Zápis ze schůze Rady starších konané dne 15. 12. 2006
Účast (dle presenční listiny): D.Frýdl, K.Kopčilová, M.Pražáková, J.Kubín, D.Čáp, B.Marková (Celý příspěvek…)
Účast (dle presenční listiny): D.Frýdl, K.Kopčilová, M.Pražáková, J.Kubín, D.Čáp, B.Marková (Celý příspěvek…)
Účast (dle presenční listiny): D. Frýdl, K. Kopčilová, B. Marková, M. Pražáková, D. Čáp, O. Kulhavý (Celý příspěvek…)
1Kr 17, 8-16
Žd 9, 23-28
ev. Mk 12, 38-44
B+S,
patrně žádný jiný z návštěvníků chrámu před tím ani potom, kteří věnovali ze svých finančních prostředků na duchovní potřeby, neproslul větší známostí, nežli bezejmenná chudá vdova z nádvoří žen jeruzalémského chrámu, která věnovala dvě nepatrné mince. (Celý příspěvek…)
Dt 6,1-9
Žd 9,11-15
ev. Mk 12,35-37
B+S,
málokterá doba si nezakládala na titulech. Kolik úsilí už lidé věnovali a věnují tomu, aby své jméno mohli titulem předznačit, případně dopovědět. (Celý příspěvek…)
Iz 53,4-11
Žd 5, 1-10
ev. Mk 10, 35-45
B+S,
apoštolům jako nejbližším spolupracovníkům, současníkům a žákům Ježíšovým přiřadila biblická tradice ovlivněná zkušeností rozrůstající se křesťanské pospolitosti po Ježíšově smrti čestný titul „sloupy církve“. (Celý příspěvek…)
Iz 25, 6-9
Zj 21, 1-8
ev. Jn 11,32-44
B+S,
od doby, kdy se křesťané scházeli k bohoslužbám v podzemí římských katakomb, se datuje tradice pohřbívat zemřelé v místech, kde se schází živá církev. (Celý příspěvek…)
Účast (dle presenční listiny): D. Frýdl, K. Kopčilová, D. Krausová, B. Marková, M.Pražáková, D. Čáp, J.M.Kubín, O. Kulhavý (Celý příspěvek…)
Účast (dle presenční listiny): D. Frýdl, K. Kopčilová, D. Čáp, J.M.Kubín, O. Kulhavý
Hosté: M. Svoboda (Celý příspěvek…)
Př 9,1-6
Ef 5,8-20
ev. Jn 6,51-58
B+S,
mezi moudrostí a bláznovstvím může být někdy velice nezřetelná hranice. Kolik geniálních postav lidské historie bylo považováno svými současníky za blázny a kolik skutečně moudrých lidí vzbuzovalo mezi svými vrstevníky pocity, že blázní? (Celý příspěvek…)
1Kr 19,3-9a
Ef 4, 22-5,2
ev. Jn 6,37-52
B+S,
ve známém obrazu Ježíš sám sebe připodobňuje ke chlebu, který sestoupil z nebe. Ježíš však jde ve svém příměru ještě dál: chlebem má na mysli své vlastní tělo obětované za život světa. Ježíš hovoří o tom, že jeho tělo se musí rozlámat, zničit, vydat proto, aby lidé otřeseni touto hrozivou skutečností lidské destrukce pochopili, jaký byl smysl Ježíšova života. (Celý příspěvek…)