Kázání 27.7.2014 – A hovořil k nim v podobenstvích

1Kr 3, 5-12
Ř 8, 26-30
ev. Mt 13, 31-33.44-52

13. kapitola Matoušova evangelia vedle dvou ústředních podobenství o rozsévači a o plevelu mezi pšenicí, jejichž součástí je zároveň i Ježíšův výklad těchto obrazných příběhů, přináší v rychlém sledu ještě několik dalších podobenství, která tentokrát zůstávají bez Spasitelova výkladu. Jedná se o podobenství o hořčičném zrnu, o kvasu, o pokladu v poli, o perle, o rybářské síti a o hospodáři a jeho pokladu. Řazení těchto podobenství není nahodilé a tak jak v Bibli následují za sebou tvoří jedinečný celek, ve kterém má centrální postavení dvojpodobenství o rozsévači a o plevelu mezi pšenicí. Zbývající podobenství jsou jejich dovětkem, praktickou aplikací ukazující jaké to je, když semeno Božího království dopadne na úrodnou půdu. V této roli se pak v následných podobenstvích střídají: člověk, který zasel hořčičné zrno, žena mísící kvas, radostný nálezce pokladu ukrytého v poli, obchodník s perlami, rybáři vybírající obsah ze svých sítí a hospodář vynášející ze svého pokladu staré i nové. Galerie lidí a jejich životních příběhů. Bohatí, chudí, učení i prostí, muži i ženy. S trochou představivosti nám mohou před očima defilovat jejich tváře, s trochou představivosti můžeme za jejich tvářemi vidět tváře naše. Není nás tu mnoho, kteří jsme se sešli okolo Kristova stolu, proto se na každého dostane: já bych si s dovolením přisvojil roli pěstitele hořčice pro svoji oblibu jejího výsledného zpracování, jiný se může vcítit do postavy bohatého obchodníka s perlami, z mužských rolí růstávají ještě rybáři a hospodář, z ženských ta, která mísí těsto a chystá se péct a z Lukášova evangelia si můžeme ještě vypůjčit podobenství o ženě se zakutálenou mincí, která právě kvůli tomu jedinému ztracenému penízi neváhá vygruntovat celý dům jenom proto, aby ho našla. Kdybychom byli dostatečně sehraní a měli mezi sebou schopného režiséra, třeba by si někteří z nás troufli rozehrát svou roli i na divadelních prknech. Ale v těch podobenstvích nejde o žádné naše přehrávání, o ztvárnění různorodých osobnostních typů lidí, kteří v nich vystupují. Ta podobenství jsou v první řadě o povaze království nebeského, o jeho ceně a o jeho přítomnosti mezi námi. Všimněme si, že z malých podobenství 13. kapitoly evangelia Matoušova každé z nich začíná stejně: „Království nebeské je jako…“ – hořčičné zrno, kvas, poklad, obchodník, síť, hospodář. Ta podobenství se netýkají rozdílnosti lidských povah, která je pro nás tak často stěžejním témat našich úvah i přístupu jednoho ke druhému, ale povahy nebeského království, které má tu zvláštní a nepochopitelnou moc klíčit mezi námi: obchodníky, hospodáři, rybáři, pekařkami, uklízečkami. Ježíš nám ve svých podobenstvích sděluje, že Boží království klíčí mezi námi, když se mu v upřímnosti své víry otevřeme a přijmeme jej za své jako důležitou hodnotu pro náš život. A ještě jedno důležité sdělení z Ježíšovy řeči v podobenství vyplývá: pro budoucí hojný zisk stačí na začátku nepatrné množství. To je hlavním poselstvím podobenství o hořčičném semeni a o kvasu. I nepatrný zlomek stačí k tomu, aby budoucnost přinesla hojné množství a na počátku stěží představitelnou velikost. V jednom ze svých dřívějších výkladů tohoto podobenství jsem odvozoval, že totéž platí jak pro semeno hořčičné, tak pro semeno mužské. Bůh svůj tvořivý princip ukrývá do velikostí často na první pohled nepostřehnutelných: malé zrníčko dá v budoucnu povstat veliké rostlině nebo stromu a podobně je tomu i s člověkem. Na počátku jsme nebyli ničím, nežli dvěmi zárodečnými buňkami, na konci vším, do čeho jsme své životní úsilí napřeli a svou sílu a schopnosti uplatnili. Stejně tak ve víře platí, že nemáme pohrdat „dnem malých začátků“, známé je jiné Ježíšovo slovo o víře hory přenášející, která je přitom velikosti hořčičného zrna. S naším zlomkem víry jsme hluboko pod touto velikostí, ale díky Bohu alespoň za to málo co máme. Za ten zlomeček víry, o které věřím, že právě ona nás v tuto chvíli přivedla sem v nedělním ránu do téměř prázdného kostela v téměř vylidněné církvi. Vždyť je to vlastně úžasná výchozí biblická pozice. Lepší, než kdyby nás tu byly stovky a tisíce. V takovém množství lehko člověk nabude dojmu vlastní postradatelnosti, ale když jsme na to téměř sami? Ve své rodině, ve svém kostele, ve své církvi. My máme být nositeli radostné zvěsti klíčícího Božího království – v docela malém, nepatrném množství, zlomku jeho budoucí velikosti a přece těmi, kteří mísí, hnětou, zasévají, hledají, prodávají aby získali, vynášeli ze svého pokladu nové i staré. To je řeč Ježíšových podobenství. Ježíš víc než o zástupech hovoří o jednotlivcích. O ženě, která zadělává, o muži, který seje, o správci, který se stará o svěřený majetek. Buďme vděčni za tyto role a za ten zlomek víry, který nám byl svěřen v nádobách značně chatrných. Jak svou víru dokážeme uchovat, rozmnožit a předat její ovoce těm, kdo přijdou po nás, zaleží do velké míry na jednom každém z nás. Žádné z citovaných podobenství nevylučuje, ale naopak předpokládá lidskou aktivitu. Zrno by nevzešlo, kdyby ho předtím rozsévač nevložil do země, těsto by nevykynulo bez přidání kvasu, ze sítě by nebylo co vybírat, pokud by předtím nebyla vhozena do vody a tak dále. Každé z věcí předchází lidské přičinění, nasazenost, aktivita, úsilí. Nevyhýbejme se mu proto ani my – lidé malé víry.
Amen

Kázání o VII. neděli po svatém Duchu 27.7.2014 v Husově sboru ve Vršovicích