Kázání 21.11.2021 – Jak Pilát do kréda

Dn 7, 9-10.13-14
Zj 1, 4b-8
ev. Jn 18, 33-38

Oproti textu z evangelia, který je Kazatelským plánem na dnešní závěrečnou neděli církevního roku určen, přidávám ještě další, 38. verš Janova evangelia, kterým je zakončena citovaná biblická pasáž zachycující rozhovor Ježíše s Pontským Pilátem o povaze Ježíšova království: „Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.“ Pro to, abychom řečenému rozhovoru mezi nejvyšším státním úředníkem v Judeji a pretendentem úřadu židovského krále Ježíšem rozuměli celistvě, nejde to bez vyústění tohoto rozhovoru, které spočívá právě v citovaném 38. verši. Pilát a Ježíš rokují, tématem rozhovoru je otázka položená Ježíšovi: „Jsi židovský král?“ Pilátovo postavení v Galileji si můžeme představit na dějinném příkladu jiného „místodržitele“ dosazeného okupační mocí na podrobeném území: vezměme do úvahy, jakkoliv jsou dějinné paralely  ze své podstaty pokaždé jenom myšlenkovým konstruktem, že Pilát je jakýmsi římským Heydrichem, jehož úkolem je zavést na území „Protektorátu Judea“ právo a řád, myšleno právo a řád Římského impéria. V míře krutosti, která doprovázela vládnutí obou těchto vysoce postavených státní úředníků, si Pilát s Heydrichem nijak nezadal. Popravy oba používali jako naprosto běžný a legitimní prostředek vládnutí. Hlavním kritériem vlády obou nebyl prospěch obyvatel okupovaného území, ale ze zavedeného práva a pořádku vyplývající prospěch okupační moci. Představme si Heydricha, který by sám prováděl výslech zatčeného příslušníka odboje. Přesně taková je situace popisovaná autorem evangelia. Heydrich ani Pilát nepoužívají žádné nátlakové prostředky, taková činnost je hluboko pod úrovní jejich postavení, na to mají své lidi. Pokud se přeci jenom účastní výslechů, jde jim o to, aby zatčený před nimi odhalil svoji podstatu, chtějí přijít na kloub toho, kdo je před nimi. Oba jsou podobně nelítostní, lhostejní k bolesti, k utrpení druhého, „popravy bez rozsudku byly za doby jejich vlády na denním pořádku,“ čteme shodně vypovídající dokumenty z doby vlády obou. Jsou hnáni kariérním postupem a bezmeznou vírou v ideologii, které slouží. Pro oba jsou Židé méněcennou rasou. Pro jednoho je vrcholem lidství Germán – Árijec, pro druhého Říman, všechno ostatní ve srovnání s tím nese známky podřadnosti. Pilát nepotřebuje přiznání obviněného, protože neprobíhá proces podle práva, je to hra kočky s myší, ale shodou okolností – nevíme jakých, je na jednom místě s někým, kdo ho očividně zaujal, a proto bere výslech do vlastních rukou. Chce vědět, jestli má před sebou krále, ale už to samotné je protimluv stejný, jako by chtěl zjistit, jestli je Ježíš králem majálesu. Židé té doby měli Římem tolerovaného panovníka, který byl loutkou v rukou okupantů – krále Heroda. Za otázku: „Ty jsi král židovský?“ si tak můžeme dosadit třeba otázku: „Ty jsi král bláznů? Kdo jsi?“ Ježíš Pilátovi kontruje otázkou: „Řekli ti to o mě jiní, nebo to říkáš sám od sebe?“ Ježíš stáčí rozhovor do osobní roviny vyslýchajícího. To je věc buď krajně nepravděpodobná, tyranům se nekladou otázky, anebo, v případě, že tyran na rozhovor přistupuje, znamená to, že si uvědomuje převahu, kterou nad ním má ten, jehož vyslýchá. Bylo to tak v případě Pilátova rozhovoru s Ježíšem? Někteří vykladači se přiklánějí k názoru, že autoři evangelií měli záměrně tendence vylíčit římskou stranu v lepších barvách, neboť pro další rozvoj křesťanství na území Římské říše bylo klíčové neživit konflikt mezi vládnoucí mocí a náboženskou minoritou, jiní kontrují tím, že vyslýchaným je v tomto případě samotný Bůh, a řečená hra kočky s myší má tím pádem úplně jinou perspektivu. Ano, Heydrich by asi neodpovídal na otázky položené tím, kdo mu byl přiveden k výslechu, ale neodpovídal by skutečně, kdyby tím vyslýchaným byl člověk, který je zároveň Bůh – Stvořitel nebe a země – Kristus, sestoupivší do výslechových místností ve sklepení Petschkova paláce? Abychom však výklad Božího slova, kterým pro nás citovaná pasáž z Bible je, což jsme stvrdili svým přitakáním „slyšeli jsme Slovo Boží,“ nerozmělnili v dějinných paralelách, zaměřme na to, co je podstatou rozhovoru mezi Pilátem a Ježíšem, ať už bylo historické pozadí tohoto rozhovoru jakékoliv, a tím je v mém pohledu: Ježíš jako král, povaha Ježíšova království a citovaný dovětek v Pilátově nezodpovězené otázce: „Co je pravda?“ Tedy nejprve výpověď, která koresponduje s názvem poslední neděle církevního roku – neděle Krista krále: Ježíš jako král a Ježíš jako pravda. Evangelista Jan nám chce sdělit svoje přesvědčení o tom, že Pilát se v osobě Nazaretského Ježíše setkal s králem. Nejspíš jeho královský titul nepřijal, nepochopil, neuznal, ale s králem se v každém případě setkal. A dál slyší z úst vyslýchaného, že se setkal s tím, který „vydal svědectví pravdě.“ Na to Pilát lakonicky odpoví: „Co je pravda?“ Myslí si své, možná má na mysli „svoji“ pravdu – každý ji má, židovský král, stejně jako římský místodržitel. Jak se doba málo proměnila od chvíle, kdy Pilát pronesl svoje slova. Žijeme ve světě devalvace pravdy, alternativních pravd, privatizovaných pravd, světě, ve kterém má každý právo na svou pravdu, přičemž výsledkem je, že nevěříme nikomu a ničemu, jsme sevřeni strachem, bojíme se a o všem pochybujeme. Máme pravdu, ale pravda nemá nás. Pilátovu otázku „co je pravda?“ bychom si měli v plné vážnosti položit, je to totiž otázka, která se nás bytostně dotýká, a neměli bychom ji, na rozdíl od něj, nechávat nezodpovězenou. Pravdou je Kristus, vyznáváme v Krédu, jehož součástí je i řečený Pilát Pontský. To, že se Pilát, který se celý život s pravdou míjel, přičemž v několika málo okamžicích ji měl na dosah ruky, že i navzdory tomu se tento římský protektor dostal do kréda, k čemuž přišel jako slepý k houslím, je mi závanem naděje, že i na mě zbyde krůpěj Boží milosti, která mě probudí v noci mé bezmoci do nového života. Vždyť věříme v Boha, který jako věčná Pravda a Láska je tvůrcem všeho. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno. Chvála Kristu králi!

Amen

Kázání o poslední neděli církevního roku 21. listopadu 2021 v Husově sboru ve Vršovicích