Kázání 24.7.2016 – Skutečnost je ON!

Gn 18, 20-32
Koloským 2,6-15 (16-19)
ev. Lk 11, 1-13

Častým tématem autorů filmových i knižních thrillerů je šíření pandemie, která bude ohrožením pro celé lidstvo. Aktuálnost tématu podtrhuje i skutečnost, že co chvíli nás média informují o chorobách, které snadno mohou získat pandemický charakter, to znamená, že se mohou stát hrozbou lidem prakticky na celém světě. Nejrůznější druhy chřipkových kmenů jsou mezi takovými zprávami stálicemi, jenom se mění jejich přívlastky: španělská, ptačí, prasečí, dále viry HIV, ebola, zika, a řada dalších: to všechno jsou podle katastrofických scénářů možní pretendenti konce lidského pokolení. Až na výjimky se téměř nehovoří o celém balíku nemocí, které už dávno tento pandemický charakter mají a dnes a denně na všech kontinentech, ve všech státech a aglomeracích osídlených lidmi zabíjejí tisíce z nich, přičemž nikdo si před takovým druhem onemocnění nemůže být jistý svým životem. Hovořím o široké škále duševních chorob, které jsou nebezpečím nejen pro toho, kdo je nemocný, ale často se stávají reálnou hrozbou i lidem, ke kterým se takto nemocný jednotlivec přiblíží. Troufám si odhadnout, že v současnosti má tento druh nemocí na svém kontě řádově víc obětí, nežli všechna zmíněná virová a jiná onemocnění. Ve zprávách jsem zaznamenal v těchto dnech případ napadení ženy v obchodním centru, na kterou nožem zaútočila jiná žena, která v ten den byla propuštěna z psychiatrické léčebny. Podobně tragického vyústění, ovšem s větším počtem obětí, došel případ psychicky nemocného muže, který v čase oběda zastřelil osazenstvo restaurace v jednom z moravských měst. Před možnými dopady jednání takto nemocných lidí je prakticky nemožná jakákoliv prevence. Abyste se jim vyhnuli, nesměli byste chodit do restaurací, do obchodů, kostelů, muzeí, divadel, jezdit na dovolenou do přímořských letovisek, nesměli byste se procházet po promenádách v žádném městě na světě, posílat děti na letní tábory – jak tomu bylo před lety v Norsku, stát na zastávkách veřejné dopravy, zkrátka nesměli byste být na žádném místě, kde se shromažďují lidé, protože největší hrozbou člověku je zase jenom člověk. Ale i potom, ve své samotě nebudete uchráněni před možností, že onemocníte vy sami a stanete se tak hrozbou sobě i svému okolí. Mediálně propojená a globalizovaná společnost tento trend ještě umocňuje tak, že zprávy o následcích chorobného jednání vyšinutých jedinců sledujeme často online v přímém přenosu. Neuplyne den, abychom o něčem takovém nebyli informováni, a četnost těchto zpráv se neuvěřitelným způsobem zmnožuje. Lidstvo si tak samo vybírá daň ze své snahy po tom, být neustále za všech okolností informováno o všem, co se děje na planetě, žít dlouho, protože často člověk onemocní ve věku, kterého se před staletími dožívali pouze jednotlivci, být úspěšný, bohatý a zajištěný, protože pokud na něco z toho nedosáhneme příčinou vnějších okolností, jsme frustrováni a z deprivace a stresu jsme náchylnější k nemocem těla i duše. Zaujal mě výrok, který jsem shlédl na výstavě artefaktů z potopeného Titanicu: „Všichni jsme cestujícími na této lodi,“ tak se vyjádřil jeden z filosofů 20. století. Pod dojmem přečteného starozákonního textu bych jeho výrok parafrázoval: „Všichni jsme obyvatelé Sodomy.“ Sodoma se stala prototypem města uvězněného v hříchu. Je jistojistě chybou vykladačů, kteří hřích sodomských obyvatel zúžili pouze na jednu oblast lidské aktivity, ve které může člověk sejít na scestí, ale kolik takových aktivit je? Prakticky všechno, co je schopen člověk dělat se může stát původcem hříchu. Sodomským hříchem nebyla homosexualita, ale netečnost v čase Božího navštívení. Tak o tom hovoří Ježíš, když říká, že lehčeji bude Sodomě, nežli městu, které promešká čas, ve kterém se k němu sklonil Bůh. Sodoma měla svého přímluvce Abraháma, který je ochoten pro její záchranu smlouvat s Hospodinem. Nejprve stanovuje praotec počet padesáti spravedlivých, o které vede spor s Hospodinem. „Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a promineš tomu místu?“ ptá se otec Abraham Boha a Bůh na tuto disputaci přistupuje. Slevuje nejprve Abrahamovi pět spravedlivých a pro pětačtyřicet je ochotný Sodomu ušetřit. Abraham se osmělí a následně snižuje po desítkách až na deset spravedlivých, pro které bude Bůh ochotný Sodomě odpustit. Ani ti se však v tomto městě nenašli a Sodoma dojde svého konce společně s ženou Lotovou, která k ní obrátila svou tvář. Co ten příběh říká o nás, o sodomských jednadvacátého věku po Kristu? Židé z něho ve své výkladové tradici odvozují, že každou generaci drží těchto deset spravedlivých. Až je Hospodin na tváři země nenajde, skončí svět. My jako křesťané věříme, že alespoň jeden spravedlivý se našel a drží nad pokolením vězícím v hříchu své vztyčené paže. Aby mu neklesly pod tíhou, kterou musí udržet, jsou ty paže přibité do dřeva kříže. Nesou bolest světa, tíhu jeho smutku, každý strach, každou úzkost, kterou jsme dnes a denně zaplavováni vlastním přičiněním nebo přičiněním druhých lidí, podobně více nebo méně nemocných, jako jsme my sami. Pohled na Krista uzdravuje, vyvádí člověka z otroctví hříchu ke svobodě. Vložit do jeho ran svůj život znamená přijmout naději na uzdravení, příslib budoucího vítězství v první řadě sám nad sebou. Učedníci žádají Ježíše, aby je naučil modlit se. „Pane, nauč nás,“ říkají a Ježíš jim dává modlitbu Otčenáš. „Nevydej nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého,“ je její součástí. To je Kristova odpověď rozkolísaným učedníkům, kteří se podobně jako my zmítají na chatrných bárkách svých životů. „Proste, a bude vám dáno, hledejte a naleznete a konečně i příslib: „Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí.“ Prosme Pána, smlouvejme s Pánem jako Abraham u Sodomy, vyhlížejme deset spravedlivých, ale především držme se toho jediného Spravedlivého, kterým je Kristus. Skutečnost je ON!

Amen

Kázání o X. neděli po svatém Duchu 24. 7. 2016 v Husově sboru ve Vršovicích.