Pozdravení pokoje – sněmovní návrh

My, věřící Náboženské obce Církve československé husitské v Praze Vršovicích, kteří jsme se sešli na Výročním shromáždění, konaném v našem sboru v neděli 6. dubna 2003 za přítomnosti pražského biskupa Karla Bicana, zastoupení Radou starších této Náboženské obce, předkládáme své církvi a příslušným sněmovním orgánům toto

usnesení

Již několik let je v našem sboru živá liturgická praxe v rámci bohoslužby tzv. „pozdravení pokoje.“ Jedná se o podání ruky s nejbližším sousedem před přijetím svátosti večeře Páně
Tato obecná křesťanská tradice, jejíž původ můžeme vystopovat v nejstarších dobách novozákonní církve – dosvědčená Justinem Martyrem, Hyppolytem a dalšími, vyjadřuje smíření, přání pokoje a odevzdání se do Božích rukou. Za biblický základ tohoto pozdravení můžeme považovat pozdrav Vzkříšeného Krista učedníkům, který přichází do jejich společenství se slovy: „Pokoj vám!“J20,21.
V římskokatolické církvi byla tato tradice obnovena na základě liturgické reformy, tak, jak jí stanovil II. vatikánský koncil. V souvislosti s přijetím revidované Liturgie Karla Farského VII. řádným sněmem Církve československé husitské v r. 1992 byla v předsněmovním období diskutována i možnost vkomponování tohoto prvku do bohoslužebného obřadu Církve československé husitské. Dokladem toho je jeden z předsněmovních návrhů úpravy Farského liturgie – publikace s názvem Liturgie, Bohoslužebná kniha, návrh pro předsněmovní rozhovory, úprava Farského liturgie, vypracovaná na semináři v Železné Rudě v únoru a doplněná příspěvky z teologické konference v Praze v srpnu 1989, kde na straně 5 v části Pozvání ke stolu Páně je uvedeno po zvolání Pokoj všem: „Zde je možno zavést zvyk podávání rukou“.
Stejně tak jedna z již přijatých alternativních modliteb před Přijímáním, tak jak je uvedená v Bohoslužebné knize CČSH z roku 1992, k této praxi otevřeně vybízí:
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. V čas milosti nás vyslyš, když tě prosíme, abychom ke tvému stolu nepřistupovali nehodně. Očisti nás od všeho, čím bychom poskvrnili tvůj svatý stůl a dej, ať nám není zatěžko podat ruku na usmířenou…“ str. 47(dole).
>Příslušná rubrika s praktickým vybídnutím bohoslužebného společenství k podání rukou však chybí.< Považujeme za vhodné tuto výzvu, která již nyní před Přijímáním zaznívá, dotáhnout do konce, tzn. přijmout „pozdravení pokoje“ jako alternativní prvek v rámci Farského liturgie.
Z několikaletých praktických zkušeností v našem vršovickém sboru, a jak jsme se přesvědčili, i v celé řadě dalších husitských sborů, vnímáme tento prvek jako obohacení bohoslužebného života i praxe církve. Jedná se o prosté lidské vyjádření sounáležitosti lidu Kristovy církve, který se společně v kajícnosti i aktuálně prožívané potřebě odpuštění, staví pod Boží milost.
Z praxe „pozdravení pokoje“, tak, jak je již nyní na několika místech v církvi konáno, můžeme doporučit tento alternativní postup:
- v malém bohoslužebném společenství (okolo 10 až 15 lidí) si mohou podávat ruku všichni zúčastnění se všemi včetně kněze.
- ve větším bohoslužebném společenství (ve velkých sborech, kde je účastno bohoslužby více lidí) nechť je podání ruky omezeno jenom na nejbližší sousedy v lavicích. Zamezí se tak někdy zdlouhavému přecházení i nepřiměřenému ruchu v těsné blízkosti svátosti večeře Páně.
- po „pozdravení pokoje“ následuje chvíle ztišení ke kající prosbě: „Pane, nejsme hodni…“

Navrhujeme své církvi přijmout „pozdravení pokoje“ jako alternativní prvek do Liturgie Karla Farského.
Sbory, kterým je tato praxe blízká a vnímají její duchovní hloubku, by bylo umožněno konat jí podle přijatých řádů Církve československé husitské.

Svaté políbení (pozdravení pokoje)

Prameny biblické a poapoštolské tradice

Biblické prameny z Nového zákona: Ř 16,16 Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všecky církve Kristovy.

