Kázání 9.5.2021 – Vy jste moji přátelé

Sk 10, 44-48
1Jn 5, 1-6
ev. Jn 15, 9-17

Představte si situaci, ve které se uprostřed dne nečekaně potkáme na ulici, a po mém boku nepůjde nikdo z mé rodiny – ani manželka, ani děti, ale muž buď stejně starý jako já, nebo i mladšího věku, třeba o generaci. A udělejme si tu modelovou situaci ještě těžší v tom, že změníme načasování toho nečekaného potkání, které se neodehraje v pravé poledne, ale bude třeba hodina před půlnocí uprostřed noční Prahy na Václavském náměstí. Vzájemně se pozdravíme, dáváme se do řeči, a na vysvětlenou, kdo je tím vám neznámým doprovodem, odpovím: „To je můj přítel.“ Střih – ta samá situace, ale potkáte mě nikoliv s mužem, ale se ženou – mladou, krásnou, atraktivní: „To je má přítelkyně,“ řeknu vám o ní. Vaši reakci si netroufám odhadovat, ať už mě potkáte s mužem, či se ženou, nejspíš bude individuální podle vašeho naturelu, ale mám za to, že i kdybyste to nedali najevo slovně, přinejmenším by ve vás hlodala pochybnost, zda je vše v pořádku a jestli možná nejste svědky něčeho nepatřičného, a že by možná bylo lepší, kdyby vůbec to setkání neproběhlo. Důvodem eventuálních rozpaků by přitom nebyla ani tak skutečnost, že mě potkáváte v doprovodu někoho, koho vy neznáte, ale pro označení, které jsem použil: „To je můj přítel, to je má přítelkyně.“ Na této veskrze fiktivní historce, jejíž uskutečnitelnost se limitně blíží nule, protože v mém případě je opravdu těžko představitelné, že bych ulice noční Prahy brázdil sám bez rodiny s cizím doprovodem, chci dokázat, jak slovo s veskrze pozitivním nábojem: přítel, nabývá v současnosti zcela jiného významu, stává se dvojsmyslem, přičemž původní smysl ustupuje stále víc do pozadí. Mrzí mě to přeznačení, ve kterém slovo partner – partnerka nahrazujeme slovy přítel – přítelkyně. Nic proti tomu, že náš partner je zároveň přítelem z nejvěrnějších, a to samé platí o partnerech ženského pohlaví, ale devalvujeme tím původní význam slova přítel. Dříve běžná slova jako partnerka, milenka, snoubenka, známost, zahrnujeme pod společného jmenovatele: přítelkyně, přítel. Ochuzujeme se tím o vzácnost i možnost označit někoho za našeho přítele, aniž bychom v tom museli hledat jakýkoliv sexuální podtext. Zároveň i ztrácíme povědomí o tom, jaké to je a co to znamená, mít někoho za přítele, být někomu přítelem. Situace je z velké míry  způsobena tím, že skutečné přátelství se stává v našem světě stále více nedostatkovým, exkluzivním zbožím. Přátelské vztahy nám proto splývají se vztahy partnerskými, za které je zaměňujeme, či lehkomyslně přecházíme z jedněch do druhých bez ohledu na to, kolik nepřátelství tím můžeme vyvolat.

Když Ježíš v Janově evangelium nazývá učedníky svými přáteli, staví svůj vztah k nim do zcela jiného světla. Vzpomínám si, že na teologické fakultě nám jeden z učitelů před začátkem výuky četl tento úryvek z evangelia a okomentoval ho docela prostě: „To je tedy síla, že nás Ježíš nazývá svými přáteli.“ Pokaždé si na to slova vzpomenu, když tento text čtu nebo slyším, a z nich plynoucí sílu pociťuji stejně intenzivně jako tenkrát. Představte si, že se v noční Praze spolu potkáme, po mém boku půjde nádherný muž okolo třiatřiceti let, krásného, oduševnělého vzhledu, obejme vás a řekne: „Já jsem Ježíš, a tohle je David, můj přítel.“ Anebo jde Ježíš s Kamilou, obejme mě a řekne: „Tohle je má přítelkyně Kamila.“ Není v tom ani náznak něčeho nepatřičného. Najednou ta scéna má úplně jiný charakter, i když je neprosto nerealistická, je uvěřitelná, sálá z ní skutečné přátelství, nikoliv partnerské hry, kterými přátelství co chvíli nahrazujeme. Ježíš jako přítel je veliké téma, bohužel málo vykládané, málo chápané, devalvované našimi náhražkami přátelství. O Ježíši jsme zvyklí většinou uvažovat v jiných souřadnicích: Bůh, Spasitel, Vládce, Soudce, Pomazaný, Prorok, Kyrios, ale přítel? Přitom ale možná právě toto označení ho vystihuje nejlépe. Všechny řečené tituly musíme rozklíčovávat nějakým výkladem, interpretovat jejich význam, ale slovo přítel je všeobecně srozumitelné, když se přidržíme jeho prapůvodního významu. Všichni toužíme po přátelství, trvalém vztahu, ve kterém se přátelé stávají sobě rovnými, jsou nadáni mírou empatie, provází je láska, milosrdenství, odpuštění, shovívavost k poklekům druhého a zároveň upřímný zájem o jeho prospěch. Takový je přítel Ježíš. Po delší době opět začínám přípravu ke křtu dospělého. Když jsem v rámci toho položil otázku: „Co vás napadne, když se řekne Ježíš? Řekněte v pár slovech, kdo je podle vás Ježíš?“, dostalo se mi mimořádně poučené odpovědi ve skutečně dvou slovech: přítel, vztah. Poznamenal jsem si ta slova do mých poznámek a rád vám je ukážu, abyste mi věřili, že se to stalo v tomto týdnu v úterý, když jsem ještě nevěděl, že v neděli budu kázat na Ježíšova slova: „Vy jste moji přátelé.“ Ta odpověď je geniální ve své jednoduchosti a naprosté srozumitelnosti a divím se, že se nikdy nedostala do kréda, ale dostala se alespoň do písní: „Ježíš je přítel můj, co bych se bál, on zajal duši mou, život jí dal,“ anebo: „Ó, jak věrný přítel Ježíš, všechen žal náš nese hřích,“ a jinde: „Mám já přítele, Pána Ježíše, a na rámě jeho spoléhám,“ a desítky a stovky dalších. Ježíš nás zahrnuje mezi své přátele. Je to takové malebné označené nás křesťanů: spolek Ježíšových přátel – Ježíšovi kamarádi. Jsme skutečně Ježíšovými přáteli? Mít za přítele Ježíše znamená přátelit se s Bohem. Předpokladem takového přátelství, říká Ježíš, je činit to, co přikazuje, a to přikázání je: abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Tedy láska jako předpoklad a klíč k přátelství. Přátelství není možné bez lásky. „Láska je z Boha, každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.“ A tak tedy ještě jednou: „Vy jste moji přátelé…“

Amen

Kázání o V. neděli po velikonocích 9. 5. 2021 v Husově sboru ve Vršovicích