Kázání 13.11. 2011 – O svěřených hřivnách

Sf 1, 7. 12-18
1 Te 5, 1-11
ev. Mt 25, 14-30

Ježíšova podobenství ani v náznaku nenesou šeď a nezáživnost řady teologických traktátů a pojednání. Jsou plna života, dýchá z nich duch své doby a nesou v sobě obrovskou vnitřní dynamiku. Velmi často jsou podobenství vystavěna na problematické situaci: vzpomeňme na podobenství o nepoctivém správci, na soudce z podobenství o neodbytné vdově, na syny, kteří se v jednom z podobenství přou o rozdělení majetku, což je i motiv přítomný v tom patrně nejznámějším: o marnotratném synu. Ježíš dokázal mistrně využít moment překvapení, ve kterém se situace předem jasně rozehraná náhle obrací docela opačným směrem, nežli jaký posluchač zprvu očekával. Kdo důvěrně zná Ježíšovu řeč v podobenstvích, toho nepřekvapí, že v podobenství o hřivnách jsou za příklad dáváni lidé podnikaví. Nikoliv opatrní, sedící v zadních řadách, v koutě, strachující o hrstku toho, co mají, nebo lépe řečeno: bylo jim svěřeno, nýbrž ti, kteří z mála dokáží získat mnohé, nebojí se riskovat, ale i vydávat na tenký led. Jak jinak by pán z tohoto podobenství mohl služebníkovi, který jeho hřivnu zakopal, vytýkat: „Měl jsi dát mé peníze peněžníkům, abych přišel, a to, co mi patří, si vybral s úrokem…“ Uložit si peníze do strožoku – matrace naplněné slámou, se dodnes mnoha lidem zdá jistější, nežli se zaobírat způsobem jejich investování, byť by to mělo být pouhé uložení na spořící účet nebo termínovaný vklad. Třetí ze služebníků volil cestu jistoty, ve které nemusel zkoumat kdo nabízí jaký úvěr, nemusel se starat o výpovědní termíny: prostě šel a svěřený majetek zakopal. Zdánlivě vsadil na jistotu. Hřivna představovala měrnou jednotku stříbra, byl mu tedy svěřen drahý kov nepodléhající tak snadno zkáze a proto šel (čteme v podobenství) a rodinné stříbro svého pána zakopal. Nebyl ochoten ani v nejmenším vystavit se jakémukoliv riziku. Jak diametrální rozdíl oproti předchozím dvěma služebníkům? O nich čteme, že první se dal se svěřeným majetkem do podnikání a stejně tak i druhý. Ježíš nedává za příklad toho, který nejméně riskuje, ale ty, kteří dokáží využít možností a svěřeného potenciálu. Podnikatel, nikoliv střadatel, převedeno do dnešního ekonomického výraziva, je dáván za vzor. Přes veškerou propast času, která nás dělí od doby, ve které bylo toto podobenství poprvé vyřčeno, musíme uznat, že Ježíš obstojí nejen jako Boží syn a Spasitel, ale také jako ekonom. Každý student prvního ročníku ekonomie vám potvrdí, že zhodnocením peněz není jejich uložení jako depozita, ale investování, které může mít mnoho podob. Protože mám kolem sebe i ve své farnosti lidi zabývající se podnikáním, vím o nich, (alespoň o těch, které znám), že jsou to lidé  ve své většině činorodí, obdaření dávkou odvahy i silných nervů. Že jsou lidmi ochotnými jít do rizika, vystavit se nebezpečí nezdaru plynoucího z možnosti, že jejich podnikatelský záměr nevyjde. Aby se právě toho člověk vyvaroval, musí mít dostatečnou průpravu, musí si nejen věřit, ale také být schopen důkladné rozvahy. To všechno nacházím v řeči Ježíšova podobenství za obrazem podnikatelů – služebníků prvního i druhého, kteří jsou dáváni za příklad. Pod vlivem řady neblahých kauz současnosti stále ještě přetrvává u řady lidí obraz podnikatele jako polovičního, nebo alespoň částečného zločince, vykuka a filuty, který je vždy o krok před ostatními, avšak ve schopnosti, jak druhé obrat o peníze. Přiznám se, že já se před každým poctivým podnikatelem upřímně skláním v obdivu před jeho schopnostmi a odvahou vyjít z jistot vyplývajících z pravidelného platu ve státní správě anebo z toho, být na pozici zaměstnance podnikatelského subjektu. A můj obdiv je nyní dvojnásobný, když na příkladu své vlastní ženy okouším, jak nejisté může být podnikání, byť by se mělo jednat o jeden jediný – docela nepatrný stánek s rychlým občerstvením. O to víc mě těší podobenství o hřivnách, kde nejsou Ježíšem vyzdviženi zaměstnanci – ti mohou mít své odbory, práva a benefity plynoucí z toho, že jsou zaměstnáni, ale právě podnikatelé – hospodáři, lidé, kteří neváhají vykročit do rizika svých podnikatelských záměrů. Když jsme před jeden takový byli s mojí ženou postaveni – byť v docela malém měřítku, ve svém domovském církevním sboru, rozhlíželi jsme se kolem sebe, zdali se neobjeví ještě někdo, kdo by jako my byl ochoten jít do daného rizika – nešel nikdo. Jistota vyhloubených jam, do kterých můžeme své hřivny ukrýt je pokaždé lákavější, nežli varianta, že začneme pracovat na jejich rozmnožení.

Opět mě Ježíšovo podobenství poučuje o tom, že před Bohem má větší cenu úsilí a odvaha otevírat se věcem a možnostem, které nás v životě potkávají i za cenu rizika možných nezdraů, před snahou ukrýt se a zabezpečit si to málo, co člověk má. Ale má vůbec člověk něco, co by mu nebylo svěřeno od Boha? Ve věci svěřených hřiven to platí dvojnásob. Nejsou tu proto, abychom je ukrývali před sebou samotnými i světem, ale naopak, abychom je světu, druhým i Pánu Bohu rozmnožovali, vynášeli je na povrch: ve své ochotě se nezajišťovat, nečekat na lepší a příhodnější časy, neboť nemusejí přijít jiné příležitosti, nežli ty, které právě teď z Boží milosti prožíváme. Jak jinak rozumět Ježíšovým slovům: „Neboť každému, kdo má, bude přidáno; a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má…“ ?

Amen

Kázání 13. 11. 2011 – XXII. neděle po svatém Duchu v Husově sboru na Vinohradech a ve Vršovicích