Kázání 20.9.2020 – Tekutá víra

Jon 3, 10-4, 11
Fp 1, 21-30
ev. Mt 20, 1-16

Jestliže jsem odpuštění nazval „esencí Krista“, potom je Ježíšovo podobenství o dělnících na vinici „trestí evangelia“. Tresť je definována jako tekutý či polotekutý výtažek, extrakt, koncentrát, který v zhuštěné formě nabízí to, co je jinak obsahem značného množství. V slovníkové definici tresti mě zaujala řečená tekutost jako jedna z jejích charakteristických vlastností: tresť je „přelévavá“, plyne, teče, táhne se, proudí. To všechno se ukrývá pod pojmem, který se v současnosti zdaleka nevztahuje jenom na kapaliny a jejich fyzikální vlastnosti. Sociolog Zygmunt Bauman přišel s termínem „tekutá modernita“ – liquid modernity. Označil jím proměnlivost společnosti, která oproti předchozí „moderní společnosti“ – „modernitě“ ztratila vědomí pevného základu, přelévá se do celé řady různorodých forem, ponejvíce konzumního, individualistického charakteru. Podobného rázu je i jiný současný pojem „sexual fluidity“, snad do české řeči převoditelný jako „pohlavní proměnlivost“, „tekutá sexualita“. Ten zohledňuje možné proměny sexuální identity v průběhu života jednotlivce. Jak spolu souvisí sexuální proměnlivost a podobenství o dělnících na vinici?  – spojnicí je mi stanovený pojem nalezený v charakteristice tresti, a sice „liquidity“, česky „likvidita“, což je ovšem termín známý nikoliv z přírodovědy, ale z ekonomie. A pokud hovořím o ekonomii, už se opět obloukem vracím do půdorysu vykládaného Ježíšova podobenství o dělnících na vinici, který je podobenstvím, které si všímá (nejen) ekonomických vztahů. Jak to tedy myslím, když říkám, že je mi toto „ekonomické“ podobenství výtažkem, extraktem a trestí evangelia? V čem spatřuji jeho tekutost, proměnlivost, koncentraci schopnou v malé dávce nahradit široký obsah? Pomůžu si příměrem nikoliv sociologickým, fyzikálním ani ekonomickým, ale podělím se s vámi o prožitek, který vyplynul z našeho rodičovství tři dcer: nejstarší třináctileté Ráchel, osmileté Šaron a pětileté Tali. Ráchel, protože ráda poslouchá hudbu, dostala jako dárek ve svých třinácti letech přehrávač MP3. To probudilo zájem mladší Šaron o stejnou komoditu. I ona ráda poslouchá hudbu, zatoužila tedy také po „empétrojce“. Nabízí se proto možnost, darovat stejný přehrávač i Šaron. Ta by ho ovšem dostala v podstatně mladším věku, nežli starší Ráchel, která si na svou první „empétrojku“ musela počkat třináct let. Jak to, že ji Šaron má dostat už v osmi letech, bylo by spravedlivé, aby stejně jako Ráchel, čekala ještě dalších pět let. To vzbuzuje nelibost u starší sestry. Situace se však ještě víc komplikuje přístupem nejmladší sestry – pětileté Tali. Jestliže Šaron, dostane „empétrojku“, musí ji dostat i ona, jinak s ní doma nikdo nevydrží a hádky o přístroj starší sestry nebudou brát konce. Jak k tomu ale přijde osmiletá Šaron, když o tři roky mladší sestra dostane to samé, na co ona musela čekat osm let, a Tali to dostane v pěti letech? „To přeci není spravedlivé!“ křičely v posledku všechny naše dcerky, když jsme se snažili rozseknout tento ekonomicko-vztahový gordický uzel. V tom křiku za poledního žáru cestou k vodě, která nakonec zchladila vzedmuté emoce dívčích srdcí, jsem na vlastní kůži prožil pocity pána vinice z Ježíšova podobenství, když dal správci pokyn, aby začal dělníky vyplácet: „Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?“ Ta silná koncentrace evangelia v tomto podobenství je patrná nejen z jeho poslední věty, ale i v tom, že odráží nám bytostně vlastní pocity a prožitky, se kterými jsme se už v životě potkali nesčetněkrát – jako děti v hádkách a závistech toho, co nemáme a má to druhý, jako dospělí v pocitech, že se na nás děje křivda v pracovně-právních vztazích, že svět je nespravedlivý, že je nám ubližováno, že se nabízíme pod cenou a hodnota práce druhého je neúměrně navyšována na náš úkor. Ale vrcholem toho podobenství je proklamace, že Bůh je dobrý, protože každému je připraven „dát stejně“. To je evangelium, ta radostná zpráva o tom, že nemám jenom to, co si zasloužím, co jsem si odpracoval, na co jsem si počkal, co jsem oddřel v potu práce a odříkání, co jsem si utrhl od úst, co jsem si odmodlil, ctnostně odžil a o co mě přeci nemůže připravit nějaký vandrák, který se o Krista sotva otřel, a hned by bral z jeho rukou všechno! Že odměna z Božích rukou není to, na co mám právo, nárok, co je kryto mou snahou a přičiněním, ale že odměna z Božích rukou je to, co si nezasloužím: nezasloužená, úžasná milost, úžasná sláva – amazing grace – kterou chce Bůh sdílet s námi, ať jsme ji nebo nejsme hodni – všichni bez rozdílu. Ježíš se na kříži modlí za ty, kteří ho tam přibili: „Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“, lotrovi po pravici, tedy člověku, jehož svědomí bylo obtěžkáno zabitím jiného člověka, říká: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji…“ Znáte snad jiný příběh z evangelia, nežli právě podobenství o dělnících na vinici, který by to, jaký je Bůh, vyjadřovalo lépe? Já ne. Proto se v tom podobenství člověk tak snadno poznává, ošívá se,  jde mu proti srsti pomyšlení na to, že ten, který pracoval od rána, dostane stejně, jako ten, který přišel za pět minut dvanáct – ale to jsme skutečně my, lidé, kteří se potkáváme s Boží láskou. Ale zpátky od rodinných historek k řečené ekonomice a jejímu pojmu likvidita. Likvidita vyjadřuje, do jaké míry je firma, společnost, jednotlivec, schopen proměnit svoje aktiva na zisk, dostát svým závazkům, být solventním. Napadá mě, vedle zmíněných pojmů jako tekutá modernita, tekutá sexualita, pojem tekutá víra – faith liquidity. Víra, která není monolitem, kusem kvádru, kterým nic nepohne,  k ničemu nedojde a nikdy se nepromění, ale je mohutným proudem, který strhne, proteče, upraví řečiště, přizpůsobí se novým podmínkám, překoná neočekávané překážky, víra, která se raduje z Boží dobroty, ve které i ten poslední dostane to, co ten první. Likvidní křesťané, jejichž hlavním aktivem je víra v Boží dobrotu, sami jsou aktivní, vystupují ze své pasivity, jsou činorodí, vynalézaví, podnikaví, radostní, shovívaví k pokleskům druhých a přísní na sebe, vždy disponibilní a solventní pomoci tam, kde je Pán života staví.

Kázání 20.92020 v Husově sboru ve Vršovicích o XXV. neděli po svatém Duchu