Dt 6, 4-9
Žd 9, 11-15
ev. Mk 12 ,28b-34

Když má Ježíš odpovědět jednomu ze zákoníků na otázku, které z přikázání Desatera je první ze všech – tedy, které je nejdůležitější, nepřichází překvapivě s preferencí jednoho na úkor ostatních, ale geniálně shrnuje nejprve první desku Zákona, a poté i druhou. Ježíšova odpověď, která vešla do křesťanského učení jako Ježíšovo dvojpřikázání lásky, přesně zapadá do linie židovských shrnujících zkratek, kterými moudří učitelé – povětšinou rabíni, dokázali na malém prostoru jedné či dvou vět vyjádřit podstatu rozsáhlého celku. (Celý příspěvek…)

Vrcholné dílo českého skladatele Zdeňka Lukáše v provedení chrámového sboru Pražských pěvců pod vedením Stnislava Mistra. Začátek v pátek 2. listopadu v 17.00.

Modlitba za zemřelé v kolumbáriu Husova sboru proběhne od 16.30.

Otevírací doba o Dušičkách:

čtvrtek 1. listopadu: 9-18

pátek 2. listopadu: 9-18

sobota 3. listopadu: 9-18

neděle 4. listopadu: 9-18

pondělí 5. listopadu 9-17

úterý 2. listopadu 13-17

Am 5, 6-7.10-15
Žd 4, 12-16
ev. Mk 10, 17-31

Neposlouchá se to zrovna příjemně – mám na mysli slovo Ámose, judského proroka poslaného Hospodinem, aby kázal Severnímu Izraeli. A tento Ámos si ve své zvěsti nebere rozhodně žádné servítky. Kdyby se někdo dnes – po vzoru Ámosově, odhodlal ke stejné razanci ve své zvěsti, a dovedu si takového člověka v církvi představit, nejspíš by svým osudem i kariérou v církvi kopíroval osud dávného proroka z Judeje. (Celý příspěvek…)

Gn 2, 18-24
Žd 1, 1-4; 2, 5-12                                       
ev. Mk 10, 2-16

Bible hovoří o stvoření člověka ve dvou zprávách. I když je od sebe dělí v knize Genesis vzdálenost jedné kapitoly, doba vzniku jedné a druhé je v řádech nikoliv desítek, ale možná i stovek let. Schválně si zkuste odpovědět na otázku: „Věděli jste, že je v Bibli stvoření člověka popsáno dvakrát a pokaždé trochu jinak?“ (Celý příspěvek…)

Iz 50, 4-9a
Jk 3, 1-12                                                            
ev. Mk 8, 27-38

Jak prorok Izajáš, tak autor listu Jakubova shodně hovoří o jazyku a v té souvislosti také o slovu. „Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem,“ tak hovoří prorok o daru slova, které podpírá druhé. Podobně Jakub uvažuje o jazyku jako o mocném nástroji lidského slova, lidské řeči, přičemž z týchž úst může vycházet požehnání, ale také zlořečení. (Celý příspěvek…)

Dt 4, 1-2. 6-9
Jk 1, 17-27
ev. Mk 7,1-8.14-15.21-23

Viděno současným pohledem, může být mnoho posluchačů či čtenářů biblického svědectví o Ježíšově sporu s farizeji a zákoníky ohledně mytí rukou před jídlem na straně těch, kteří Ježíše kritizovali za to, že někteří z jeho učedníků přistupovali k jídlu bez toho, aby provedli náležitou očistu. (Celý příspěvek…)

Jr 23, 1-6
Ef 2, 11-22                                                
ev. Mk 6, 30-34.53-56

Uzdravující Ježíšův dotyk – napadlo mě, že je tím nejvýraznějším momentem v citované části z Markova evangelia, popisující jakou odezvu vzbuzoval pouhý Ježíšův příchod, ať už vcházel do vesnic, měst či dvorců. Když jsem si daný text přečetl ještě jednou a pozorněji, musel jsem své mínění o něm pozměnit. Zde totiž nejde o dotyk Ježíšův, ale o dotyky lidí, kteří po něm vztahují své ruce a touží se dotknout byť jen třásní jeho roucha. (Celý příspěvek…)

Am 7, 7-15
Ef 1, 3-14
ev. Mk 6, 14-29

Obraťme svoji pozornost od temného příběhu úkladné Herodiady a její nejmenované dcery, která si poručila donést na míse hlavu proroka Jana Křtitele, k prorocké postavě, která žila více než sedm set let před událostmi, popisovanými v evangeliu. Biblické texty této neděle otevíráme poselstvím Ámosovým. Dávný judský prorok Ámos oznamuje severnímu Izraeli nadcházející pád. Činí tak působivým obrazem Panovníka Hospodina stojícího na hradbách s olovnicí v ruce. (Celý příspěvek…)