Kázání 16.7.2023 – Brát Bibli do Slova

Iz 55, 10-13
Ř 8, 1-11
ev. Mt 13, 1-9.18-23

Berte Bibli do Slova. Já to tak dělám, a za víc než třicet let života z víry a s vírou mě můj přístup k Písmu nezklamal, nenechal na holičkách, neocitl jsem se na mělčině pochybností, jestli to či ono, co je v Bibli napsáno, se skutečně stalo tak, jak je popsáno a jestli  tomu rozumím správně, nevzpomínám si, že bych kdy sváděl donkichotský souboj mezi vědou a vírou, argumentoval placatostí země nebo jejím stářím v jednotkách tisíců let, nezmítal jsem se v dilematech mezi kreacionismem a evolucí, v soukolí morálních dilemat, zdali některé zejména starozákonní imperativy jsou akceptovatelné v podmínkách současné doby, stejně tak jsem nikdy neměl pochybnost, že věřím stejně jako lidé Bible v jednoho Boha, který je Bohem zázraků. To všechno mi dosvědčuje Bible. Bibli jsem vděčný za to, že díky ní jsem poznal Pána Ježíše, byla a je mi útěchou, že ve svém poznání Boží lásky se mám jako křesťan o co opřít. Nejcennější Bible u nás doma leží na skříni pod stropem pokrytá vydatnou vrstvou prachu, protože ji nikdo nečte ani neotvírá, pouze s mým souhlasem, když ji opatrně sundám dolů. Je tak vysoko proto, aby na ni děti nedosáhly a neponičily vzácné vydání Lutherova překladu z poloviny 18. století. Vzhledem k počtu malých dětí v naší domácnosti leží tato Bible tak vysoko už víc než dvacet let, a nejspíš ještě dlouho bude. Tuto Bibli do slova neberu, protože neumím německy a tudíž nevím, jak bych ji do toho Slova dostával. Vzpomínám, jak jsem s tímto vydáním Bible, které mi svěřil do úschovy můj spolužák a kmotr Jirka Bím, stoupal cestou do kopce k čerčanskému husitskému sboru, abych ji ukázal bratru faráři Vítovi, a přitom si tehdy poprvé uvědomil, jakou váhu má Boží slovo. Boží slovo je těžké, ať ho bereme, nebo nebereme do Slova, těžkým zůstává. České překlady Bible v o poznání méně cenných vydáních do Slova beru, stejně jako se snažím do Slova brát jeho přepisy v původních jazycích, kterými listuji vybaven chatrnými základy hebrejštiny a řečtiny, za pomoci slovníků a výkladové literatury. Tomáš Halík říká, že platí zásada: Bibli je možné brát buď doslova, nebo vážně. Já jeho premisu, se kterou se naprosto ztotožňuji, rozšiřuji o to, co se vám celou dobu snažím sdělit. Bibli je možné brát vážně tehdy, nikoliv když ji bereme doslova – ve smyslu doslovného výkladu každého biblického verše tak, jak mu rozumíme tady a teď, ale tehdy, když toto těžké – tajemné – svaté Boží slovo bereme DO SLOVA. Mezi mým „do Slova“ je totiž mezera. Boží slovo je Božím Slovem nikoliv automaticky, ze své podstaty, ale tehdy, když k němu přistupuji tak, že ho beru a vkládám do Slova, do Loga, kterým je živý Kristus, Vzkříšený Pán. Tehdy je Bible pro mě jako pro křesťana Božím slovem, když mi dosvědčuje přítomného Krista, který jedná v mém životě pro moji záchranu. Bible je Božím slovem, když se nad jejími stránkami a skrze ně potkávám s Ježíšem. Dokud bude Boží slovo ležet na polici někde pod stropem, ve starobylých, ale i současných překladech, kterým nebudeme rozumět, nebudeme v nich číst, tak Božím slovem nebude právě pro to, že ho  nedáváme Slovu, kterým je Kristus živý a přítomný v našich životech, když nečteme Bibli v Duchu Kristově. To neznamená, že pro někoho jiného se nemůže Božím slovem stát. Přijde jiný, který po tom, čemu já nerozumím, sáhne vloží to do Slova – a bude osloven.

Když mi někdo tvrdí, jak Bibli bere vážně, protože ji rozumí a přistupuje k ní doslovně, říkám si o takovém člověku, že asi Bibli málo zná, nejspíš ji nečetl celou, anebo k ní přistupuje selektivně, některé pasáže prostě vynechává – jejich doslovný výklad potlačí, nedává si jednotlivé části do souvislosti s jinými biblickými texty, což je mimochodem jeden z osvědčených způsobů, jak Bibli vykládat. Že není doslovné porozumění Bibli adekvátní obsahu jejího sdělení není nutné demonstrovat na takových pasážích, jakými jsou třeba zprávy o stvoření světa, anebo Ježíšova záměrná hyperbola o odsekávání údů a vytrhávání očí. Mimochodem, doposud jsem nezaregistroval, že by někdo ze stoupenců doslovného výkladu Bible byl bezruký, beznohý, nebo alespoň s jedním okem – tak to tedy s tou doslovností nejspíš nemají tak horké ani její žhaví vyznavači. Vezměme ku příkladu biblické slovo Izajášovo z 55. kapitoly, které se shodou okolností týká právě Božího slova: „Nevrátí se ke mně s prázdnou,“ čteme, „nýbrž vykoná co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal. A následuje pasáž o těch, kteří takto budou Božím slovem osloveni: „S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat.“ Hory a pahorky zvučně plesající a stromy v poli tleskající je básnické, metaforické sdělení. Jedná se o zcela zřejmou obraznou mluvu. Ani mi nejde pomyslet na to, jak by si případný doslovný vykladač biblického textu, který se obrazného výkladu z podstaty musí bát jako čert kříže, představoval zvučně plesající Alpy, Krokonoše, Himálaje, jak to vypadá, když Annapurna, Kilimandžáro, nebo Bohdalec zaplesá, a už vůbec nevím, jak jinak než obrazně, tedy nikoliv doslova, pochopit, že všechny stromy v poli budou tleskat. A právě to je selektivní přístup k Písmu, a ne doslovný. Když doslovný, tak skutečně doslovný – do každého slova, tak je napsáno a tak, jak mu rozumíme i když mu nerozumíme, pokud však něco bereme za příklad, metaforu, nadsázku, dokonce i dobový úzus, který v dalších historických etapách byl proměněn nebo ukončen, jak tomu je například v ustanoveních obětních řádů z knihy Leviticus, ale něco jiného je pro nás nedotknutelné, už nejsme konzistentní ve svých postojích. Vybíráme si, co nás napadne. Nabádám proto v první řadě sám sebe, přistupujme k Písmu s úctou, respektem, jako ke Slovu živého Boha, tím slovem se nám ale z Boží milosti stane tehdy, když se otevřeme působení Ducha Kristova. Když budeme Písmo číst v Duchu toho, o kterém svědčí.

Kázání o XV. neděli v mezidobí 16.7.2023 v Husově sboru ve Vršovicích