Kázání 2.4.2023 – Květná neděle

Iz 50, 4-7
Fp 2, 5-11
ev. Mt 21, 1-11

Z každoročně na Květnou neděli vykládaného biblického textu o příjezdu Ježíše do Jeruzaléma si vyberu motiv, který ke své škodě zůstává tak trochu stranou vykladačského zájmu. Mnohokrát jste slyšeli proč oslátko, proč ratolesti, proč pláště, proč volání „hosana“, proč vůbec takto (ne)okázalý vjezd do královského města, ale neslyšeli jste doposud, alespoň ne ode mne, něco o okolnostech podivuhodné výpůjčky hospodářského zvířectva, které slouží Spasiteli co dopravní prostředek. Svůj výklad otevřu vzpomínkou z nedávného zimního pobytu s dětmi na horách. Z počtu dětí tvořili osazenstvo naši dva nejmladší chlapci Ruben a Rony. Protože jsou ve věku, kdy ani jeden ještě nevládne lyžařskou dovedností, byli oba odkázáni zdolávat svahy Jedlové u Jiřetína toliko na sáňkách. Shodou nešťastných náhod sáňky z ledabyle svařeného lehkého kovu nevydržely hmotnostní zatížení, praskly pod námi a zůstal nám k dispozici pouze plastový pekáč, do kterého jsem se však nedokázal vměstnat ani s Rubenem, natož s malým Ronym. Co dělat v situaci, kdy stojíte na zasněženém svahu, děti pláčou, že přišly o zábavu a vy víte, že ještě nejméně tři hodiny je musíte udržet venku na čerstvém vzduchu. Šel jsem tedy do půjčovny lyží pod svah v naději, že tam třeba budou mít k půjčení sáně, které by uvezly obě mé děti i mě. V půjčovně byl čilý ruch, fronta skoro až ven. Když své přání sdělím muži, který v půjčovně obsluhuje, pokývne hlavou a ukáže k dřevěným schodům na půdu: „Mrkněte nahoru, třeba tam něco najdete,“ řekne a dál se věnuje zákazníkům přede mnou. K mému údivu, ve změti různých předmětů leží na půdě skoro nové, krásně vypletené sáně rohačky, dokonce i s ohrádkou pro miminko, aby mohlo při jízdě na nich sedět vzadu. Beru sáňky dolů a chystám se podepsat výpůjčku, předložit občanský průkaz a možná i zaplatit předem. Nic z toho po mě muž nechce: „To je dobrý,“ volá na mě, večer mi je vraťte,“ a dál se věnuje těm, co ho žádají o lyže. Sáňky nám zachránily první den na svahu, druhý i třetí, kdy se opakovalo to samé. „Půjčte mi sáně – jsou na hoře – večer mi je vraťte.“ Neznali jsme se jménem, nikdy před tím jsme se neviděli, dva neznámí muži s plnovousem. Ani jednou nepřišla řeč na úhradu. Kdykoliv jsem mohl takto získané sáně naložit do auta a odjet s nimi, on kdykoliv mohl říct: „zaplaťte.“ Po třech dnech jsem se muži odměnil volnými vstupenkami k nám do divadla a dověděl se, že se jmenuje Evžen. Napsal jsem mu z Prahy mail, abych mu znovu poděkoval, že zachránil synům zábavu na svahu a nám se ženou nervy při jejich hlídání. Odepsal mi, že právě takové ujištění potřeboval slyšet, že zrovna procházel pochybností o smyslu toho, co dělá, a já jsem mu na svém příkladu zpřítomnil slova jeho faráře, který v kázání nedávno řekl: „dělej svou práci dobře, to stačí.