Kázání 28. 7. 2024 – Šířka a délka, výška i hloubka

2Kr 4, 42-44
Ef 3, 14-21
ev. Jn 6, 1-15

Od mnohokrát slyšeného i vykládaného Ježíšova sycení zástupů, (početně se jedná v evangeliích o nejvíc opakovanou událost, dokonce víckrát uváděnou, nežli Ježíšovo ukřižování, které je popsáno čtyřikrát, oproti tomu sycení zástupů je formou samostatných příběhů evangelisty zaznamenáno šestkrát), přejděme k pasáži méně posluchačsky i vykladačsky frekventované, kterou je Přímluvná modlitba s prosbou o dovršení Božího spasení ze třetí kapitoly listu do Efezu. Její text byl obsahem druhého biblického čtení dnešní neděle. Vzpomínám, že když jsem se před lety poprvé s tímto textem seznamoval, největší dojem ve mně zanechaly v modlitbě uváděné rozměry: konkrétně šířka a délka, výška a hloubka. Dokonce je mám z té doby v mé osobní Bibli vlastní rukou podtržena. Protože jsem studoval deskriptivní geometrii, zabýval se kartézskými souřadnicemi a euklidovskou metrikou, spatřoval jsem v uvedení těchto pojmů na stránkách Bible důkaz o tom, že Bible má nejenom „vždycky pravdu“, ale má svůj přesah i do specifických geometricko – matematických a fyzikálních sfér. Že to tak zkratkovitě jednoduché není mě až o mnoho let později přesvědčil vynikající český novozákonník Petr Pokorný, který na adresu uvedených měrných pojmů uvádí, že se nejedná o náznaky přesahu do nějakého „čtvrtého rozměru“, ale o běžný ve starověku užívaný výčet obecně užívaných termínů. Připomeňme si, co autor listu do Efezu, nejspíš někdo z okruhu nástupců apoštola Pavla, v této modlitbě říká: „Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.“ Pochopit, říká apoštol, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka. Pochopením ale nemá na mysli nějakou abstraktní rozumovou úvahu, kdy věcem přijdeme takříkajíc „na kloub.“ Předpokladem jím řečeného pochopení je zakořenění a zakotvení v lásce spolu se všemi bratřími, já dodávám, že i se všemi sestrami. Pochopení skutečných rozměrů toho, co znamená věřit v Krista, říká autor listu do Efezu, není možné bez pevného ukotvení v lásce ve společenství těch, co tvoří církev – tedy našich bratří a sester v Kristu, přičemž ale Ježíš toto měřítko posouvá i mimo okruh církev: vzpomeňme na jeho slova: „cokoliv jste učinili jednomu z těchto maličkých, mně jste učinili…“, anebo v podobenství o milosrdném Samařanu: „Jdi, a jednej také tak!“ Jinými slovy řečeno: nevykládejte nic o víře, pokud jste mezi sebou nesnášenliví, nenávistní, jste svázáni strachem, nevydržíte jeden s druhým a na svých bližních vidíte jenom to špatné. Že je i tady láska ústředním pojmem vychází najevo i v pokračování citovaného verše za dvojtečkou, které odhaluje výsledek takového procesu zakotvení v lásce a pochopení mnohorozměrnosti, kterou nám víra odhaluje. Cílem toho všeho je „poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Opět mnohokrát v Bibli zmiňovaný směr od nedokonalé a chybující lásky lidské (bratrská láska filadelfia, láska vzájemná filia, láska v rámci sociálních skupin storgé a další včetně lásky erotické éros) k lásce agapé, tedy lásce, kterou nás miluje Bůh, a kterou se jenom od něho můžeme učit jeho milostí. Jak moc jsme od takové podoby lásky vzdáleni si stačí uvědomit pouhou rekapitulací všech možných předsudků, odsudků, zdání a soudů, kterými dusíme lásku k sobě i ke druhým. Všechny ty kondicionály, kterých se tak neradi vzdáváme: „mám tě rád ale, budu tě mít rád, když…“ Ve škole lásky jsme žáky zralými na reparát, ale přesto zůstává naděje, kterou formuluje právě přímluvná modlitba ze třetí kapitoly listu do Efezu. Její autor se v ní modlí za nás, silou této dnes již několik tisíc let staré modlitby jsme neseni  také my, křesťané v daném místě a čase. Přimlouvá se v ní za nás náš dávný bratr v Kristu, křesťan prvního století, který měl blízko k apoštolu Pavlovi. Kvůli nám ve své modlitbě padnul na kolena před Otcem a odevzdal nás do Boží milosti. Jestlipak i my se takto modlíme? Nejenom za sebe a lidi okolo nás, ale i za ty, kteří o svou víru budou zápasit až za mnoho staletí? Leží nám na srdci jejich zakotvení v Kristově lásce, jejich poznání, které jim ve víře bude odhalovat další a další dimenze?

Závěrem mi to nedá, a navzdory tomu, co říká o vykládaných verších dnes již v Pánu zesnulý emeritní děkan Evangelické teologické fakulty Pokorný novozákonník Petr, dovolím si myšlenkový exkurs k uvedeným mírám, které mě navzdory řečenému nepřestávají svým výčtem v Bibli fascinovat. Šířka a délka vymezují dvourozměrný prostor, který si můžeme představit jako cokoliv nakresleného na papíře. Třeba obdélník, kde šířka je kratší stranou, délka stranou delší, někdy také nazývána výškou. Hloubka je veličina, která pokud je k dvourozměrnému prostoru přidána jako třetí rozměr, zajistí jeho prostorovost. Tak se obdélník s přidanou hloubkou stane kvádrem, čtverec krychlí, kruh koulí, trojúhelník jehlanem. Dvojrozměrný čtverec nikdy nebude vědět, že ve třetím rozměrem je krychlí. Podobně, když v dvourozměrném prostoru jeden rozměr odebereme, čtverec i obdélník se promění v úsečku. Odebereme-li i tento jeden rozměr, v nultém prostoru se z úsečky stane samostatný bod. Vezmeme-li to pozpátku, trojrozměrná koule se s přechodem do dvojrozměrného prostoru stane kruhem, v jednorozměrném úsečkou a v nularozměrném  bodem, přičemž stále je to jedna a ta samá koule. Víra v Boha Otce, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, je vírou v laskavého stvořitele, který je Tvůrcem nejenom tohoto světa, ale tisíců dalších světů a nekonečného počtu rozměrů. Víra v Boha tak není růžovými brýlemi mámení, útěchou unést tíhu přítomného bytí, ale víc pomáhající optikou vidět za hranice poznaného. Je vírou, ve které se potkáváme s Kristovou láskou, která přesahuje každé poznání, a právě po ní mě Bible svým poselstvím ujišťuje.

Kázání 28. 7. 2024 v Husově sboru ve Vršovicích o XVII. neděli v mezidobí.