Kázání 28.7.2019 – Deset spravedlivých

Gn 18, 20-32
Kol 2, 6-19
ev. Lk 11, 1-13

Abraham smlouvá s Hospodinem o osud Sodomy a Gomory, dvou hříšných měst, jejichž zlo bylo tak veliké, že se Bůh rozhodl je vyhladit. Tu na scénu vstupuje Abraham a začne s Bohem smlouvat. Má v dané věci svůj zájem, protože v místech určených k vyhlazení žije jeho synovec Lot. Je tam někdo, s kým je spojený pokrevním poutem. Navrhuje tedy Bohu ušetřit Sodomu a Gomoru, pokud se tam najde padesát spravedlivých. Jako argument si bere na pomoc spravedlnost, kterou spatřuje jako hodnotu, pro kterou bude stát Bohu za to hříšná města a hříšné lidi v nich ušetřit. Bůh je spravedlivý, zachrání spravedlivého, aby na tom nebyl stejně jako svévolník, když by oba zemřeli. Pokud spravedlivý najde smrt se svévolníkem, jaká je potom Boží spravedlnost, ptá se Abraham. Bůh překvapivě přistupuje na Abrahamovu argumentaci a souhlasí s jeho návrhem, že pokud se najde padesát spravedlivých v Sodomě a Gomoře, budou města ušetřena. Počet spravedlivých je následně po orientální způsobu usmlouvám na pouhých deset. Abraham se tak ukázal jako zdatný obchodník před Boží tváří, neboť se mu nejenom podařilo vnutit tomu, od kterého chtěl získat, startovní cenu, ale tuto následně ještě snížit na pětinu. Deset spravedlivých vyváží převažující počet svévolníků a města budou zachována. Jak to dopadlo víme. Nenašlo se ani těch deset. Co však od toho památného rozhovoru Abrahama s Bohem už zůstalo takříkajíc „na stole“ je řečená spravedlnost. Spravedlnost jako hodnota, pro kterou stojí Bohu zachovat to, co jinak vězí v hříchu. Spravedlnost je tak mocná, že může změnit Boží záměr. Kvůli ní se Bůh zachová jinak. V případě Sodomy a Gomory se to nepodařilo, deset spravedlivých se nenašlo, a jde je vůbec najít? Není to jako v té anekdotě, ve které malý trpaslíček drží v ruce malou lucerničku a chodí s ní od města k městu, aby v každém z nich hledal deset spravedlivých. Přijde do Moskvy, chodí po Rudém náměstí a lidé na jeho otázku po deseti spravedlivých odpovídají, to musíš jít jinak, tady je nenajdeš, podobně dopadne trpaslíček i v jiných světových metropolích. Na Trafalgar Square ho posílají do Haagu, tam zas do Budapešti, až prochodí všechna města a skončí v Praze na Václavském náměstí. Chodí sem a tam, nahoru dolů a lidé se ho ptají: trpaslíčku, copak hledáš? Ale, odpovídá on, měl jsem tady takovou malou lucerničku, a nemůžu ji najít… Spravedlivého, aby pohledal, praví lidové rčení a nevědomky tak odkazuje na 14. žalm ze Starého zákona, ve kterém je o Bohu řečeno, že na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum a dotazuje se po Boží vůli, ale takového nevidí, protože se všichni zpronevěřili, zvrhli se do jednoho, praví žalmista. Nejspíš je ten žalm moc důležitý, protože se takřka v doslovné citaci opakuje v Knize žalmů ještě jednou a do třetice ho znovu zopakuje v Novém zákoně apoštol Pavel ve třetí kapitole listu Římanům. Za pravdu pravdoucí, tedy neotřesitelnou věc, bylo považováno ve starých dobách to, co bylo dosvědčeno ústy tří svědků, a tady je trojí biblické svědectví o tom, že hledat spravedlivého před Boží tváří je snaha předem odsouzená k nezdaru. Kdo by se o to pokoušel, dopadne jako trpaslíček ze zmíněného vtipu, a židovské přesvědčení o tom, že svět trvá jen díky tomu, že Bůh v každé generaci těch deset spravedlivých vidí, je tak nejspíš jenom zbožným přáním, i když by se mi moc a moc chtělo v to věřit, ale říkám si, že je to jaksi v rozporu s tím, co třikrát Bible zmiňuje. Pavel dokonce biblický žalm cituje takto: „Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.“ Jestliže je to opravdu takto, potom řečeno s básníkem: Dalekáť cesta má! Marné volání!! Ale přesto je tu východisko: spravedlnost a její výkupný charakter zůstává, to platí, ale nikoliv spravedlnost ze zákona, ale spravedlnost z milosti. Spravedlivý z víry bude živ, cituje apoštol Pavel dávného proroka Abakuka, a když to po něm zopakoval v 16. století německý augustiniánský mnich Martin Luther, zažehl tím oheň reformace, jehož doutnajícím oharkem je i naše církev a my, kteří jsem se v ní dnes sešli, abychom chválili Boha, ne proto, že jsme spravedlivými lidmi, vždyť se na nás podívejte, nekrademe, neloupíme, nevraždíme, alespoň ne tak, aby se to o nás vědělo, zkrátka ne proto, že my jsme spravedlivými, ale že známe jediného Spravedlivého mezi námi – Krista Ježíše. Ta kýžená spravedlnost, která narovnává vztahy mezi člověkem a Bohem není ze skutků, z toho co děláme, či spíš neděláme, ale z toho, ve kterého věříme. Spravedlivý bude žít z víry v Krista, nikoliv ze svých skutků, to horlivě Luther kázal, protože věděl, že hledat jiného spravedlivého nežli Krista, dokonce i kdyby to měl být jeden jediný člověk, je stejně pošetilé, jako pokoušet se o kvadraturu kruhu nebo snažit se vypočítat sinus větší než jedna. Pravou svobodu nalézáme v Ježíši Kristu. Proto nám jeho apoštol radí, abychom žili v Kristu Ježíši, když jsme ho přijali jako Pána. Žijte v Kristu Ježíši, jsme vyzýváni, ne žít v hledání spravedlnosti a spravedlivých, protože takové, jejichž spravedlnost obstojí i v Božích očích nenajdeme. „V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry,“ tak zní apoštolská rada nám, kteří jsme uvěřili. A útěšné slovo apoštolovo pokračuje: „Nikdo nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli všelijakým svátkům… to všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.“ S vírou v Krista vstupujeme do pravé skutečnosti. Nic není tak skutečné, říká apoštol, jako Kristus. Přidržet se Krista, znamená držet se skutečnosti, proti které je všechno ostatní, včetně toho, co je a není spravedlivé, spravedlivých i svévolníků, jenom stín. No není to důvod k radosti, že právě my to víme?
Amen

Kázání o VII. neděli po svatém Duchu 28. července 2019 v Husově sboru ve Vršovicích