1K 16,20-21 Pozdravují vás všichni bratří. Pozdravte se navzájem svatým políbením. Pozdrav mou, Pavlovou rukou.

2K 13,11 Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením.

1Te 5,26 Pozdravte všecky bratry svatým políbením.

1P 5,14 Pozdravte jedni druhé políbením lásky. Pokoj všem vám, kteří jste v Kristu.

Ježíšova výzva v Horském kázání ke smíření:
Mt 5,23-24 Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.

Prameny křesťanské tradice:
1.-2. století AD – Didaché XIV. kap. – podmínka usmíření před přijímáním
2. století AD – justinská liturgie – zmíněn polibek pokoje
4. století AD – Druhá kniha Apoštolských konstitucí – obsažen polibek pokoje
4.-5. století AD – Augustin – polibek pokoje
Literatura: Salajka, M., Křesťanská bohoslužba, Blahoslav, Praha 1985, s.18, 20, 22.

---

Reformační liturgická praxe
První liturgie CČSH:
Výzva k pozdravení pokoje na konci oddílu Lámání chleba: D: Pokoj Páně povždy s vámi! O: I s duchem tvým.

Agenda ČCE:
Pozdravení pokoje Pozdravme se pozdravením pokoje, podejme si pravice a řekněme: Pokoj tobě!

Limská liturgie 1982:
D: Pokoj Páně buď vždy s vámi. O: I s tebou D: Dejme si vzájemně znamení smíření a pokoje.

Výklad Farského liturgie:
Farského liturgie uchovává povědomí, že k obecenství s Ježíšem Kristem, založeném na víře, je třeba pokání, čistoty srdce a smíření s lidmi. Z Didaché, kap. XIV,. poznáváme, že nikdo z křesťanů, kdo byl ve sváru s bližním, nesměl bez usmíření jíti ke stolu Páně, „aby Vaše oběť byla čistá.“I „svatý polibek“ byl – zdá se – pevnou liturgickou částí, sloužící k plnému sbratření a obecenství údů církve v lásce. (1 K 16,20; Ř 16,16; 1 Tes 5, 26; 2 K 13,12; 1 Pt 5,14)
Rutrle, O., Trtík, Z., Vzhůru srdce, Výklad bohoslužby CČS v duchu a pravdě, HČSBF, Praha 1953, s.74

Sekulární praxe, srozumitelnost:
Pozdravení pokoje, přesněji jeho obdobu znají lidé již od svých dětských let. Když se například dva kluci poprali, nezřídka se našel někdo, kdo je vyzval k usmíření a podání rukou, jako předsevzetí a závazku k odpuštění a dalšímu pokojnému soužití. Nejde jen o formální gesto, člověka vždy stojí více úsilí podat ruku než jen polohlasně říci promiň. A o přemáhání zlého v sobě, o to vlastně jde.
Umístění v liturgii:
Umístění pozdravení pokoje má několik variant. Možno prostudovat liturgie jednotlivých církví. Liturgickou zásadou však je, že pozdravení pokoje by mělo vždy předcházet večeři Páně.
Fílema hagión (řec.) – svaté políbení
Osculum pacis (lat.) – políbení pokoje

Prameny:
Adam, Adolf, Liturgika, Vyšehrad, Praha 2001, heslo pozdravení pokoje
Agenda ČCE, Bohoslužebná kniha, díl I., SR ČCE, Praha 1983, s. 64
Český misál, Český katolická charita, Praha 1977, s. 306
Didaché, Učemí Páně skrze Dvanáct apoštolů národům, Stauros, Hostinné 1994, s. 14
Mirkovi, Lazar, Pravoslavná liturgika II., Orthodoxos Kypseli, Tesaloniky 1994, s. 123-126
Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROMu, Aion CS s.r.o., 1997, heslo Osculum
Rutrle, O., Trtík, Z., Vzhůru srdce, Výklad bohoslužby CČS v duchu a pravdě, HČSBF, Praha 1953, s.74
Salajka, M., Křesťanská bohoslužba, Blahoslav, Praha 1985, s.18, 20, 22, 26 ad.
Simajchl, Ladislav, Jak se zpovídat, Slunce Vysočiny, Věžnice 1992, s. 2
(kromě toho lze doporučit Liturgiku na CD-ROM z vydavatelství Síť a články z časopisu Getsemany, které se obírají touto tématikou) Dáno v Praze 6. dubna 2003. Za Náboženskou obec Církve československé husitské
v Praze 10 Vršovicích
Rada starších
Jako materiál k sněmovnímu jednání předkládá Náboženská obec CČSH Praha Vršovice.