Blahoslavenství a běda

Jr 17,5-10
1K 15,15-20
ev. LK 6,17-26

B+S,

Lukášova obdoba matoušovské tradice o Ježíšově horském kázání přináší jedinečné svědectví o protikladech, které Ježíš postavil ke svým blahoslavenstvím. Je to právě evangelista Lukáš, který neopomněl zdůraznit, že lidský život se v duchovním úhlu pohledu odehrává mezi dvěma polaritami. Tím jedním znaménkem je plus, které je v Ježíšových slovech zahrnuto do tzv. blahoslavenství, mínusem jsou Lukášem zaznamenaná běda. Napadá mě srovnání ze zcela jiné oblasti. Učili jsme se ve škole o elektrickém proudu, který teče od plus k mínus. Tato definice, jak nám alespoň tehdy před lety bylo sděleno, měla – a snad do dnes i má, zvláštní dovětek: jak je dohodnuto. Proud teče od plus k mínus – jak je dohodnuto. Oponenti k této všeobecně přijaté vědecké definici říkají, že to není tak úplně pravda: ve skutečnosti, navzdory našim dohodám, teče proud od mínus k plus. A potom se vyznejte v elektřině! Teče si, a my ani dost dobře nevíme odkud kam – hlavně když se rozsvítí, když sáhneme po vypínači. Lidský život je až po okraj naplněn podobnými polaritami. Odehrává se mezi dvěma krajními mezemi – dvěma póly, které zásadním způsobem udávají jeho směr: na jedné straně narození, na druhé straně smrt. Narození všeobecně považujeme za událost pozitivní. Matematika, ale i fyzikální vědy pozitivnímu náboji přiřazují znaménko plus. Nemusíme mít však ani základní vzdělání abychom pochopili, že tím největším životním plusem je docela jednoduchá a prostá skutečnost toho, že jsme. A od chvíle narození to s námi začíná jít z kopce. Co na tom, že nejprve se musíme naučit zdolávat desítky nejrůznějších hradeb, jejichž překonáním teprve zakoušíme kvalitu života v jeho rozmanitosti. Čím déle jsme na světě, tím větší získává náš život spád. Nakonec všichni dospíváme ke smrti, na kterou nahlížíme negativně. Smrt je pro nás tím největším životním mínusem. Mínus znamená v matematice odpočet, ale i zápor. Tak chápeme i smrt – přicházíme v ní o všechno včetně sebe samotných. Fyzika mínusem označuje náboj negativní. Kolikrát si v životě stýskáme, že to s námi jde z kopce a kolikrát říkáme, že to s námi jde od plus k mínus. Dnes, poté, co jsem uvěřil, mi taková slova silně připomínají onu definici elektrického toku od plus k mínus jak je dohodnuto. Zpravidla se život odehrává mezi narozením a smrtí, tedy mezi plusem na straně jedné a mínusem na straně druhé. Ale to je pouze dohodnuto – tak, mezi námi lidmi. Víra v těchto počtech může udělat pěkný zmatek. Podobný tomu, který do fyziky vnesli ti, kteří začali tvrdit, že elektrický proud se navzdory našim dohodám ubírá směrem opačným. Co tím mám na mysli? Když zemřeme, k datumu našeho posledního dne ti, kteří zde zůstanou přidají křížek. Nepatrné znaménko, podle kterého všichni bezpečně rozpoznají, že jsme již odešli z tohoto světa. Jaký to ale je paradox, jestliže smrt – tu navýsost negativní událost, kterou se až do posledních dnů snažíme oddálit, najednou označujeme plusem? Křížek je totiž v symbolice matematické i fyzikální plusem a nikoliv mínusem. Díky tomuto nepatrnému symbolu odkazujícímu na Kristovu smrt na kříži berou za své všechny naše životní dohody a předpoklady. Jde náš život z kopce a od plus k mínus? Teprve v uvědomělé víře jsme schopni rozpoznat, že směr je z pohledu Kristova vzkříšení opačný. Jenom díky němu se náš život ubírá jinak. Kristova smrt a tedy i smrt naše najednou dostávají zcela opačný náboj. To, na co jsme dříve hleděli jako na něco navýsost negativní se může obrátit v největší životní zisk. Jaký? Přeci ten, že k našemu odžitému životu – k životu, o který jsme definitivně přišli, připočte Bůh ze své milosti život věčný. Desítky a možná i stovky a tisíce fyziků, astronomů, astrofyziků, přírodovědců – neskonale vzdělanějších a moudřejších v přírodních vědách nežli jsem já, dospěli na základě svého důkladného poznání zákonitostí světa a vesmíru k vyznání, že Bůh je tím nejdůmyslnějším matematikem, jaký kdy byl. Jeho nebeské počty jsou však i nad rámec fyzikálního poznání lehce pochopitelné každému, kdo v něho věří. Kristus přibitý na kříž dokázal, že to, co se jeví jako zápor může být tím největším životním kladem. Takové jsou Boží počty. Jedinou jejich chybou je, že se nedají dokázat, nedají se nijak ověřit a přepočítat. Když se o to pokoušíme, nepřepočítáme je, ale sebe samotné. Jediné, co můžeme, je v ně uvěřit. Jestliže se víra nestane naší životní zkušeností, jde to s námi v životě opravdu z kopce, od plus k mínus, a nic na tom nezmění ani fakt, jestliže k naší smrti nějaký dobrodinec přidá křížek. Ten křížek musíme my sami, ve svém životě nalézt a přidat ke všemu tomu, co jsme už poznali. Zvednout ho je pekelně těžké. Jeho tíže je závratná, neboť na něm umíral Boží Syn. Ale jedině tehdy, když si jej přičteme jako největší životní klad, Bůh všechny naše mínusy začne proměňovat v plusy. Blahoslavenství versus běda jsou opozita. Několik životních plusů, několik životních mínusů. Nejspíš tak o nich smýšlel Kristus. Mezi nimi kolotá náš život. Pláč se mění v smutek a smích v nejhlubší žal. Hlad je utišen nasycením a sytý záhy poznává, že nemá co do úst. Dokud náš život trvá, nic není rozhodnuto. To poslední slovo má ukřižovaný Kristus. Jestliže nebyl vzkříšen, je naše víra marná.

Amen.

Kázání o VI. neděli po Zjevení Páně 15. února 2004 v Husově sboru ve Vršovicích.