Kázání 15.1.2012 – Samuel a Natanael

1Sm 3, 3b-10.19
1K 6, 12-20                                               
ev. J 1, 43-51

Samuel a Natanael – dva muži, o kterých hovoří Bible. První byl jedním z největších proroků Starého zákona, muž, který pomazal Davida za budoucího krále nad Izraelem, ten, který ustanovil Saula za prvního krále, svědek velikých Božích věcí. Natanael je zmíněn právě v tom jediném, dnes čteném textu z Janova evangelia. Mezi ním a Samuelem leželo mnoho staletí. Natanael byl současníkem Ježíšovým – znalcem Zákona. Sedět pod fíkem, jak charakterizuje jeho typickou životní roli Jan, neznamenalo odpočívat a v klidu si hovět, nýbrž studovat Zákon, zabývat se posvátným Písmem, hledat v něm odpovědi na své životní otázky, to byla role a to byl úkol Natanaelův, a oba: Samuel i Natanael se jedinečným způsobem setkávají s Bohem. Mají ho oba ve svém jménu: Samuel dokonce tak, že překladem jeho jména je Jméno Boží – Šemu el – Boží Jméno, Natanael znamená Boží dar, Dar od Boha, Bohem darovaný. Samuel se s Bohem setkává ještě jako dítě. Stává se na přání své matky Chány chrámovým služebníkem. Slouží u kněze Élího, kde na třetí zavolání je osloven Bohem. Ten příběh bývá většinou důvěrně známý těm, kteří někdy prošli výukou biblické dějepravy. Mnohokrát jsem ho dětem vyprávěl při výuce náboženství, přesto až při přípravě textu této promluvy jsem si poprvé všiml pozoruhodné věci. Bible hovoří o trojím zavolání Samuela. Vždycky jsem měl tendenci líčit dětem dramaticky, jak Bůh poprvé volá Samuela jménem, podruhé, a teprve na třetí zavolání po předchozí radě kněze Élího Samuel poslechne Boží hlas. Bible však událost líčí poněkud odlišně. O charakteru prvních dvou zavolání nevíme vůbec nic, nežli to, že Samuel ležel. Nevíme co a jak Hospodin na Samuela zavolal, protože to v Bibli zmíněno není. Jenom to říká biblický autor, že Samuel odpovídá „Tu jsem,“ a má za to, že ho volá jeho kněz Élí. Teprve na podruhé je na radu Élího upozorněn na to, že chlapce oslovuje Bůh. A je to až třetí zavolání, ve kterém je dvakrát zopakováno chlapcovo jméno a Samuel odpovídá: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ My bychom si rádi poslechli, co Bůh chlapci po tak dramatickém trojím úvodu sdělil, ale to už Bible neuvádí. Zůstává jenom věta, že Samuel vyrůstal a Bůh byl s ním a nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem. Starozákonní svědectví o Samuelovi je přesvědčivým důkazem toho, že náboženská výchova má už od útlého věku své opodstatnění. Kdyby se Chána, jeho matka, rozhodovala po vzoru mnoha současných rodičů, kteří duchovní vývoj svých potomků ponechávají na jejich budoucím „svobodném“ rozhodnutí, nejlépe v dospělosti, nejspíš by Izraelité neměli své slavné krále Saula a Davida, protože by je neměl kdo pomazat. Samuel uslyšel Boží hlas třikrát, to znamená postupně a my nevíme nic o povaze tohoto Božího oslovení. Co však víme je, že vyrůstal v chrámové svatyni, byl v úzkém kontaktu s knězem. Nechal se vést jeho radou, neboť to byl kněz, který vůči svěřenému dítěti uplatnil moudrou vnímavost, že je to Bůh, který Samuela oslovil. V souvislosti s knězem Élím, jeho vychovatelem a opatrovníkem v Šílské svatyni stojí ještě za zmínku kontrast mezi jeho pěti nezdárnými syny a Samuelem. U vlastních dětí se Élímu vnímavost vůči Božímu hlasu probudit nepodařilo, u svěřeného ano. I v tom můžeme najít povzbuzení pro ty, kterým se náboženská výchova vlastních dětí nepodařila; na příkladu Élího vidíme, co ještě v takovém případě zůstává: možnost za své děti se modlit a nemyslet si, že už není žádný, kdo by na naše svědectví o Bohu nečekal, možná je to jiné dítě, jiný dospělý, kterého nám Bůh staví do cesty, abychom mu dobrou zprávu, kterou jsme od Boha obdrželi, předali. Samuel se jako dítě poslušně vrací na své místo, potřetí ulehá a Bible hovoří o tom, že Hospodin přišel, stanul a zavolal: Samueli, Samueli. Na to on odpovídá: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ Již bylo řečeno, že obsah Boží řeči neznáme. Bylo to sdělení určené Samuelovi a ne nám. Samuel od té chvíle rostl s Bohem. Jeho duchovní vývoj určila jeho odpověď na Boží zavolání: „Mluv, tvůj služebník slyší…“ Otevírat se Božímu hlasu, naslouchat mu, tehdy, když jsme zavoláni, umět se postavit Božímu zavolání, času, ve kterém přichází do našeho života Bůh, Bůh, který se stává naší zkušeností a mluví nám do života. Co Bůh říkal Samuelovi nevíme a pro náš vlastní prožitek víry to důležité není. Tím důležitým je, co Bůh říká nám, co je tím Božím sdělením a dobrou zprávou od Boha pro náš život. A zdali jsme skutečně těmi, kteří podobně jako chlapec Samuel „vyrůstají“ s Bohem, zdali v každém věku rosteme ve víře tak, že Bůh je s námi a zda nedopouštíme, aby Boží slova pro nás padala na zem.

Natanael, druhý z mužů, které připomíná dnešní neděle, se ve své dospělosti setkává s Ježíšem. Je poučeným znalcem Zákona. Studuje Boží slovo, ve kterém se dobře orientuje. Ani to mu však nezabrání v tom, aby ve správný čas přehodil výhybku na své duchovní cestě a vydal se jiným směrem, navzdory svým očekáváním a dobrým předpokladům, ke kterým dospěl studiem svatých textů. To, co zásadně mění jeho životní směřování je setkání s Ježíšem. Coby znalec Zákona čekal na muže z Betléma a dočkal se příchozího z Nazaretu. Nechává se vést Ježíšem, i když měl jiné duchovní představy o Mesiáši a nejspíš i o své duchovní cestě. Ježíš Natanaele důvěrně zná, znal ho dávno předtím, nežli byl osloven Filipem, nežli usedl pod fík. Zkušenost Samuelova i Natanaelova je stále inspirativní. Staletí nic neubrala na jejich aktuálnosti. Oba nám dosvědčují, že setkání s Bohem otevírá před člověkem nový obzor v jakémkoliv věku a v jakékoliv situaci, že vždycky stojí za to přidržet se Božího jména, být tím, kterému je Bůh tím nejlepším darem.

Amen

Kázání 15. ledna 2012 v Husově sboru ve Vršovicích o II. neděli po Zjevení Páně