Kázání 15.3.2015 Vyvýšený

Nu 21, 4-9
Ef 2, 1-10
ev. Jn 3, 14-21

Byl jsem pověřen koupit v Kauflandu sýr – třicetiprocentní tavený eidam za výhodnou cenu inzerovanou v letáku, který k nám chodí až do domu. Cedulka, kterou jsem měl na očích v obchodě před příslušným regálem mě ujistila o tom, že jsem na správném místě. Z krabice nad cenovkou umístěnou jsem nabral sýry, zaplatil u pokladny, zahodil účtenku a když žena doma přepočítala nákup, poslala mě zpátky do obchodu, že jsem koupil špatně. Marně jsem se bránil slovy: „Nakoupil jsem to, co jsem měl před očima – sýr a u něj cedulka, že je zlevněný.“ „Omyl,“ říká žena, „ten sýr, který jsi přinesl je dvakrát tak dražší, nežli ten, pro který jsem tě poslala!“ Přitom jsme cenovku se slevou viděli já i můj syn, oba jsme ji měli před očima a vzali sýr, který byl u ní; přesto jsme se dopustili omylu, respektive, jak jsem shledal poté, co jsem se do obchodu vrátil, stali jsme se obětí laciného triku, který prodejcům dovoluje takové akce nasazovat. Dvě téměř identická zboží dáte do jednoho regálu vedle sebe. Na jeden druh nasadíte masivní akci hluboko pod běžnou cenou, na druhém, který na první pohled vypadá úplně stejně cenu nadsadíte. Abyste se jako prodejci vyhnuli postihu obchodní inspekce, na jednu cedulku napíšete cenu zlevněného zboží velkými číslicemi a bližší charakteristiku napíšete pod čarou malým písmem, cedulku s cenou dražšího zboží a jeho charakteristikou odsunete co nejdál na kraj regálu a pak už jen čekáte, kolik lidí se na to chytí. Musí jich být za den desítky. Levnější zboží se vyprodá okamžitě, zůstane předražené a stačí jen regál nedoplňovat příliš rychle zbožím v akci. Rozdíl zaplatí ti, kteří omylem sáhnou po tom dražším. Protože kupujete víc věcí, většinou na svůj omyl ani nepřijdete, další část lidí to zjistí až doma a nechce už vážit cestu zpátky do obchodu  dohadovat se s prodavačem. Jednoduchý trik, který pokaždé bezpečně zabere: člověk dá na to, co má před očima, nepředpokládá přitom, že realita může být posunutá, v mém případě odsunutá – na kraj regálu. Kariéru a zisky v tomto jednoduše spíchnutém „triku“ zpeněžují vedle obchodníků i kouzelníci. Ti také těží z toho, že lidé dají na to, co mají před očima a neuvědomí se, že skutečná realita může být úplně jinde, než co oči vidí. Čteme s malou Šaronkou půvabné leporelo od Františka Hrubína s obrázky Heleny Zmatlíkové: „Co ta očka vidí?“ Básník se ptá i si odpovídá: „Co ta očka vidí? Vidí, vidí… lidi.“ Jenomže lidé jsou různí, pokaždé však omylní, chybující a nedostateční. Nestačí jenom vidět a mít za to, že to, co vidíme je to pravé. V obchodě jsem to nakonec uhrál a nechtěné zboží vzali zpátky, ale jasně mi přitom dali najevo, že chyba je na mé straně: měl jsem číst všechno, co je uvedeno na cenovce, měl jsem předpokládat, že je na takové jako já předem ušita bouda. Evangelista Jan hovoří o tom, že Syn člověka musí být  vyvýšen, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Jak to souvisí s mým nepodařeným nákupem? Spojnicí je motiv vyvýšení. Ten trik se zlevněným sýrem zafungoval mimo jiné i proto, že se jednalo o spodní regál, nikoliv o regál ve výši očí. Kdyby obchodník slevu nabídl tak, aby si ji člověk v klidu mohl přečíst ve výši očí, snadno by přišel na to, že se chystá jeho uvedení v omyl a prodejce by nevydělal tolik, než když žádaný sortiment nevyvýší. Zkrátka proto, že nedošlo k vyvýšení, zůstalo u toho, co má člověk jen letmo před očima. S vírou to je podobné. Ale ono nestačí jenom hledět na to, co je před očima. Tím nejcennějším a nejžádanějším zbožím nám má být Kristus, protože jedině on převádí ze smrti do života, není jiného jména pod nebem, zjeveného lidem, v němž bychom mohli být spaseni, uvědomil jsem si to znovu v tomto týdnu na komponovaném večeru o islámu. Jedině Kristus je tím zachráncem, osvoboditelem, Spasitelem a Vykupitelem ze všech našich životních svázaností. Proto, aby jím však skutečně byl, musí být pro nás vyvýšen. Musí vystoupit z okraje našeho zájmu, přítmí spodních regálů života pěkně nahoru, do výše očí a ještě výš: stát se vyvýšeným. Jedině Vyvýšený je Vzkříšený a jedině Vzkříšený je Vyvýšený. V jedné osobě Ježíše Krista se tak zvláštně spojuje to dvojí novozákonní vyznání o něm, tak, jak o něm hovoří evangelia i apoštolské listy, že Kristus byl Vzkříšen a Kristus byl Vyvýšen. Jedině upření pohledu na Něj zachraňuje a nic jiného. Naše očka, jak pravil básník: vidí lidi. Vidíme jeden druhého, naše pinožení, omyly, pády. Vidíme i různé triky, které zkoušíme jeden na druhého a čekáme kdo z koho. V jádru křesťanství je ukryto přesvědčení, že v pohledu na Krista nevidíme jenom dalšího z lidí: „mámu, tátu, sestřičku, dědečka a babičku…“, ale samotného Boha, který přišel proto, aby nás zachránil, protože sami se zachránit nedokážeme. Evangelium je radostné poselství o tom, že tam, kde lidské síly končí, nestačí, tam se otevírá prostor pro Boží působení, pro jeho milosrdenství. Nikoliv naše skutky, náš um, naše triky, protože to všechno je poznamenáno naším hříchem, ale Bůh, ve svém milosrdenství bohatý, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. To nám říká apoštol, že spasení není z nás, není z člověka, z jeho skutků, takže se nikdo nemůže za nic chlubit, jenom stydět. Proto musíme ve své víře i ve své církvi Krista vyvýšit, nesmýšlet o něm jenom po lidsku, ale přijmout a prožít, že v něm se nás dotýká milující Bůh. Že teprve v Kristu Ježíši takto vyvýšeném a oslaveném v nás i skrze nás, se stáváme novým stvořením, které pak může konat všechny dobré skutky, které pro nás Bůh připravil.

Amen

Kázání o IV. neděli postní 15. března 2015 v Husově sboru ve Vršovicích