Zrcadlo církve – vodní hladina

Návrh skleněného předělu mezi kolumbáriem a hlavním sálem Husova sboru ve Vršovicích

Způsob provedení
Předěl mezi prostorem kolumbária a kostelem je zamýšlen jako skleněná stěna, která svým tvarem bude kopírovat zakřivení dělící příčky a balkonu. Sklo bude dvouvrstvé a vznikne spojením jednosměrného zrcadla a pískovaného skla. Ze strany kostela bude jednosměrné zrcadlo (z druhé strany je jednosměrné zrcadlo průhledné jako klasické sklo), ze strany kolumbária bude sklo pískované s čirými průhledy v stylizovaném tvaru ryby. Jednosměrné zrcadlo odráží světlo pokud je prostor za ním ve tmě, v opačném případě se chová jako obyčejné čiré sklo. Tzn., dokud do prostor kolumbária někdo nevejde a nerozsvítí se tam, bude ze strany kostela zrcadlivé sklo, v okamžiku rozsvícení se zrcadlo změní v matné pískované sklo s čirými průhledy ve tvaru ryb.
Variabilita, kterou takové provedení umožňuje, bude obohacením chrámového prostoru, způsobem provedení a technikou však nebude dalším výtvarným prvkem, kterých již v současnosti je v bohoslužebném prostoru několik (dřevořezba, sádrový reliéf, freska). Z těchto důvodů neuvažuji o vitráži, která by výtvarnou kompozici kostela nadbytečně předimenzovávala a i z finančního hlediska by byla nesrovnatelně dražší.

Ideový záměr
Cílem je vytvořit vzájemně propojený umělecký komunikační prostředek mezi prostorem chrámu a pohřebištěm, aniž by se navzájem tyto prostory rušily či ovlivňovaly. Oba prostory jsou přesně vymezené, podobně jako svět živých a svět mrtvých. Církev nemá pěstovat kult zemřelých, protože vyznává vzkříšení mrtvých, z těchto důvodů je nepřípustné, aby místo, kde se lidé scházejí k oslavě živého Boha bylo rušeno návštěvami pozůstalých, kteří přicházejí za svými zemřelými, nikoliv za živým Bohem. Tak se v současné době mnohokrát děje, kdy lidé přes chrámovou prostoru během církevních obřadů přicházejí do kolumbária a upoutávají tak na sebe pozornost. Stejně tak není vhodné, především z estetických i pietních důvodů, aby urnové schrány byly vizuálně zakomponovány do bohoslužebného prostoru. Myšlenka „svatosti“ prostoru a z ní plynoucích beneficií pro takto uložené ostatky zemřelého jsou Církvi československé husitské cizí. Boží přítomnost je spojena s nadějí věřícího člověka, nikoliv s výjimečností místa. Jedinou spojnicí mezi kolumbáriem a chrámem tak bude pouze skleněný předěl, který tyto dva prostory uzavírá, zároveň však jedinečným způsobem upozorňuje na vzájemný přesah. V prostoru kolumbária bude matné pískované sklo se stylizovanou podobou ryby jako prvokřesťanského symbolu. Skrze tento obraz bude možné nahlédnout z kolumbária do prostor chrámu (do presbyteria). Svět mrtvých tak zůstává v kontaktu se světem živým, hranice mezi nimi je však už nepřekročitelná, a ten, který pohled umožňuje je Bůh v Ježíši Kristu.
Z pohledu chrámu bude sklo zrcadlem v kónickém tvaru. Jeho zakřivení zvětší odrazivou plochu podobně jako u panoramatického obrazu a pojme tak celý prostor presbyteria včetně kříže s Kristovým tělem. Vizuálně se tak vytvoří dojem většího prostoru. Zrcadlo pohledově prostor uzavře a neumožní průhled do kolumbária, stejně, jako ze světa živých nevidíme do světa těch, kteří zemřeli. Jsme vázáni na tuto časnost, která nás obklopuje a do sebe uzavírá. Situace se však změní v okamžiku rozsvícení světla v prostoru pohřebiště. V tu chvíli se ztrácí odrazivost skla. Jelikož však jeho vnitřní vrstva je tvořena matovým pískovaným sklem, ani tehdy se prostor vizuálně zcela neotevře. Pouze se zrcadlo změní v symbol ryb, skrze které bude možné při těsném přiblížení zahlédnout něco z prostoru, který je na druhé straně. Komunikátorem tohoto duchovního spojení je opět Kristus.
Průchozím místem z kolumbária do chrámové prostory budou dveře. V současnosti se počítá s jejich provedením ve dřevě. Nabízí se však také možnost jejich celoskleněného provedení, čímž by se prostor kolumbária více prosvětlil. O tom více pojednávám v oddíle Dveře do kostela.

