěženého bohatství, tajemství a hlubin, do kterých nikdy nepronikneme, protože většinou nám stačí jejich jednoduché zrcadlení na hladině, na povrchu, k hlubším ponorům se neodhodláváme, nebo na ně nejsme vybaveni. Mým úkolem je, abych vám je na ploše necelých 15., 20. minut v kázání přiblížil: úkol de facto nesplnitelný, kázání proto neberte za splněnou pracovní povinnost kazatelovu, ale víc jako jeho zadání domácího úkolu vám: pravidelným, či příležitostným posluchačům Božího slova pod kazatelnou. Zadání dnešní neděle znělo Skutky 17, První Petrova 3 a Jan 14. Už jenom podržet v hlavě zadání a nezapomenout ho, než člověk přijde domů, je náročný úkol. A teď několik výkladových poznámek k řečeným textům. Zaujal mě argumentační závěr Pavlova athénského kázání: „Neboť ustanovil den,“ rozumějte že Bůh, „v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“ Až s pozoruhodnou přesností odpovídají tato slova Pavlovu úvodu z 1. kapitoly listu do Říma, který v Bibli najdeme hned za Skutky apoštolskými, proč asi? Spravedlnost od Boha přichází do světa skrze Ježíše, člověk si ji přisvojuje vírou, a důkazem o tom je Kristovo zmrtvýchvstání. Křesťané často podléhají touze podpořit svou víru nějakým důkazem, který by posloužil jako objektivní měřítko toho, že věří pravdivě. Proto se takovým důkazem stává Ježíšův prázdný hrob, jindy zase Ježíšovo narození z panenské matky, potom zjevné zázraky, které Ježíš činil na druhých lidech i na sobě. Ale Pavel takto neuvažuje. Důkazem že pravda je v Ježíši, že Ježíš je Pravdou, je Pavlovi Kristovo zmrtvýchvstání. Protože Bůh Ježíše vzkřísil z mrtvých, je Ježíš Božím Synem, Spravedlivým, skrze kterého vstupuje do světa Boží milost. Tak káže Pavel athénským na Areopagu v Řecku, tak píše křesťanům do Říma: „Ve svém zmrtvýchvstání byl Ježíš uveden do moci Božího Syna,“ jinak řečeno: „proto je Ježíš Boží Syn, protože vstal z mrtvých.“ Že je Boží Syn nevěříme proto, že se narodil se z Panny, proto, že chodil po vodě a rozmnožil chleby, ale proto, že jsme se s ním v Duchu svatém potkali jako se Vzkříšeným. Opravdu mě nezajímá, jestli je pravdivé všechno, co, kdo, kdy a kde napsal o Ježíši, i kdyby to bylo v Bibli. Lidé toho napíší a namluví. Nechci věřit podle pravdy, chci věřit v toho, který sám je Pravda, a taky Cesta, a taky Život. Chcete důkaz o Ježíši? Uvěřte v něj jako ve Zmrtvýchvstalého. Oživte ho v sobě, ale ne lacině, že si řeknete: „No tak já tedy budu věřit, zapracuju na sobě, potlačím svůj skepticismus, třeba i pošlu rozum na chvíli spát, jen abych uvěřil ve Vzkříšeného,“ tudy cesta nevede, anebo vede, ale končí často v rozčarování, protože iniciátorem takového setkání chcete být vy sami ze svých sil. Proste o Ducha svatého, aby vám byl dán. Protože to je ta moc, která to může učinit. Duch svatý je mocný Přímluvce, jak jsme slyšeli ve třetím z textů dnešní neděle, neboť sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním, což jsou mimochodem také autentická slova Pavlova z jeho listu do Říma. Máme mocnou oporu u Boha, a tím je svatý Duch, on probouzí mrtvé k životu, z nevěřících činí věřící, on je tím, který nám prostředkuje setkání se Vzkříšeným. Ještě jste se s ním nesetkali, chtěli byste vidět Ježíše tváří v tvář? Prožít jeho milost, lásku a odpuštění, chtěli byste být Ježíšem uzdraveni? Proste o Ducha svatého – on je klíč k Ježíši. Z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován, mluvil ústy proroků. Buďte horliví pro dobro – 13. verš 3. kapitoly 1. listu Petrova: „Kdo vám ublíží, budete-li horlit pro dobro?“ no jistě mnoho lidí, ale vy jim můžete ublížit dobrem – agathú zelotai genesthé – „budete zéloty dobra“, zní doslovně řecký překlad. „Staňte se zéloty dobra.“ Zéloté, horlivci, byli v době Ježíšově muži s dýkou ukrytou pod pláštěm, se kterou se v nestřežené chvíli přiblížili k nepříteli a bodli. Zpravidla do římského vojáka, reprezentanta okupační moci, nebo kolaboranta s ní. Terorem chtěli docílit společenské změny, a stejně jako oni, činí tak jejich nástupci v každém čase. Vy buďte stejně horliví, vyzývá apoštol nás, ale horlete pro dobro. Pod pláštěm svého zevnějšku ukrývejte svou víru, která vás bude vést k bdělé připravenosti zasáhnout všude tam, kde je zapotřebí, aby se uplatnilo právo, spravedlnost, dobro – i kdybyste kvůli tomu měli trpět – budete trpět jako blahoslavení. Úkolem křesťana není terorizovat svět a bližního, a to ani vírou, ale máme být horliví v činění dobra všem, „v konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.“

Amen

Kázání o V. neděli po velikonocích 14. května 2023 v Husově sboru ve Vršovicích