“ Tolik nedávný zážitek z prázdnin s dětmi na horách. Když jsme to se ženou probírali, uvědomili jsme si, že aby k něčemu takovému mohlo dojít, bylo nezbytné, abychom oba, já i Evžen, vystoupili ze svých rolí. Protože kdybychom zůstali v rovině obchodního vztahu, nikdy bychom se nedověděli vzájemně naše příběhy – já bych pro Evžena byl jeden z řady klientů jeho půjčovny, on pro mě obsluhou u pultu, která mi zajišťuje žádané zboží. Jakmile se však on odvážil vystoupit ze své komfortní zóny: „To je dobrý, večer mi je vraťte,“ otevřel tím ve mně prostor pro otázku: „Proč to ten člověk dělá, proBoha? Vždyť mě nezná, můžu mu ty sáňky ukrást…“, ale také pro možnost, odvděčit se mu jinak, nežli finanční úhradou má dáti – dal. Evžen byl schopný překonat obecně zažitý předpoklad, že jsem další z řady těch, kteří jsou pro něj buď zdrojem zisku, anebo ho přišli okrást. Zachoval se ježíšovsky v duchu Spasitelových slov o druhé míli, na kterou se se mnou vydal, když za svoje sáně nic nechtěl, ani nevěděl, jestli se mu někdy vrátí. Už tehdy jsem věděl, a taky jsem to Evženovi napsal, že kromě sáněk mi dal ještě skvělý námět na kázání. Šetřil jsem si ho pro vás na Květnou neděli, a proto činím teď explikaci biblického textu na základě své prázdninové zkušenosti z půjčovny lyží, kam jsem si přišel vypůjčit sáňky. Co to je za zvláštní okolnost, že Ježíš řekne učedníkům : „Jděte do vesnice támhle před vámi a naleznete tam přivázanou oslici, a kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: „Pán je potřebuje“, a ten člověk je hned pošle.“ Někdo v tom vidí zázrak: Pán Ježíš dovede na dálku vnutit člověku svou vůli. Majitel osla poslechne nějaký vnitřní hlas a udělá všechno přesně tak, jak Pán Ježíš chce. Jiní vykladači zase tvrdí, že bylo všechno předem s majitelem osla domluveno a ten čekal na smluvené heslo: „Pán je potřebuje.“ Ne. Po zkušenosti s Evženem to vidím mnohem prozaičtěji. Ten, kdo osla učedníkům půjčoval musel být věřící člověk. Patřil do nějakého sboru, chodil do synagogy, kostely tehdy ještě nebyly, a jeho farář, totiž rabín, nebo chcete-li farizeus či jiný vykladač Zákona, mu řekl něco podobného, co slyšel od svého faráře Evžen: „dělej svou práci dobře, to stačí.“ Ten neznámý zapůjčitel osla navíc uslyšel: „Pán je potřebuje,“ a to mu stačilo. Nezjišťoval jaký Pán, jak se jmenuje, slyšel o potřebě „nějakého Pána“ a té potřebě vydal i svoji pochybnost, jestli se s oslem ještě někdy shledá. To je veliká víra. Bible má na tohle téma jeden krásný verš, jehož platnost jsme si s Evženem potvrdili: „Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.“ Obdarování v Kristu není o velikonocích až na konci, v nedělním ránu, kdy ženy zjišťují, že hrob je prázdný, začíná už odvázáním oslátka, přičemž dárcem je tady nikoliv Bůh, ale ten, jemuž oslík patří, který je schopný ani ne oslíka darovat, ale jenom zapůjčit, „protože Pán je potřebuje!“ Kdykoliv jsme schopni své osly, sáňky, svoje schopnosti, svůj um, svá obdarování, svou lásku odevzdat bez toho, co nám to vynese, a jak se nám to vyplatí, chováme se kristovsky, Kristus se v nás ujímá vlády, otevírá naše srdce a vstupuje do něj, volá Hosanna, Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově. Je u nás doma, a je jenom otázkou času, kdy se lidé začnou ptát: „Kdo to je?“

Kázání na Květnou neděli 2. dubna 2023 v Husově sboru ve Vršovicích