Kázání 22.12.2019 – Jenž se počal…

Iz 7, 10-14
Ŕ 1, 1-7
ev. Mt 1, 18-25

Ježíš počatý z Ducha svatého je od pradávna snadným terčem kritiky. Bylo tomu tak kdysi, a zůstává to stejné i dnes. Jeden z nejstarších výkladů, zpochybňující Mariinu „parthenogenesi“, tedy početí bez přítomnosti samčího, v tomto případě mužského elementu, sahá až do doby přelomu prvního a druhého století, a byl kritiky křesťanské víry v Krista postaven na tvrzení, že Ježíš nebyl synem panny, řecky „parthenos“, ale synem Pantery, římského setníka, který přivedl Josefovu snoubenku do jiného stavu. Tento výklad je založen na jednoduché přesmyčce – parthenos – Pantheros. Víc nežli o seriózní argumentaci či alternativu se tak jedná o obyčejnou jazykovou hříčku, vtip postavený na záměně dvou písmen. Skeptikové, kteří se nechtějí uchylovat k lingvistickým hrátkám, však mohou použít mnohem účinnější kalibr, kterým hravě vyargumentují, že bezpohlavní rozmnožování není v případě lidského druhu možné, dokladována je u rostlin, některých druhů hmyzu, vybraných ještěrů a plazů. U savců, tím méně u člověka doložena není, ba co víc, z hlediska chromozomálního je zcela vyloučena možnost, aby se bez přítomnosti mužského chromozomu Y narodil zdravý chlapec. A pokud se chceme vyhnout argumentaci na bázi biologie a genetiky, zůstává ve hře ještě vysvětlení pramenící z kritického přístupu k biblickým textům, ze kterého vyplývá snadno ověřitelný poznatek, že v řeckém překladu Starého zákona, tzv. Septuagintě, byl nepřesně přeložen hebrejský výraz alma – dívka jako panna, a v této podobě pak posloužil autorovi Matoušova evangelia, který s tímto úryvkem ze 7. kapitoly Izajášova proroctví argumentačně pracuje jako se zdůvodněním, proč se Ježíš rodí panenské matce. Religionistika – srovnávací věda o náboženstvích k tomu ještě dodává, že přesvědčení o panenském zrození spasitele není výlučně křesťanský výdobytek, protože podobný motiv nacházíme i v jiných věroukách, konkrétně v zoroastrismu, ale přítomný byl i v řeckých náboženských motivech. Pokud si pod dojmem řečeného kladete otázku, zdali se kazatel řečeného ztotožňuje se základními biblicko-křesťanskými postuláty, potom vás jednoduše ujistím slovy starobylého křesťanského kréda: ano, i já věřím v Ježíše Krista, jednorozeného syna Božího, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny a stal se člověkem. Nečiní mi žádný problém tato slova vyznání sdělit bez toho, že bych při tom cítil jakýkoliv vnitřní rozpor. Věřím biblické zvěsti o tom, že se Ježíš počal z Ducha svatého. Zároveň však nechci brát na lehkou váhu žádný z řečených argumentů a snižovat ty, pro které právě toto může být překážkou k přijetí přesvědčení o Ježíšově výjimečnosti. Ježíš jako Spasitel?  říkají tito: spíš nemanželský syn, živočišná anomálie, chyba v překladu, vícečetná náboženská představa. Odbýt je s tím, že Bůh ve své všemohoucnosti není vázán žádnými chromozomálními procesy, protože u něho je možné všecko, tedy i to, aby panna porodila – a třeba i dál zůstala pannou, je laciná rádobyduchovní argumentace, která nebere v potaz to, že Bible samotná nabízí ještě další varianty věření, nežli tu deklarovanou v nauce o Marii, ve které Ježíšovo zázračné panenské početí hraje stěžejní roli, a které došlo svého pokračování i v dogmatu o neposkvrněném početí samotné matky Páně. Tou variantou, jak se přiblížit k tajemství, kdo je Ježíš, je zcela odlišný přístup apoštola Pavla, který dokonce evangelní tradici předchází o celá desetiletí. Matouš a Lukáš mají potřebu dokazovat Ježíšovu výjimečnost na příběhu jeho početí a narození. Sdělují nám, že Bůh byl s Ježíšem podivuhodně spojen už před jeho narozením a odvozují Boží synovství Ježíšovo z okolností, za kterých byl počat. Apoštol Pavel odvozuje Ježíšovu výjimečnost nikoliv z toho, jak se počal a narodil, ale že zemřel a nezůstal ve smrti, vstal z mrtvých jako první z lidí. Jak Pavel, tak i později evangelisté shodně tvrdí, že tím ústředním činitelem Ježíšovy výjimečnosti byl Duch svatý. Evangelisté to sdělují tvrzením o Ježíšově početí z Ducha svatého, Pavel tak, že řekne: Ježíš tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna. Pro evangelisty je důkazem Ježíšova Božího synovství jeho početí, pro Pavla jeho zmrtvýchvstání. Co je pro nás víc uchopitelné? Za sebe říkám, že zmrtvýchvstání. To, že Kristus vstal z mrtvých, je pro mě[DF1] důkazem, že byl opravdu Božím synem, ne že se narodil byl Božím Synem, ale že vstal z mrtvých. Početí kohokoliv, tím více Božího syna, je výsostně intimním aktem, je to soukromá, zrakům uzavřená záležitost, kterou nelze zvnějšku prozkoumávat, respektuji ale víru těch, pro které je aspekt zázračného početí důležitý. Každé početí je zázrak, každé početí je tajemství, tím více početí Božího syna. Navíc je v tom příběhu pro nás, ale i případné skeptiky, ukryto důležité poselství v sebevědomém a nanejvýš pravdivém tvrzení, že se Ježíš počíná z Ducha svatého. Ten Ježíš, který vstal z mrtvých a v moci Ducha svatého byl uveden do moci Božího Syna, se teď pro nás, ty, kteří v něho věříme, počíná Duchem svatým. Duch svatý, stojí pokaždé na počátku naší víry, Duch svatý dělá z nevěřícího člověka toho, kdo věří v Ježíše jako Krista. Pokud věříme, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, tento Ježíš se pro nás počal z moci Ducha svatého. Narodil se v nás, protože byl zázračně počatý Duchem svatým. Ježíšovo početí tedy není jednorázová, jednou provždy uzavřená záležitost, je to dynamický proces, ve kterém plodem je samotný Kristus v nás. Josef je ve svém strachu a nejistotě ujišťován, že se nemá bát přijmout to, co z Ducha svatého bylo počato. To je výzva pro nás do všech našich strachů a nejistot, pochybností. Věříme přeci v Ježíše Krista, který se počal z Ducha svatého.

Amen

Kázání o IV. neděli adventní 22. 12. 2019 v Husově sboru ve Vršovicích