Kázání 30.1.2011 – Být anděly… (kázání Jakuba Peška)

Druhé čtení z Písma: 1. Korintským 1,18–31

Minulou neděli si na tomto místě Adéla ve svém kázání správně všimla, že ačkoliv nás Ježíš povolal být rybáři lidí, jsme spíše potápěči, kteří ryby pozorují, ale neloví.
Jsme totiž vesměs vzdělanější, informovanější o dění v nejrůznějších koutech světa, než byly generace před námi. Nejsme odkázáni jen na to, co nám předají naši otcové nebo babičky. Už neplatí, že „naše vesnice byla vždy katolická, tak i já jsem katolík.“ Už nejsme formováni tradicí, formujeme se svobodně sami. Máme dost informací a cítíme se být dost pevní v kramflecích, abychom si z nich sami vybrali, co se nám hodí. Už nás také neomezují mantinely křesťanství, vždyť stačí pustit televizi nebo kliknout na internetu a během pár minut se dozvíme, jak fantasticky mírumilovnou filosofii nám nabízí Buddha, jak ne náboženským divadýlkem, ale zbožným každodenním životem je Islám, jak velikou úctu si zaslouží matička Příroda (nebo matička Planeta Země), jak všeobjímající je Neviditelná ruka trhu, jak všechna historie neodbytně spěje ke konci vykořisťování Dělnické třídy, jak nízkotučné jogurty ruku v ruce s recyklací spasí svět. Máme povědomí o nevyčerpatelné paletě filosofií, náboženství, ritů, -logií i přísně vědeckých faktů, ze kterých si sami dle momentální chuti mícháme koktejl svojí víry. Drtivá většina lidstva věří, že je Bůh. Někdo k tomu dodává, že Ježíš je Jeho vtělením, jiní že Ježíš je spolu s Mohammedem Jeho prorokem. Další věří, že Bůh je vesmír, jiní že Bůh je nejvyšší mravní princip, ještě jiní, že Bůh je Jaromír Jágr. A pak je tu marginální sekta, obsahem jejíž víry je neexistence Boha, pro což ale nemá žádné důkazy.

Toto mixování je dnes v kurzu a je dokonce prosazováno nejvyššími politickými kruhy pod názvem „politická korektnost“. Nikomu nic nenutit, ať si každý sám vybere, co je mu nejbližší. Faktem ale je, že si lidé jen zpupně domnívají, že je jejich informovanost a vzdělanost blíží k nebesům. Lidé ve své ješitnosti nejsou schopni dojít k poznání, že z vlastní síly se nebesům nikdy nepřiblíží. Stavíme další babylónskou věž.

Jako pěst na oko v této moderní době působí naši muslimští spolu-euroobčané. Dávají okatě najevo svou víru. Neustupují z ní. Nemixují ji s ničím dalším. Nestydí se za ni. Přirozeně se množí. Pohrdají moderní západní kulturou. Ani ne tak křesťanstvím, náboženstvím knihy, s nímž mají společné kořeny. Spíše zbabělou politikou ustupování, která si nedokáže sama stát za svými názory, za svou vírou. Pohrdají těmi, kdo se z rybářů, z lovců ryb, stali potápěči, pouhými pozorovateli. Jsou nám, zpanštělým a pohodlným starousedlíkům trnem v oku. Ale ruku na srdce – jak moc připomínají prvotní křesťany v pohanském římském impériu!

Jednoznačně nesdílím nesympatie k nim – jejich víra je jiná, ale je to víra v Boha. Často je mnohem opravdovější, než víra různých křesťanských mudrlantů. A také je mi tato víra v Boha bližší, než víra ve všemohoucího člověka, než vědecký ateismus, než míchání eurovíry z povrchních televizních informací.

