Ez 3, 7-11
Ř 13, 8-14
ev. Mt 18, 15-20

Téma, otevřené třetím z přečtených biblických textů – v ekumenickém překladu je tento oddíl z Matoušova evangelia nadepsán: O bratrském napomínání, může být v prostředí církve snadno výbušným. Jedná se o kritiku, se kterou si tak často nevíme rady, ať už máme být těmi, kteří se stávají jejími příjemci, anebo nás život postaví před úkol stát se těmi, kteří kritiku druhým sdělují. Žádná ze stran to nemá lehké: sdělit dobře kritiku může být stejně obtížné, jako dobře kritiku unést. (Celý příspěvek…)

Jr 15, 15-21
Ř 12, 9-12
ev. Mt 16, 21-28

Po Tomášově vyznání o Ježíši: Můj Pán a můj Bůh je Petrovo vyznání u Cesareje Filipovy dost možná druhým největším vyznáním o Kristu, o kterém se na stránkách evangelií dočteme. Tomášovo vyznání se odehrálo až po velikonočních událostech a bylo adresováno Zmrtvýchvstalému Ježíši. (Celý příspěvek…)

1Kr 19, 9-18
Ř 10, 5-15
ev. Mt 14, 22-33

Ježíšova chůze po vodách – klasická ukázka pro tolik lidí tak těžko přijatelného zázraku. Snad žádný z jiných v evangeliích zmiňovaných zázraků nepodněcuje lidskou představivost tak silně jako tento. (Celý příspěvek…)

Iz 55, 10-13
Ř 8, 1-11                                                   
ev. Mt 13, 1-9. 18-23

Podobenství o rozsévači je podstatně známějším textem, nežli apoštolské slovo Pavlovo z listu Římanů, 8. kapitoly o Duchu Kristově, učiním proto výjimku z tradičního úzu, podle kterého se za základ kazatelské promluvy zpravidla vybírají texty evangelní a podívám se společně s vámi detailněji právě na úryvek z epištoly, který jsme slyšeli jako druhé biblické čtení při dnešní bohoslužbě. (Celý příspěvek…)

Iz 40, 12-17.27-31
2K 13, 11-13                                             
ev. Mt 28, 16-20

Když byl sestavován křesťanský kalendář a jednotlivé dny v něm byly zasvěcovány buď významným svědeckým postavám víry anebo novozákonním událostem, které měly být věřícímu lidu připomínkou a posilou jejich víry, nemohli jeho tvůrci samozřejmě opomenout toho, který sám je Tvůrcem a Dárcem času – totiž Boha Nejvyššího. (Celý příspěvek…)

Po předchozích dílech z cyklu komponovaných večerů o pražské architektuře se Zdeněkem Lukešem (Praha secesní, Praha I. republiky a Praha reálného socialismu) přichází tentokrát renomovaný znalec pražské architektury s přednáškou o podobě moderních pražských sakrálních staveb. Posluchači budou seznámeni se stěžejními díly Josefa Gočára, Josipa Plečnika, Pavla Janáka a dalších, kteří se pojetím svých církevních budov nesmazatelně vepsali do tváře pražské architektury. Na území Prahy 10 jsou přitom dvě významné doklady této architektonické tvorby: Janákův Husův sbor na Vinohradech a Gočárův Kostel sv. Václava ve Vršovicích.

Sk 17, 22-31
1Pt 3, 13-22
ev. Jn 14, 15-21

Každý z přečtených biblických textů je výkladově mimořádně hutný. Pokusil jsem se mezi nimi najít spojitost a je na vás, abyste posoudili, zdali se mi to podařilo. Prvním je řeč apoštola Pavla na athénském Areopágu – jakémsi starověkém Hyde Parku, kde každý mohl vystoupit se svým projevem. Apoštol toto místo používá jako základnu svého zvěstování uprostřed pohanského města. Jako dobrý znalec řeckého způsobu myšlení i řecké filosofie používá termíny a mluvu, které alespoň ve svém výrazivu musely znít athéňanům jako důvěrně známé. (Celý příspěvek…)

Sk 2, 42-47
1Pt 2, 18-25
ev. Jn 10, 1-10

Za duchovní pastýře bývají zpravidla v křesťanské terminologii označováni kněží. Reformace termínem pastor – pastýř nahradila do té doby tradičně užívané kněz – sacerdos. Reformace zpravidla nenahlíží na kněze jako na správce svátostí, ani jako na obětníka stojícího v čele obětního společenství, nýbrž jako na toho, který je pověřen předsedat duchovní správě, je vůči svým ovečkám v postavení pastýře. (Celý příspěvek…)