Kázání 27.8.2023 – To ať je vaše pravá bohoslužba

Iz 51, 1-6
Ř 12, 1-8
ev. Mt 16, 13-20

„Jdu na bohoslužbu,“ rozhodli jste se v dnešním ránu a toto rozhodnutí jste svým příchodem do kostela učinili skutečností. Další si třeba také řekli: „jdeme na bohoslužbu“, ale potom něco jiného převážilo, možná se i něco stalo před odchodem nebo už na cestě a nejsou tady – tak možná příště budou, a my zase ne. A jiný si neřekl nic, pro nic se nerozhodoval a zůstal tam kde je – třeba mu ani na mysl nepřišlo, že by neděli oslavil bohoslužbou. V Církvi československé husitské máme několik bohoslužebných obřadů: nejčastějším z nich je „stará dobrá“ Farského liturgie, vedle ní je k dispozici tzv. „Druhá liturgie“. Ta se moc neslouží, možná jen v pár sborech, z nichž ten náš je jeden z nich, podobně různé formy Songových liturgií, přičemž Vršovice opět patří k těm, kde i tyto liturgické tvary nacházejí své pravidelné uplatnění. Kdybychom byli římskými katolíky, mohli bychom jít na Tridentskou mši, ta se slouží latinsky, anebo dát přednost většinovému sloužení mešních obřadů v národních jazycích, jak bylo ustanoveno II. vatikánským koncilem. Kdybychom byli mesiánskými křesťany, kteří inspiraci pro svou víru v Krista čerpají převážně z židovských zdrojů, měli bychom bohoslužbu už za sebou, protože ti se scházejí, stejně jako například Adventisté, v sobotu. Na některých bohoslužbách se povstává, na jiných pokleká, někde zvedají ruce k nebi, jinde se bijí v prsa, někde tančí, jinde mlčí, někde se křičí, jinde mluví potichu. I v rámci stejné církve vládne značná variabilita, natož srovnání bohoslužeb napříč církvemi, tam najdete rozdílů, až vám půjde hlava kolem. Někde se hrají a zpívají současné písně, jinde znějí chorály z 12. století. Někde duní tympány, jinde varhany, někde se uplatní elektrické kytary, jinde alikvotní zpěv, ale jsou i Boží služby zpěvu a hudby prosté. Jsou shromáždění početná i liduprázdná. Proč o tom mluvím? Abychom si uvědomili, v návaznosti na téma minulé neděle, kdy byla řeč o exkluzivitě a všeobecnosti, že bohoslužba a naše účast na ní je věcí jedné takové exkluzivity. Právě v tom jsme výluční, že stejné rozhodnutí, které jsme dnes ráno učinili my,  učinily ani ne čtyři procenta obyvatel naší země. A podobnou exkluzivitu můžeme zažívat i v rámci vlastní denominace československé husitské. Jestli dnes navštíví husitské bohoslužby po celé zemi 4% procenta lidí, hlásících se k tomuto vyznání, bude to možná ještě nadnesený počet v nižších řádech tisíců. Dobrá, řeknete si, ale proč o tom mluví? Podobnou exkluzivitu mohou vykazovat třeba filatelisté, curlingoví hráči, lidé nejrůznějších menšinových sexuálních orientací, co je na tom zajímavého? Zajímavého na naši účasti na bohoslužbách je, že z biblického – novozákonního pohledu bychom se víc než po účasti, měli ptát po pohnutkách: „jsem tady správně? Neměl, neměla bych být jinde? Je tohle pravá bohoslužba?“ Apoštol Pavel na to odpovídá: „Vybízím vás, bratří,“ my si do toho oslovení ale klidně dosaďme i sestry – při vědomí Pavlova přesvědčení o rovnosti mezi mužem a ženou v Kristu, „vybízím vás,  bratří a sestry, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ A tady se dostávám k podstatě svého sdělení: chodíme na bohoslužbu, přicházíme do společenství, účastníme se bohoslužby, ale máme to v rovině docházky někam, anebo přineseme sami sebe, abychom tvořili společenství s druhými a pro druhé, ve kterém každý obětník slouží svým jedinečným obdarováním pravou a bohu milou bohoslužbu? V prvním případě člověk snadno podlehne kritickému duchu – tady ta bohoslužba je málo vyznavačská, tady je málo dětí, tady je málo seniorů, tady se zpívají obstarožní písně, tady se zpívá přílišná moderna. Tady je kázání moc jednoduché, tady je moc složité. Ale zkusme se na to podívat v duchu řečených apoštolských slov: „Sami sebe přinášejte – to ať je vaše pravá bohoslužba.“ Co jsem přinesl já? Karel Farský napsal liturgii – nebyl první ani poslední, Luboš Svoboda napsal liturgii, Ambrož milánský napsal liturgii. Ale jaká je liturgie víry mého života? Jak jsem se do ní položil, jak je hezká, milá, zpěvná, v čem je zajímavá pro druhé lidi a jak v ní Bůh nachází zalíbení? Přijít jednou za čas do kostela – tady mě máte – nestačí. Nabrat v kostele co se dá, od duchovního obohacení v slyšení Božího Slova, přes přijetí Kristovy svaté večeře jako léku na věčnost, až po kafe a buchtu v sákristii, kterými se nadlábnu na cestu domů – nestačí. Důležité je pochopit, v čem jsem já sám ve své víře liturgem. Slovo liturgie je řeckého původu a znamená veřejnou službu. Původně něco, co si jednotlivec připravil pro druhé v rámci celku pro jeho blaho. A tak se ptejme, co je tou mojí specifickou obětí, kterou přináším do církve. Co jsem si připravil? O co by církev beze mne byla chudší? Je vůbec něco takového? Často je člověk přesvědčen o své nezastupitelnosti, obzvlášť v církvi – važte si toho, že tady vůbec jsem, kdo jiný by vám sem chodil, ale není to tak, že u mnohých si naopak církev s jejich odchodem oddechne a lidem se uleví? A stejně tak, o mnohých málem nevíme, že v církvi jsou, a najednou vyjde najevo jejich výjimečnost. Často je ve spojitosti s budováním církve zmiňován apoštol Petr, kdy je připomínáno Ježíšovo slovo: „Ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev.“ Zkusme se oprostit od Petrova výjimečného apoštolátu a podívejme se na Ježíšova slova civilně. U Cesareje Filipovy, kde zazněla, nikdo nevěděl o budoucí Petrově roli, ani o tom, jakou církev na sebe vezme podobu a že v Římě bude jednou stát Chrám svatého Petra od Michelangela. Vedle sebe byli tenkrát Spasitel a prostý rybář z Kafarnaum: „Ty jsi skála, na které zbuduji svou církev,“ řekl mu ten, který sám je hlavou církve. Bůh staví svou církev na lidech, na nás. Na zlomených zraněných, chybujících i zapírajících jako Petr. My máme být tou Bohu milou obětí, když sami sebe přinášíme do církve, a to je naše pravá bohoslužba. Nechme se proto proměňovat nejprve obnovou své mysli, ve které budeme poznávat Boží vůli, a dále i tak, že o sobě budeme smýšlet střízlivě. Potom vynikne i bohatství darů, kterými nás Bůh pro náš život v církvi vybavil. Amen

Kázání 24.8.2023 o XXI. neděli v mezidobí v Husově sboru ve Vršovicích