Kázání 8. 10. 2023 – Píseň o vinici

Iz 5, 1-7
Fp 3, 4b-14
ev. Mt 21, 33-46

Opět příběh – podobenství, ve kterém se významně uplatňuje jeden z důležitých blízkovýchodních atributů: vinice. Proč je v Bibli tolik řečí o vinici, vinařích, pěstování vína? Začíná to už v Genesi, Noe vychází z archy, začíná své budovatelské dílo obnovy země tím, že vysadí vinici. Vinice je znamením Boží milosti a přízně, na ní uzrálé hrozny v jinak okolní často vyprahlé krajině s nedostatkem vody, jsou zárukou přežití. Vinice se ale také stává příčinou Noemova selhání. Noe se opije pod obraz vínem z hroznů, které vypěstoval, ve svém stanu se obnaží, důvod jeho nahoty je cudně zamlčen, nejspíš ale souvisí s nějakým nečistým druhem tělesného obcování, a po procitnutí si Noe svůj hněv za vyzrazené selhání vylévá na nejmladším ze synů na Chámovi, kterého prokleje. Protože však výklad této pasáže z knihy Genesis není v tuto chvíli na pořadu dne, omezím se na konstatování, že vinice je mnohokrát v Bibli uváděna v protikladech mezi požehnáním a prokletím. To je ostatně i případ slov Izajáše proroka z 5. kapitoly, která jsou nazývána jako Píseň o vinici. Podobným protikladným způsobem hovoří Bible i ve své poslední knize, ve Zjevení, kde také slovo o vínu a vinici souvisí se soudem: „Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny na vinicích země, neboť víno dozrálo.“ Ježíš vinici jako atribut svých podobenství používá proto, že se jednalo o všeobecně známý, srozumitelný příklad. V hornické Ostravě slovo o pěstování vína také nebude stejně rezonovat, jako lidem od Mikulova či Pavlova. Ježíšův úvod do podobenství je jasným ozvukem  řečené prorocké Písně o vinici. Vinicí je Izrael a zápletka se točí okolo toho, že vinice nerodí dobré plody, ale odporná pláňata, za což ji stihne trest. Expozice podobenství je jiná. Odkaz na prorockou Píseň o vinici zachovává příměr vinice = Izrael. Ježíšova vinice ale nemá problém s neúrodou, nýbrž těmi, kdo se o vinici starají – její správci. Ti jsou příčinou hněvu majitele vinice, který si nárokuje její výnos, ale všichni ti, které ke správcům vinice pošle, jsou odmítnuti, přičemž dochází i k vrcholně extrémní situaci, ve které majitel vinice přijde o vlastního syna, jehož nehodní služebníci zabijí, aby si i za cenu vraždy jediného dědice pojistili svůj nárok na vinici, která jim zjevně stojí i za takový odporný skutek. Výklad podobenství najdeme v samotném biblickém textu. Nejprve Ježíš cituje z Žalmu 118 pasáž o kameni staviteli zavrženém, který se stává kamenem úhelným. Tato žalmická pasáž je jednou z nejvíc citovaných v Novém zákoně. Když Bible něco opakuje, naznačuje tím důležitost řečeného. Ježíš říká podobenstvím, že to, čeho se držíme a považujeme to za své, nám může být odňato a svěřeno jinému, který si toho bude víc vážit. Kámen staviteli zavržený, který se stává kamenem úhelným, je jasný odkaz na osobu Ježíše Krista. To, co mnohými bylo přehlíženo jako nicotné, marné, opomíjené, v budoucnu sehraje stěžejní roli. Stane se základním kamenem, ústředním klenákem, který vynáší oblouk klenby a drží ji uprostřed, aby se nezhroutila. Další výklad přináší autor evangelia. Říká, že velekněží a farizeové poznali, že Ježíš hovoří o nich, proto v nich narůstalo přesvědčení o tom, že je nezbytné nositele takového kritického poselství o nich zlikvidovat.

Přátelé, i toto Ježíšovo slovo cílí do našich řad. To není kritika my versus oni, kdy my jsme ti zbožní, spravedliví, poslušní, kteří vždy a za všech okolností stojí na straně Syna majitele vinice, my se pohoršujeme nad těmi zlovolníky, kteří stojí za jeho smrtí a výstražně nad nimi zvedáme obočí, jak si něco takového mohli dovolit. Připusťme si ve své vlastní zbožnosti, že teď jsme to my, kteří zadržujeme dobrý výnos vinice, do které jsme byli postaveni jejím majitelem. Už ne farizeové, velekněží, zákoníci – ti druzí, ale my jsme správci, nikoliv majiteli vinice. Chytli jsme se něčeho, za čím tušíme skvělý výnos. Výnos tak dobrý, že má moc zajistit nás na věčnost – to je vinice Hospodina zástupů. Bůh nás do ní postavil, abychom se radovali z jejích plodů, a my? Místo k obrazu Božímu – často pod obraz. Z vína se nedá ožrat, protože víno si vždycky, na rozdíl od piva, které bylo tuhé konsistence a dalo se nabírat lžící, pilo, takže opiti vlastním věřením, ale i tak přežraní tím, co jsme schopni do sebe vměstnat, do té míry, že místo radostného sdílení a prožívání přítomnosti v lásce k druhým, ve skromnosti, uměřenosti a střídmosti, chováme se jako kdysi Noe, když vystoupil z korábu, opitý ve víře, často vlastním dětem k pohoršení, místo k dobrému příkladu. To, že nás celníci a děvky, předcházejí do Božího království, je slovo ze stejného ranku. Často jsme to my křesťané jako ty příslovečné žáby na pramenech, ze následně ani my sami nepijeme k utišení žízně, a druhým ještě bráníme v tom, aby okusili, jak je Bůh dobrý. Zakopali jsme se úspěšně na pozicích své zbožnosti. Vystavěli ani ne zídky, ale hradby, opěrné valy, strážné věže okolo celého svého věření, a ukryti ve střílnách svých hradeb se strachem poměřujeme každého, kdo se pohybuje venku. Tady ten, to je lotr, tato – no o té vím svoje, na toho si dejte pozor, a s tou se ani nemá cenu bavit. Jsme zajatci vlastních představ, předsudků, hypotéz a falešných soudů, kdy to nejhorší, co se člověku ve víře může stát, je absence lásky. Málo lásky k sobě a stejně málo lásky k druhému člověku. Všechny ty řeči o lásce a pochopení rámované slovy: mám tě rád, rozumím ti, přijímám tě, ALE. A za všechna svá ALE vrstvíme negace, odsudky, důvody, kterými sami sebe usvědčujeme jako nelaskavé, necitlivé, nepřející a neradostné. Jestli nějaké ale je ve víře přípustné, tak ALE to, že Bůh je jiný, odlišný od všech našich představ o něm, od všech našich ALE. Podobný víc matce než otci, protože matka miluje dítě bezvýhradně, nepodmíněně, vždy na jeho straně. Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. Nemyslím, říká apoštol, že bych již byl u cíle, anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.

Amen

Kázání o XXVII. neděli po svatém Duchu 8. října 2023 v Husově sboru ve Vršovicích