Kázání 7.10.2012 – Jako muže a ženu je stvořil…

Gn 2, 18-24
Žd 1, 1-4; 2, 5-12                                       
ev. Mk 10, 2-16

Bible hovoří o stvoření člověka ve dvou zprávách. I když je od sebe dělí v knize Genesis vzdálenost jedné kapitoly, doba vzniku jedné a druhé je v řádech nikoliv desítek, ale možná i stovek let. Schválně si zkuste odpovědět na otázku: „Věděli jste, že je v Bibli stvoření člověka popsáno dvakrát a pokaždé trochu jinak?“ Pokud ve své odpovědi tápete, začtěte se doma pozorně do prvních kapitol první z biblických knih: čtěte pozorně a zjistíte, že nejprve je v první kapitole Geneze o člověku řečeno, že je Bohem stvořený k jeho obrazu, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je Bůh stvořil. Člověk je tak podle této biblické zprávy nahlížen jako stvoření zrcadlící Boží tvář, nese v sobě otisk Božích stvořitelských rukou, stopy Boží – vestigia Dei, jehož lidství je diferencováno vzájemnou dualitou mezi mužstvím a ženstvím. Člověk je muž a žena. Tak hodnotí první z biblických autorů Boží stvořitelské dílo v člověku. Jedná se o na svou dobu významný počin otevírající cestu k rovnoprávnosti mezi mužem a ženou. Na mužství není nahlíženo v tomto pohledu jako na vyšší kvalitu oproti ženství. Člověk je muž a žena – hebrejsky Išš´v´išáá. Stejně jako kořen hebrejského označení ženy iššá je odvozen od išš je i vzájemná lidská dualita mezi ženou a mužem odvozena od jednoho – společného, stejného lidského základu. To, co před staletím vyjadřoval biblický autor jednoduchými, pro někoho obraznými slovy, dnes vzácně potvrzuje moderní medicína spolu s genetikou, když zkoumají nejranější počátky vývoje lidského plodu. Bylo pro mne velkým překvapením, když jsem se dověděl, že do určitého stupně vývoje se lidský plod v těle matky primárně vyvíjí jako plod ženský. Jinými slovy, do určité délky našeho prenatálního věku jsme se každý, ať jsme dnes muži nebo ženami, vyvíjeli jako zárodek ženský, a až posléze, díky genetické informaci předané v okamžiku našeho početí příslušnými chromozómy, byl u nás mužů nastartován proces, který naše původní ženství transformoval do mužské podoby, přičemž stopy této transformace jsou na mužském těle snadno dohledatelné. Podrobnosti tohoto vývojového procesu jsou dnes snadno dostupné v celé řadě populárně naučné-literatury, tam najdete i detailní popisy, podle jakých zákonitostí genetických, chromozomálních i hormonálních k této vskutku zázračné prenatální proměně ženy v muže dochází. A stačí i docela nepatrný nepoměr v tomto neuvěřitelně pestrém buněčném koktejlu v těle naší matky, aby byl tento složitý proces narušen a ve výsledku se narodil člověk s vrozenou disfunkcí trvale ovlivňující jeho sexuální sebepochopení. Když jsem se poprvé setkal před mnoha lety s tuto informací, ihned mi proběhla hlavou myšlenka, že muž je vlastně ženou, která se nepovedla, mutací od původního ženství k mužství. Samozřejmě vím, že tomu tak není, ale přidávám to někdy k dobrému, když bývám svědkem šovinistického mužského výpadu proti ženství, které má často mužský svět tendenci vidět jako druhořadé. Biblický pohled je však, znovu zdůrazňuji – rovnoprávný a vzácně shodný s moderními vědeckými poznatky – mužství a ženství spolu souvisí a jedno od druhého je odvozeno. Biblický člověk to vyjadřoval prostým popisem išš´v´iššá – muž a žena – jeden s druhým jsou dohromady člověkem, každý s poněkud jiným vybavením, nicméně stejným určením – naplnit svoje lidství k Božímu obrazu. Stát se člověkem, najít své lidství ve svém ženství a mužství, být k Božímu obrazu, nikoliv „pod obraz“.

Druhá – známější stvořitelská zpráva je v bibli ukryta v druhé kapitole knihy Genesis, jedná se o ono známé líčení stvoření ženy z mužova žebra, od kterého dodnes mnoho mužů odvozuje svoji převahu nad ženami: Vždyť žena je pouhou a snadno postradatelnou částečkou z mužova těla! Tato, původem mladší stvořitelská zpráva, už odráží následný společenský vývoj, ve kterém byl mužský svět nadřazen světu ženskému. Stejně jako v první zprávě je lidství i zde viděno v diferenciaci, v polaritě mezi mužstvím a ženstvím, mužství však má tady navrch, zároveň je však na ženství nahlíženo jako na něco, co je vytrženo z mužského těla: muž bez ženy je neúplným člověkem. Místo, kde se Bůh člověka dotknul a vyjmul žebro sice zacelil masem, ale muž ženu potřebuje k zacelení svého lidství. Proto, říká Bible, opustí muž otce i matku, přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Přilnutím má biblický autor na mysli víc než jen tělesné spojení muže a ženy. Jestliže říká, že se stanou jedním tělem, jinými slovy vyjadřuje ono původní přesvědčení, že člověk k Božímu obrazu stvořený je muž a žena – jeden s druhým na cestě k vzájemnému lidství, které hledají v diferenciaci světa mužského a ženského. Muž ženu potřebuje, aby zacelila ránu v jeho boku, aby mu doplnila to, co se mu nedostává. Stejně tak žena potřebuje muže. V Kristu jsou však kategorie mužství a ženství překonány. I to je znamením Kristovy výjimečnosti. Jestliže apoštol říká: „není rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši,“ vyjadřuje realitu nového stvoření, které se v Kristu stává skutečností. Své lidství klopýtavě hledáme tady na zemi jako muži a ženy, spojujeme se jeden s druhým, abychom doplnili to, čeho se nám nedostává a společně pak naplňovali své určení stát se člověkem k Božímu obrazu. Kdo je v Kristu, je novým stvořením, už ne muž a žena – išš´v´iššá, starý Adam ze země vzatý, stvořený z prachu země a do prachu se vracející, ale nový Adam, který povstává jenom z Boží milosti a k Jeho slávě.

Amen

Kázání o XIX. neděli po svatém Duchu v Husově sboru ve Vršovicích 7. října 2012