Ex 12, 1-4. 11-14
1K 11, 23-26
ev. Lk 22, 14-20

krátce po mé svatbě, na samotném začátku manželství, tedy v dobách, kdy jsme s mojí ženou ještě měli možnost vydávat se společně i na delší cesty, nežli jenom do bezprostředního okolí svého bydliště a tam, kam trpělivost našich dětí a naše vystačí při společné – často hektické cestě dopravními prostředky, jsme jako první z cest podnikli do Turecka, kde de facto až na místě jsme shledali, jak je místně tato země spojena s celou řadou biblických a prvokřesťanských událostí. (Celý příspěvek…)

Jr 31, 9
Do názvu tohoto večera jsem vložil právě řečené biblické slovo z proroka Jeremiáše, 31. kapitoly, kde autor říká: „Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou na níž neklopýtnou…“ Hudební žánr spirituálu a následného gospelu ve mně evokuje myšlenku cesty, putování, které se tak často objevuje v textech těchto písní. (Celý příspěvek…)

1Sm 16, 1-13
Ef 5, 8-14
ev. Jn 9, 1-41

Uzdravení slepého z 9. kapitoly Janova evangelia je textem, který posluchači většinou důvěrně znají do přibližně jedné třetiny tohoto příběhu, který je podrobně rozepsán ve čtyřiceti jedna verších. Těžiště jeho poselství spatřují kazatelé především v počátečním rozhovoru Ježíše s učedníky, kterým tento odpovídá na otázku po smyslu slepcova utrpení. Ten příběh jde však dál, nežli jen do okamžiku zázračného uzdravení. (Celý příspěvek…)

Gn 2,15-17; 3,1-7
Ř 5, 12-19
ev. Mt 4,1-11

Že byl Ježíš biblista par excellence s darem od Pána Boha je zřejmé i v textu, popisujícím jeho zápas s pokušením. Když ho ďábel trojím způsobem pokouší, pokaždé argumentuje Ježíš biblickým slovem. Na nabídku proměny kamenů v chleby odpovídá Ježíš citací z 5. knihy Mojžíšovy: Nejenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. (Celý příspěvek…)

Iz 58, 1-12
1K 2, 1-16                                                 
ev. Mt 5, 13-20

Jak si všimli poučenější kazatelé a vykladači Písma než jsem já, a mně tak nezbývá než jejich výklad opakovat: Ježíš nikoho nevyzývá, tím méně své učedníky, aby se stali solí země a světlem světa. Kolik líbivých slovo v tomto duchu už bylo proneseno: „pojďme do sebe, bratři a sestry, staňme se už konečně tou solí a světlem. Když ne odedneška, tak od zítřka už ano. Trochu na sobě zapracujeme a ono to půjde, najdeme onu potřebnou slanost, rozjasníme svoje tváře a Boží království je naše!“ Nic takového v bibli napsáno není, žádná solná ani světelná kůra, kterou by Spasitel svým vyznavačům ukládal. (Celý příspěvek…)

Druhé čtení z Písma: 1. Korintským 1,18–31

Minulou neděli si na tomto místě Adéla ve svém kázání správně všimla, že ačkoliv nás Ježíš povolal být rybáři lidí, jsme spíše potápěči, kteří ryby pozorují, ale neloví.
Jsme totiž vesměs vzdělanější, informovanější o dění v nejrůznějších koutech světa, než byly generace před námi. Nejsme odkázáni jen na to, co nám předají naši otcové nebo babičky. Už neplatí, že „naše vesnice byla vždy katolická, tak i já jsem katolík.“ Už nejsme formováni tradicí, formujeme se svobodně sami. Máme dost informací a cítíme se být dost pevní v kramflecích, abychom si z nich sami vybrali, co se nám hodí. (Celý příspěvek…)

Iz 49, 1-7
1K 1, 1-9                                                  
ev. Jn 1, 29-42

 Od vánoc dál, přes svátek Zjevení Páně je poselství církve neseno biblickými texty, které jsou připomenutím Ježíšova tělesného zrození, odtud přes svědectví o Ježíšově křtu pokračuje církev svědectvím o počátku Ježíšova veřejného působení. Poselství církve je tak od začátku církevního roku výrazně „christocentrické“ – je vázáno na Krista jako na toho, který je ústředním bodem, nebo lépe řečeno s apoštolem a žalmistou – úhelným kamenem, naší víry. (Celý příspěvek…)