Rozhovor s Mgr. Danou Krausovou, dipl. um.

Rozhovor s pastorační asistentkou při Náboženské obci CČSH v Praze Vršovicích Mgr. Danou Krausovou, dipl. um.

Dano, pověz nám něco o sobě.

Narodila jsem se v Praze, dětství jsem prožila v Nuslích. Po základní škole jsem studovala střední pedagogickou školu. Po maturitě jsem začala navštěvovat konzervatoř – obor sólový zpěv.

Proč jsi pedagogiku zaměnila za zpěv?

Mým životním cílem nikdy nebylo věnovat se učitelství. Od malička ráda zpívám a vždy jsem se chtěla věnovat něčemu, co souvisí s hudbou. Na pedagoggické škole byly mé oblíbené obory – hudební, tělesná a výtvarná výchova, sborový zpěv, psychologie a další. V těchto oborech jsem potom pokračovala i na vysoké škole.

Jak se začal tvůj život z víry?

Moje rodina byla ateistická. Nikdy se o Bohu u nás nemluvilo. Na střední škole jsem potkala spolužačku, která mi poprvé pověděla o Bohu – Ježíši Kristu, o jeho lásce k člověku. Vedly jsem spolu dlouhé debaty na toto téma. Zprvu mi to přišlo bláznivé, ale potom se mě Bůh dotknul a já se obrátila.

Můžeš nám popsat, jak k tomu došlo?

Ze své kamarádky jsem cítila opravdovost skrytou za jejími slovy. Tato opravdovost nebyla jenom ve slovech. Skrze svůj život mi ukázala na Boží lásku a já si uvědomila, že chci žít takovým životem jako ona a poznávat hodnoty, o kterých mluvila. Díky ní přijalo víru několik mých spolužaček. Každá z nás stále žijeme aktivním křesťanským životem.

Předpokládám, že tato výjimečná dívka nebyla vyznání Církve československé husitské, nebo snad ano?

Ne. Patřila do Křesťanského společenství Dana Drápala. Do této církve – letničně orientované, jsem potom také přišla, v ní poznávala společenství křesťanů, bibli, Boží slovo, základy křesťanské víry. Můj život se začal postupně měnit, mění se stále a jsem přesvědčena o tom, že se měnit nepřestane. Dnes máš dvojí členství – v Křesťanském společenství i v Církvi československé husitské.

To je trochu zvláštní kombinace. Co za tím stojí?

Můj starší bratr Ivo přijal křest v husitské církvi na Peruci, kde také žije. I on prošel letničním společenstvím, nakonec však dal přednost tradiční církvi, která působila v místě jeho bydliště. Začal pracovat v Radě starších a stal se zakladatelem Husitského centra – sdružení, které se snaží vyvíjet nové aktivity v rámci husitské církve – sdružovat mladé lidi, děti a mnoho dalších. Husitské centrum, dnes fungující při pražské diecézi této církve, se snaží vytrhovat jí z její fyzické i duchovní stagnace. Jeho nadšení pro husitskou církev si získalo i mě. Vidím v této církvi veliký potenciál misijní, ale i kulturní. Když se objevila nabídka na místo pastorační asistentky s pověřením pro kulturní činnost v CČSH, neváhala jsem ani minutu. Bůh a zpěv patří k sobě – patří mezi mé životní lásky, proto si vážím nabídky husitské církve, která mi, jak věřím, umožní uplatnit své pěvecké nadání i ve službě Bohu.