Kázání 8.12.2013 – Procházíme Adventem

Iz 11, 1-10
Ř 15, 4-9
ev. Mt 3, 1-12

S dětmi, které chodí k nám na faru do klubu Awana, jsme v tomto týdnu hovořili o Adventu. Jaký má význam tato doba, co je její symbolikou, proč vlastně Advent slavíme. Den předtím jsme stejné téma probírali na vikariátní konferenci duchovních. Nemohu se tedy s vámi nepodělit o to, čím já samotný byl inspirován a obohacen, třebaže téma Adventu se nám může jevit jako tisíckrát ohrané, bezezbytku rozebrané a do detailu každoročně vysvětlované. Ale může být téma Adventu bezezbytku „vysvětleno“? Vždyť Advent je dobou postupného dorůstání světla, jeho symbolika se opírá právě o motiv světla, které postupně získává na intenzitě. Pojďme si proto znovu „vysvětlit“ Advent, třeba se nám při tom v lecčems rozjasní, alespoň mně takové vysvětlení hodně pomohlo, nejprve v rozhovoru s kolegy v duchovenské službě a den poté s dětmi na Awaně. Překvapilo mě tam jedno dítko – a musím prozradit že nikoliv z farářské rodiny, které suverénně a s velikou pohotovostí vysypalo z rukávu odpověď na moji otázku: „jaký příchod si v Adventu připomínáme? Co je tím Adventem?“ Rychlost a přesnost té odpovědi byla skoro až zahanbující, když jsem ji slyšel od dítěte a představil si přitom váhavé odpovědi leckterých dospělých, i nás „zasloužilých věřících“, kteří tak často dlouze hledáme slova, když jsme dotazováni druhými na naši víru. Nechci nikomu, ani sobě sahat do svědomí, ale zkusme si v duchu odpovědět na tu zdánlivě triviální otázku z katechismu, která by měla patřit mezi malou násobilku každého křesťana, tím více toho, který Advent rok co rok prožívá ve společenství církve. Co je Advent? Odpověď, že příchod Ježíše Krista je sice správná, ale to je jen začátek odpovědi. O jaký Ježíšův příchod se jedná? A právě na tuto otázku jsem v pátek vyslechl z úst dítěte onu brilantní odpověď, která do posledního slova odpovídala tomu, co jsem den předtím uslyšel v teologickém referátu na vikariátní konferenci. Vzpomněl jsem si při tom na Ježíšova slova učedníkům: „nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do Božího království…“ Správná odpověď na položenou otázku je trojí, potažmo čtverá: Prvním příchodem Krista je jeho betlémské narození. Druhým příchodem je jeho příchod do srdce člověka, ve kterém se rodí víra v Ježíše jako ve Spasitele, Pána a Božího Syna. Třetím příchodem je Kristův příchod ve slávě na konci věků a pokud se toho nedožijeme, potom se ještě hovoří o čtvrtém příchodu Krista v okamžiku naší smrti, kdy staneme před Kristem tváří v tvář. Taková je správná odpověď, jaký příchod si v Adventu připomínáme: Kristovo narození jako Syna člověka, naši víru v Krista jako v Božího Syna, Kristův příchod ve slávě na konci dějin a náš příchod ke Kristu v okamžiku naší smrti. To je Advent – čtyřnásobné přijití jednoho a téhož, čtyřnásobné přijití k jednomu a témuž. Napadlo mě, že symbolice čtyř adventních svící nemusíme rozumět jenom v rovině postupně sílícího světla, které se s každou nedělí zvětší, ale i tak, že každá z těch svící upozorňuje na jeden ze čtyř jmenovaných příchodů Krista: v narození, ve víře, ve slávě a ve smrti.

Co je Kristův příchod v narození? Jeho obsahem je poselství vánočního evangelia o narození syna z dívky Marie, který je Božím pomazaným – Mesiášem. Tento Advent slavíme v přijetí této zvěsti jako radostného, nadějeplného poselství pro nás. Nejenom tak, že se kdysi a kdesi narodil kdosi, takovými informacemi nás zásobí studium dějin, ale že se, když nadešla plnost času, pro nás narodil Ježíš – slíbený Mesiáš. Že se narodil ne Marii a Josefovi, ale že se pro nás narodil Boží Syn. Že i pro mě se Ježíš narodil. O nikom jiném, dokonce ani o vlastních dětech, něco takového nemůžeme říci – že se někdo narodil pro mě – jedině Ježíš. Všichni ostatní lidé se rodí do tohoto světa ne aby patřili rodičům, druhým lidem, ale každý patří sám sobě. Sami jsme odpovědni za svůj život a nikdo jiný nemá právo činit si na něj nárok i kdyby se jednalo o osobu sebevíc váženou, mocnou či inspirativní. Můžu o svém oblíbeném spisovateli, filosofovi, mysliteli, osobě, která mě inspiruje, říci on se narodil pro mě? Nemůžu. Nikdo se nerodí pro druhého, s výjimkou Ježíše. Proto je obsahem nejznámější vánoční písně radostné zvolání: „nám, nám narodil se.“ To je první Kristův příchod v narození. Příchod, který je ve skrytosti, v ponížení, jedná se de facto o konspiraci, utajení, které je zprvu prozrazeno těm nepatrným a v očích světa opomíjeným. „Druhý příchod jeho – do srdce je tvého“, jsou slova jiné starobylé adventní písně. Nestačí jenom přijmout skutečnost, že se Ježíš narodil. To samo o sobě nic neznamená do chvíle, nežli se on sám znovu nenarodí v tvém srdci. Přijmout Ježíše znamená dovolit mu vstoupit do našeho života, vyznat ho jako živého Pána, který má moc zachránit a od základu proměnit náš život. Od toho okamžiku jsme na počátku nového vztahu s Bohem a Ježíš v něm hraje nezastupitelnou roli. Poznáváme Boha skrze jeho Syna Ježíše. Přicházíme za Ježíšem, ale ve skutečnosti Ježíš přichází za námi – do naší každodennosti, do všednosti našich životů, je svědkem našich pádů i pozvedání. To je Kristův druhý Advent, druhý příchod. Třetím je pak víra v Kristovo konečné vítězství. Že cesta, po které s Ježíšem jdeme někam vede, má svůj cíl, své vyústění, svůj smysl a své naplnění v Bohu. Že je to Bůh v Ježíši Kristu, který bude mít poslední slovo nad mým životem i nad celým tímto světem. A pokud se tohoto Kristova konečného vítězství nedočkáme ve své pozemské existenci, pak ho zcela určitě budeme svědky v konci svého životního putování. To je křesťanská víra nesená nadějí, že ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu, že se nerozplýváme do nicoty, která by měla být potvrzením nesmyslnosti naší existence, ale konečné dovršení a poslední tečku za veškerým naším bytím bude mít Bůh. Procházejme Adventem a nechme Kristův Advent procházet námi.

Amen

Kázání o II. neděli adventní 8.12.2013 v Husově sboru ve Vršovicích