Otevřený dopis a výzva

adresovaná pražské Diecézní radě, Ústřední radě, Církevnímu zastupitelstvu, věřícím a sympatizantům Církve československé husitské

Odesilatel: Lukáš Volkman, farář CČSH v Praze 6 – Dejvicích

Důležité upozornění: Můj dopis nebyl napsán na objednávku, ani nejsem obhájcem br. patriarchy THDr. J. Schwarze, jehož nedostatků a chyb jsem si velice dobře vědom.

Po shlédnutí televizních zpráv 23.3.2005 na Nově (v nejsledovanějším bulvárním médiu), jsem byl přímo otřesen naprosto neuvěřitelnými poměry panujícími v náboženské obci v Praze 1 na Starém Městě. O velice zvláštních finančních praktikách vedení této obce, neustálém střídání farářů a tučných prebendách, plynoucích především z koncertní činnosti, jsem tak, jako řada jiných lidí v církvi věděl již dlouho. Byl jsem však zcela šokován, že ani milionové částky dané výhodnou polohou tohoto zdarma pronajatého chrámu, nejsou pro místní Radu starších dostačující a mají tu do nebe volající drzost vybírat 10.000Kč za svatební požehnání. Tato skutečnost nebyla vyslovena jako pomluva, ale přímo na kameru to přiznal Lumír Čmerda, současný farář, který na otázku reportéra, zda-li přijímání částky 10.000Kč za svatbu není kupčení s vírou, odpověděl: „Jistěže ne, protože tam nejde o svátost… to by bylo kupčení se svátostí… ale to je požehnání. Můžeme se bavit o tom, jestli je to morální nebo nemorální, ale právně je to v naprostém pořádku. Rada starších na tato rozhodnutí má právo.“ Zajímá mě, kde v církevních řádech je napsáno, že Rada starších má právo stanovovat výši příspěvků za církevní úkony.

Podle tohoto sdělení se jedná o formu úplatku jako řemen. Každý lékař, který by stejně nepokrytě bral úplatky, by byl na hodinu propuštěn a bylo by proti němu zahájeno trestní řízení, a zde se kupčí s požehnáním, tedy něčím, co je snad v kompetenci Boží.

Vskutku křesťansky skromný Čmerda velice ochotně navrhl dveře pro náboženskou obec, ve které teď slouží a vyinkasoval pro sebe pouhých několik desítek tisíc korun jako autorský honorář. Jaké štěstí, že máme v církvi tak nezištné a obětavé služebníky. A když už máme ve svém názvu přívlastek „husitská“, položme si otázku, proti čemu především bojoval Mistr Jan Hus? (Viz Knížky o svatokupectví, kap. VII, od. A, B, C ad.) A položme si otázku, do jaké doby a o kolik staletí zpět nás mikulášská obec uvrhla a položme si otázku, zda by Jan Hus k tomu mlčel a lhostejně všechno přecházel a položme si i otázku, zda z Písma svatého a z Husova odkazu nevyplývají i pro nás určité závazky a povinnosti.

Cítím se proto hluboce dotčen a poškozen, neboť jsem veřejností s touto mafií dáván dohromady. Všichni jsme házeni do jednoho pytle. Mnoha lidmi jsem na tuto podvodnou činnost, která je v rozporu s církevními řády a zákony dotazován. Podezření z braní úplatků tím nechtíc padá i na Diecézní radu a na bratra biskupa, což mnozí vyjadřují a kladou otázky. Proto doufám, že vše bude prošetřeno patřičnými orgány, ale zároveň se chci od této mafie jednoznačně distancovat a naléhavě prosím a žádám pražskou Diecézní radu, aby Rada starších u Mikuláše byla okamžitě odvolána a bylo tak zřejmé, že i vedení diecéze se od tohoto svévolného a amorálního obohacování jednoznačně distancuje.

Konec konců: skutečně razantní postup – zpřevracení stolů, rozházení peněz a vyhnání s bičem v ruce použil Pán Ježíš, jak známo, pouze v případě penězoměnců v chrámu (Janovo ev. 2,15-16.)

Pokud nás takto hrubé překračování zákonů, řádů i biblických norem nechá klidnými, potom jsme už jen pouhou karikaturou husitství a křesťanské církve vůbec.

Jsem si dobře vědom, že je toho v církvi daleko více, co není v pořádku a také by to bylo potřeba urychleně řešit, ale obchodování s manželským požehnáním, to už přeci jen nemá obdobu! A dochází tím také k neuvěřitelné diskriminaci, přesně, jak napsal autor listu Jakubova (2. kap., v. 1-6). Proto předpokládám připojení se ostatních věřících i sympatizantů, kterým jméno církve a nejzákladnější etické předpoklady, principy a povinnosti nejsou lhostejné a takovýmto sprostým a protikřesťanským chováním jsou také pobouřeni, stydí se za něj a je jim trapně, co všechno je vůbec v jiné náboženské obci možné.

Lukáš Volkman, farář Husova sboru v Dejvicích,
Praha 30.3.2005