Doprovodné texty na straně kostela (provedení na matovaných nejspíš aluminiových tabulkách).

Zrcadlo církve je zde nastavené, abys v něm viděl, jak věrným údem Těla Kristova, které se schází v těchto místech, jsi. (1K 12,27)
Na pozadí své tváře vidíš tvář Kristovu, který za tebe vystoupal na kříž. (Ga 3,13)

Vodní hladina se objeví, je-li sklo z druhé strany nasvíceno. Kružnice tvoří v místech protnutí stylizovaný symbol RYBY jako prvokřesťanského znázornění Vítězného Krista (ICHTHYS). Skrze „ryby“ je možné vidět svět za zrcadlem. Dva prostory takto oddělené jsou vyjádřením církve zápasící na zemi a církve vítězné v nebi (Zj 21,3). Jejich spojnicí je Kristus v jehož jménu a milosti přecházíme ze smrti do života (1Te 4,14). V něm se znovu potkáváme s těmi, které od nás oddělila pozemská smrt.

Vodní hladina – koncept
Černě zobrazené tvary (jedná se o kružnice s různým poloměrem a proměnlivou šířkou čáry) a jednotlivé body o průměru 7 cm budou provedeny jako čiré sklo. Ostatní plocha (bílá) bude neprůhledné matné sklo. Rozměr včetně rámu 199,5cm x 230 cm (výška).

Doprovodný text na straně kolumbária (stejné provedení jako předchozí nápisy).
Okno do kostela.
Dva prostory takto oddělené představují svět živých a svět mrtvých. Církev vítěznou a církev bojující. Jejich spojnicí je Kristus, za naše hříchy lámaný a obětovaný.

Dveře do kostela

Dveře do kostela

Možnou eventualitou je provedení celoskleněných spojovacích dveří mezi kolumbáriem a kostelem. V současnosti se počítá s dveřmi dřevěnými. Jejich nahrazení dveřmi ze skla by dále prosvětlilo interiér kolumbária, navíc by umožnilo pomocí těchto dveří znázornit, že přechod ze smrti do života je možný pouze skrze Krista. Kristus je dveřmi do života – ze světa mrtvých, zármutku a smutku, do světa živé a radostné víry, která je budována okolo Kristova stolu ve společenství církve. K tomu by odkazoval český a řecký nápis na dveřích: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.“ Jn 10, 9
Provedení dveří je obdobné jako u dělící stěny s tím rozdílem, že bude z obou stran tvořeno matovým sklem, ze kterého vystupuje jediný průhledný prvek, kterým je kříž. Nápisy jsou na sklo naneseny dodatečně jako fólie. Tím je zaručena jejich správná čitelnost z obou stran.
Se stejnými dveřmi je počítáno i pro budoucí osazení do rámu, který je za stolem Páně. Skleněné dveře v presbyteriu budou přístupem kněze ke stolu Páně a zároveň prosvětlí apsidu, která je prozatím pouze uměle osvětlována. Skleněné dveře za stolem Páně se navíc budou odrážet v protějším zrcadle a vytvoří tak osu, která chrámovou prostoru prodlouží.

Doprovodný textu dveří na straně kolumbária (stejné provedení jako předchozí nápisy).
Dveře do kostela.
„Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.“ Ježíš Kristus, Janovo evangelium, 10. kap. 9. verš.
Kristus je dveřmi do života – ze světa mrtvých, zármutku a smutku, do světa živé a radostné víry, která se sytí z Kristova stolu ve společenství církve.

Umělecké řešení: © David Frýdl, 2006