Kázání 24.7.2022 – Smlouvání s Bohem

Gn 18, 20-32
Kol 2, 6-15 (16-19)
ev. Lok 11, 1-13

Texty, které jsme vyslechli z Bible, by zasloužily každý svůj samostatný výklad. Jsou natolik hutné, že shrnout je v rámci jednoho kázání tak, aby nebyl vyčerpaný kazatel, a následně i posluchač, prakticky nejde. Vyberu proto z každého z nich alespoň pár inspirativních motivů a pokusím se jejich reflexi v několika tezích.

Text první: Abraham smlouvá před Sodomou a Gomorou s Hospodinem a přimlouvá se za to, aby Hospodin ušetřil obyvatele těchto měst. Jde o jedno z mála míst v Bibli, o kterých víme, že zde došlo k významovému posunu, jinak řečeno, že zde došlo k zásahu do původní podoby textu ve smyslu změny jeho významu. Pokud chce někdo tvrdit, že v Bibli docházelo k zásahům do textu, které měnily jeho význam, může se právoplatně odvolat na 22. verš 18. kapitoly knihy Genesis, ve kterém čteme, že Abraham zůstal stát před Hospodinem, přičemž v původní podobě, před tím, nežli byl text změněn z věroučných důvodů, bychom četli, že Hospodin zůstal stát před Abrahamem. Protože si však korektoři textu všimli, že je nemístné tvrdit, že se Hospodin zastavil před Abrahamem, jednoduše prohodili Boží jméno (ha-šém) se jménem Abrahamovým. Poznatek první z toho plynoucí – nijak převratný ani důležitý, je, že i do posvátných textů, je čas od času možné vstoupit a z oprávněných důvodů v nich cosi pozměnit. To říkám na okraj a na vysvětlenou těm, kteří mají pocit, že jakýkoliv zásah do písemné podoby textu Bible je zcela vyloučený. Boží slovo v Bibli ukryté nejsou litery, písmena textu, ale Božím duchem ovanutý a oslovený čtenář – posluchač vzatý za srdce, který rozumí tomu, že Bůh promlouvá různými způsoby. Co je však důležitější, z textu vyplývá, že s Bohem je možné smlouvat. Abraham jako starověký orientálec věděl, že podstatou směnného obchodu je smlouvání. Jedna strana stanoví závratnou cenu, druhá se ji snaží smlouváním snížit. Hospodin deklaruje, že cenou za hřích sodomsko-gomorských je jejich vyhlazení. Proti tomu Abraham namítá: „co když tam ale je padesát spravedlivých?“ Hospodin na Abrahamovu argumentaci přistupuje a je ochoten slevit. Jde to nad očekávání hladce, Abraham cenu za hřích srazí na deset spravedlivých. Ve 33. verši již k zásahu do textu nedošlo, tím, který odchází je zde řečeno, že je Bůh: „Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu.“ Bůh ale nemůže odejít, je tím, který zůstává: jsem, který jsem, odchází člověk, v tomto případě Abraham. Text, i když má formální zakončení, je příběhem s otevřeným koncem. Proč Abraham nesmlouval dál? Možná že smlouval a srazil cenu na jednoho jediného. Vždyť to šlo tak hladce, Abraham pokaždé snížil cenu a Bůh na jeho snížení přistoupil. Potíž je, že spravedlivých není deset, není ani jednoho, v té samé Bibli se totiž dočteme, že se zvrhli všichni do jednoho. Hledat jednoho spravedlivého v Sodomě a Gomoře je stejně bláhové, jako ho hledat dnes. Skutečně spravedlivých se nejenom v lidských, ale i v Božích očích nedostává. Nejsou – s výjimkou jediného: Ježíše Krista. Pro tohoto jediného Spravedlivého mezi národy vyhlašuje Bůh všeobecnou amnestii. Ježíš je ten, který zachraňuje, přidržet se Ježíše znamená přidržet se Boží milosti, která ze všech počtů sleví až na toho jednoho jediného. Když věříme v Ježíše, věříme ve slitovného Boha, kterému stačí jediný spravedlivý a stačí mu, když se my hříšníci jediného spravedlivého přidržíme. To mě napadá nad Abrahamovým smlouváním s Hospodinem. Rozumím na základě toho, že Bůh je slitovný, nejvýš milosrdný, že s ním je řeč a přihlédne i k tomu, co je nepatrné. Že je neměnný, stálý, to jenom my přicházíme a odcházíme, chvíli jsme a pak se vytrácíme. Hospodin se nezastavuje před člověkem a neodchází. To my se stavíme před Hospodina a také odcházíme, abychom se vrátili tam, odkud jsme vzešli.

Text druhý: čtení z prastarého liturgického textu, který jeho autor apoštol Pavel adresoval křesťanům v Kolosách. Žijte v Kristu Ježíši, vybízí je i nás. V něm zapusťte kořeny, držte se víry a vždycky děkujte. V Kristu jsme se potkali s plností božství. Byli jsme obřezáni, říká apoštol, ale ne lidskou rukou. Obřízka je výsostně intimní akt, při kterém je část mužského těla nevratně oddělena. Obřízka Kristem, říká apoštol, už není jenom mužskou záležitostí. V něm oddělujeme my všichni  svá nevykoupená těla, která jednou odložíme, abychom obdrželi nové, dokonalé tělo duchovní, jehož příslib dostáváme ve křtu, který je znamením ponoření se do Krista. Znovu se vraťme k Abrahamovi. Tam byla řeč o Spravedlivém mezi národy, o tom, pro kterého je Bůh ochotný smlouvat o ceně. A tady ho máte, říká Pavel: poznali jste Krista? Zapusťte v něm kořeny, jeho se držte. V něm nás probouzí k životu ve chvíli, kdy život končí.

A do třetice text evangelní, který obsahuje návod, jak se modlit: Otče náš… Nevíte, jak se modlit? Modlete se Otčenáš, ale nikoliv jako mantru, zázračné zaříkadlo, ale tak, že se obracíme ke svému Bohu, kterého můžeme nazývat otcem, tatínkem, rodičem, naším stvořitelem. Je to modlitba Ježíšova, Ježíš se jí modlil a modlí se jí znovu a znovu společně s námi. Ježíš je naše ujištění, že v našem lidském údělu před Bohem nejsme sami. Že to, co prožíváme, prožívá spolu s námi Ježíš. Ježíš je lidský rozměr Boha, jak připomněl apoštol Pavel, bez Krista bychom o Bohu nic nevěděli. Znovu se i v tomto textu opakuje motiv naléhavosti. Jako byl naléhavý Abraham, tak zmiňuje Ježíš naléhavost přítele, který svého druha žádá o chléb. Buďme v naší víře naléhavými, smlouvejme s Hospodinem, prosme, tlučme, hledejme, opouštějme své komfortní zóny na cestě za ním. Na této cestě potkáme Ježíše, v něm druhého člověka a nakonec najdeme i sami sebe.

Amen

Kázání o VII. neděli po svatém Duchu 24. 7. 2022 v Husově sboru ve Vršovicích