Stojím zde ale jako křesťanský kazatel. Mým jediným úkolem i přáním je zvěstování Kristova evangelia, čistého, bez přídavku momentálně moderních chemických konzervantů a barviv. I kdyby Kristův kříž dnes vypadal hloupě a bláznivě. „Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.“

Nejsem z těch, kteří by zatracovali vědecký pokrok. Jsem rád, že se tento pokrok prosazuje, často i přes odpor církevních autorit. Jsem rád, že věda přináší pohodlí do našich životů, posouvá nás kupředu. Nestavím vědu do protikladu s vírou, ale odděluji vědu od víry – věda nás posouvá vpřed, víra nás posouvá k Bohu. Vědecky, čili vlastním úsilím, člověk nebe nikdy nedosáhne. Od toho máme dar víry. „Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.“

To, co nám zde apoštol Pavel skrze svůj list vzkazuje, je palčivě aktuální. Není třeba dokonalého vzdělání ani břitkého rozumu. Není třeba hluboce filosofovat ani balit křesťanství do líbivějších obalů. Není třeba mixovat Krista s péčí o ekologii, s teologií prosperity ani socialistickým rovnostářstvím. To jsou všechno taháky, které mohou přitáhnout masy a znovu naplnit kostely, myslíme si. Jenže si to myslíme špatně, my učenci, znalci a řečníci tohoto věku. Kristus si nepotřebuje dělat marketing těmito taháky. Jsem dokonce přesvědčen, že jsou to právě tyto hity dnešní doby, které vyprázdnily kostely, a spoluprací s nimi se dál na cestě víry neposuneme. Když chce někdo socialismus, ať vstoupí do socalistické strany, když chce někdo chleba, ať jde do pekařství, kdo chce být milionář bez práce, ať si dá studenou sprchu. Kostel nemusí suplovat jiné funkce, má nabízet to, pro co byl postaven – evangelium o Kristově kříži. Musíme Kristovo evangelium očistit od všech nánosů a hlásat kříž, i když se to lidem může zdát hloupé. Ne – to nám se zdá, že se to lidem bude zdát hloupé. Ve skutečnosti je to geniální!

Evangelium je doslova přeloženo z řečtiny „dobrá zpráva“, dobré poselství. Eu = dobrý, aggelos = posel. Tento překlad je zajímavý, protože většinou si pod pojmem aggelos, anděl, představíme tlusťoučkého chlapečka s bílými křídly, případně stanici metra na Smíchově. Ale anděl je prostě posel. Každý, kdo nese nějaké poselství. Jednou jsem v Kyjevě bydlel na ubytovně na ulici Lomonosova. Zrovna u mě byla na návštěvě tehdy ještě budoucí žena Oksana, takže jsme nebyli úplně nadšení, když náhle zazvonil zvonek u dveří. Za nimi stál mladý muž a lámanou ruštinou s příšerným přízvukem mi říká: „Já zděs navěrno budu žíť.“ Po pár minutách konverzace se ukázalo, že jeho ruština je tak zoufalá proto, že je Čech. Kolik Čechů potkáte v Kyjevě? A jaká je šance, že se ubytují zrovna na ulici Lomonosova, ve stejném bytě s vámi? Ten člověk měl za pár dní schůzku s českým velvyslancem a ptal se mě, zda půjdu s ním. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo jít bezdůvodně na schůzku s velvyslancem, ale nabídku jsem pro jistotu přijal. Ze semínka osobní schůzky na ambasádě však po půl roce vyklíčil strom pomoci, která se při vyřizování víz pro Oksanu a její rodinu velmi hodila. S člověkem, který mě na ambasádu poslal, jsem se již nikdy neviděl, ale dnes vím, že to byl anděl – bez křídel, zato s poselstvím.

Každý z nás lidí může být andělem. Nevadí, že nemáme bílá křídla, hlavně, že máme pro svět poselství, že máme co říct. Nesmíme spoléhat na ty tlusté chlapečky s křídly, ti za nás práci neudělají. Nemáme se za evangelium stydět! Nemáme jej schovávat za kulisy našich životů! Nemáme jej balit do pozlátek modních směrů! Nemáme se bát, že budeme považováni za blázny! Nemáme se bát, že evangelium bude nevhodným tématem rozhovoru! Máme vzít evangelium, dobrou zprávu, a stát se jejími posly. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného, píše apoštol Pavel. Ano, vyjímečně můžeme po cestě dělat zázraky a chovat se moudře, ale podstatou naší služby světu je hlásání bláznivého evangelia: že Kristus zemřel odsouzen za naše hříchy, trest za ně tak byl vykonán a my jsme amnestováni, jsme volní, jako bonus jsme adoptováni za Boží děti a máme věčný život. To se mi zdá, jako velice dobrá zpráva. To je evangelium.

Věřím, že každý z nás má zkušenost s Božím jednáním, s proměnou svého života skrze dobrou zprávu evangelia, prostě, že každý z nás má ostatním co říct. A tak se nebojme být anděly…