Půlnoční kázání 24.12.2013 – Marie má dítě!

Iz 9, 1-7
Tt 2, 11-14
ev. Lk 2, 1-14

Biblická Maria, tak řečená Madona, nemusela řešit dilema, před které staví současné rodičky prenatální medicína, která se stejnou samozřejmostí, s jakou v pozdějších týdnech gravidity oznamuje matkám pohlaví jejich ještě nenarozeného dítěte, těm samým ženám jen o pár dnů dříve klade se stejnou odtažitostí i otázku: „A chcete si TO nechat?“ Ta otázka má až herodovský rozměr, neboť pobití betlémských nemluvňátek do dvou let věku po Ježíšově narození je ve srovnání s tím, před co je v ní žena stavěna, jen malou kapkou ve velikém moři slz. Maria nechodila ke svému gynekologovi, který by ji posílal na screening či na ultrazvuk, dokonce nešla ani na triple test, ze kterého by se mohla dovědět percentuelní pravděpodobnost případného poškození plodu, nemusela podstupovat riziko odběru plodové vody, Josef nepředkládal svůj spermiogram, z něhož by se naopak on mohl dovědět, že chyba je na jeho straně, existence DNA pro nezvratné zjišťování otcovství bude objevena až ve dvacátém století. Nic z toho Josef s Marií neřešili, ale promítněme si tento pár do naší doby a představme si, jaké by to bylo dneska porodit Spasitele světa. Přiznám se, že podobné – za vlasy přitažené aktualizace „tehdy a nyní“, ve kterých je spojováno nespojitelné ve všemožné záplavě oněch profesionálně fotografovaných „Ježíšků a Madon ze současnosti“ kojících na parkovištích a před nákupními centry, které jsou v čase vánočním k zahlédnutí v kdekterém magazínu a novinách, mě víc než k zamyšlení přivádějí k tichému vzdoru ve kterém se na to ani nedívám, ani to nečtu. Na Půlnoční však učiním výjimku. Kdyby tedy Madona dnes měla řešit nastávající mateřství, předně by musela překonat trauma vyplývající z jejího jména, které by vždy stálo hluboko ve stínu její známější americké jmenovkyně s italskými kořeny, které se podařilo zrodit nikoliv Toho, který snímá hřích světa, ale obrátit vzhůru nohama svět populární hudby. Kdyby i z takového duševního klání vyšla tato mladinká dívenka bez šrámu na psychice, nezapomeňme, že máme před sebou nikoliv ženu v rozpuku let, ale dost možná třináctiletou, čtrnáctiletou dívku, vzápětí by přišla další rána: neočekávané, a tedy i nechtěné těhotenství. V případě, že by nebyla pod zákonem a tudíž by odpadl traumatizující proces úkonů trestního řízení za účelem zjištění otcovství, potom by zcela určitě padla ona otázka přicházející bez ohledu na věk těhotné: „A chcete si to nechat?“, anebo pravděpodobnější: „Musíš přeci na potrat! Kdo ví, jaks k tomu přišla, nezkazíš si přeci mládí…“ Kdyby byl Josef stejný formát, jako jeho biblický předobraz, byl by to především on, který by musel unést kritiku okolí vinícího z toho, že on je příčinou Madonina jiného stavu – to všechno za předpokladu, že by jeho družka byla opravdu starší patnácti let. V opačném případě by se Madona na jeho oporu spoléhat nemohla, protože Josef by se ocitl, alespoň na čas, ve vyšetřovací vazbě. Test otcovství by pak nejspíš byl překvapením pro všechny včetně něho. Už to je dost důvodů k tomu, aby mladá dívka své mateřství vzdala. Ale nejsme zdaleka u konce naší aktualizace. Od raného stádia těhotenství by absolvovala většinu z již řečených testů – Downův syndrom, chromozomální a jiné genetické vady, zastavení vývoje embrya, málo plodové vody. Je všechno v pořádku? Díky Bohu! Tak ještě chcete vědět pohlaví, maminko? Přejete si holčičku nebo chlapečka? Holčičku, viďte, bude celý tatínek. Ale něco tam vidím, maminko, bude to chlapeček, tak aspoň můžete koupit správnou výbavičku a vybrat jméno. Včas se nechat zapsat do žádané porodnice, žádné zbytečné přesuny do jiných lokalit, jenom ustát mediální zájem, že bude rodit dívka, která ještě ani nemá volební právo. Sčítací archy celorepublikového censu jednou za deset let za ní vyplní rodiče – je přece nezletilá. Všeho toho byli Maria s Josefem ušetřeni. Jak idylická se ve srovnání s tím jeví jejich betlémská anabáze. Maria se nemusela rozhodovat, na rozdíl od současných žen, zda si TO nechá, přijala své mateřství jako Boží řešení, přitom dávno před objevením ultrazvuku a magnetické rezonance měla stoprocentní jistotu ona i Josef, že narozené dítě bude pohlaví mužského. K svému nečekanému těhotenství přistupovala ne jako k ráně osudu, která na ni dolehla, protože si On ani ona nedali pozor, ale jako k mimořádné milosti, která se jí stala. Andělský pozdrav: „buď zdráva, milostí zahrnutá“, je nad všechny lékařské prognózy. „Buď zdráva, dívko, protože v sobě nosíš nový život, neboj se, nalezla jsi milost u Boha.“ Maria volí Boží řešení, u Boha nachází východisko. Neuhýbá před tím, co se jí jeví jako nemožné, o čem tuší, že bude náročné. Spolehne se na Boží milost, do které se odevzdává. Díky tomuto spolehnutí se tehdy naprosto neznámé židovské dívky kdesi z Judeje jsme se dnes v noci sešli na tomto místě, abychom společně slavili narozeniny jejího syna. Větší párty rok co rok opakovanou nemá nikdo jiný na světě. Jenom proto, že ona nezaváhala, vzala na sebe zdánlivě nemožné a naplnila to, co jí Bůh svěřil. To, že Maria poslechla, že přijala Boží vůli pro sebe a své dítě, ji nevyvázalo z budoucí bolesti a utrpení. Přijetí Božího řešení neznamená vždycky, že život se stane procházkou růžovým sadem, že starosti a problémy zmizí jakoby mávnutím kouzelného proutku. Mariino přitakání jejímu mateřství znamenalo zároveň i přijetí pozdější největší myslitelné bolesti matky, která o své dítě přijde. To všechno na sebe Maria vzala. Mariino odevzdání se do Boží vůle bylo doprovázeno ujištěním: „Neboj se, máš milost před Bohem.“ To je i odpověď v její následné bolesti. Takovou odpověď přináší víra, jejímž nositelem je Ten, kterého Maria nosila pod svým srdcem, aby v pravý čas, když přišla její hodina, „porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položil jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě.“

Amen

Kázání na Půlnoční bohoslužbě 24.12.2013 v Husově sboru ve Vršovicích