Kázání 13. 10. 2024 – Ostré jak dvousečný meč

Am 5, 6-7.10-15
Žd 4, 12-16
ev. Mk 10, 17-31

„Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoliv dvousečný meč: proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce,“ tolik citace listu Židům 4. kapitola, 12. verš. „Fíha,“ pomyslel jsem si: „tak to je ostrý. Pořezat se o něco takového bych nechtěl.“ Naši představu meče zpravidla utváří pohled na muzejní exponát kdesi ve vitríně, kde je cosi starého, zrezavělého a tupého. Dvousečný meč, nikoliv exponát či rekvizita, je přitom zbraň, na rozdíl od japonských jednostranně broušených mečů, ostrá jako břitva z obou stran. Pohled na něj v boji byl často tím posledním, co člověk ve svém životě spatřil. Jako nic projede měkkými tkáněmi člověka, přepůlí kost, stejně tak jakýkoliv vnitřní orgán včetně srdce. Je to zbraň ve svém devastujícím účinku stejně efektivní jako později vynalezené zbraně střelné. Je určený na boj zblízka, jenom lehce převyšuje délku ruky, na jejíž dosah jste museli svého soupeře či oběť mít. Zpravidla stačila správně vedená rána, která pokud nebyla odražena, protivníkovi účinně oddělila duši od ducha, morek od kostí a srdce či jiný vnitřní či vnější orgán od zbytku těla. Přirovnat Boží slovo k dvousečnému meči je stejně přiléhavé, jako konstatování, že Boží slovo do člověka pronikne jako dávka z Kalašnikova, nebo výstřel z revolveru Smith & Wesson. To se v nás okamžitě ozve naše holubičí povaha, a protože nám schází obezřetnost hadů, budeme se bouřit proti takovým militantním přirovnáním, přičemž „meč na obě strany ostrý,“ jak překládají Kraličtí, nás nechává v klidu, protože následky jeho užívání už nejsou součástí obecného povědomí. Je to ale pokaždé stejné, ať se jedná o meč, nebo střelnou či jinou zbraň: nic už od chvíle jejího použití není jako dřív. Chci ukázat, jak se naše porozumění Písmu mění v čase, a to, co v prvním století po Kristu znělo jako šokující přirovnání, nás dnes nechává v naprostém klidu: „Aha, no jo, Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než jakýkoliv dvousečný meč… A co s tím já? Tak ať je!“ Účelem této děsivé metafory ale mělo být, že se adresát listu Židům zhrozí, bude hluboce otřesený, protože ví, jaké paseky je dvousečný meč schopný, vzbudí to jeho hlubokou vnímavost a čeká, v co takové přirovnání vyústí. A to přichází vzápětí: „Boží slovo vás rozseká na kousky, nic nezůstane stejné, nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. Ale máme mocného velekněze Ježíše, Syna Božího, proto se držme toho, co vyznáváme, a pamatujme na to, že on má soucit s našimi slabostmi. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas,“ tolik čtení z listu k Židům, které jsem se pokusil přenést v jeho původních intencí do našeho kontextu. Ale je tu ještě jedna, zcela zásadní věc: když to tenkrát četli první příjemci listu adresovaného Židům v Římě, ti moc dobře věděli, co je tím Slovem Božím, a rozhodně neměli na mysli zkratky Židům 4,12, Ámos 5, 6-7 nebo Marek 10, 17 až 31. Jednak proto, že oni takové zkratky a číslování neznali, ba dokonce o mnohých z nich nikdy neslyšeli, natož, že by si je mohli přečíst, když řada z nich to ani neuměla, ale i proto, že celé biblické knihy ještě čekaly v té době na svoje napsání, ale především proto, že Božím slovem jim byl vtělený Bůh, který se jim dal poznat ve svém Synu Ježíši Kristu. Bůh, který se vtělil do člověka, nikoliv „vknižnil“ do Bible, jak říkal teolog Karel Barth. To nejostřejší Boží slovo, které má moc rozložit vás na prvočinitele, a buďte si jisti, že to jednou zcela určitě udělá s každým z nás, ne-li dřív, tak nejpozději hned co naposledy vydechneme. Boží Slovo, to není text v naší Bibli v ohmataných plátěných deskách, ani ve zlatem vykládaném evangeliáři, Boží slovo není to, co říká Ježíš z obrazovky v našem oblíbeném seriálu Chosen. To všechno řečené je povídání o Božím slovu, ale skutečné Boží Slovo se všemi svými devastujícími účinky na starého člověka v nás, tedy to, před čím se nejde ukrýt a co má doopravdy moc od základu proměnit a přeskupit náš život, to nejsou veršíky z Bible, ale to, o čem prorok Jeremjáš hovoří jako o tom, co má člověk ve svém nitru jako oheň stravující, co je uzavřeno v jeho kostech, nemůže si pomoci, je z toho často vyčerpaný, ale nejde to jinak, živá řeč Boží: co Bůh říká do mého života. „Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků a v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu…“ Všimněte si, že zase cituji z Listu Židům text, který jsme slyšeli minulou neděli. Boží Slovo je to, jak Bůh jedná ve vašem životě, čím ho proměňuje, čím se necháváte vy proměňovat z jeho Slova před tváří tohoto světa, a věřte mi, že Bůh je ve svém přístupu k nám mimořádně kreativní a pokaždé osobní, či spíše trojosobní. A právě takového osobního přístupu se dostalo člověku, jiní evangelisté hovoří o bohatém mládenci, který přichází za Ježíšem s otázkou, co má dělat, aby měl podíl na věčném životě. Ve zkratce, slyšeli jsme to a známe to: Ježíš mu říká: dodržuj polovinu Desatera, ale raději i víc: nikoho nepodváděj, sebe, manželku ani Boha. „To všechno od mládí konám…“ Ježíš na něho s láskou pohlédne: „Jedno ti schází: prodej všechno co máš, dej to na chudé a pak jdi za mnou.“ Boží Slovo je to, co Bůh říká člověku v osobní rovině. To, že bohatý mládenec slyšel tuto odpověď, není apel na nás, dát všechno na charitu. To slyšel on, my uslyšíme možná něco mnohem těžšího. Pro nás je důležité sdělení: dodržuj Desatero, s každým úspěšně zvládnutým přikázáním se o jednu desetinu promění kvalita tvého života k lepšímu, za druhé: Ježíš na nás hledí s láskou, i když si o sobě myslíme, že jsme vicemistry v duchovním desetiboji, tak jak si to myslel bohatý mládenec, a my spolu s ním: já jsem přece v jádru dobrý člověk… Podívej, Bože, čeho se od mládí držím. A za třetí: připrav se na to, že mi jednou, dříve či později, odevzdáš úplně všechno, co jsem ti dal, tak se to po malých krůčcích uč už teď. Závěrečnou premisou je to útěšné, že před Bohem není nic nemožného: tedy ani to, aby tak veliký hříšník, jako jsem já, vešel do radosti svého Pána. Ježíš nemoralizuje, ale miluje a zve do radosti, nechce po nás oběti, které by nám kompenzoval na věčnosti, ale zve nás k odpovědnému životu, kdy tou správnou odpovědí je On sám. Amen Kázání o XXVI. neděli po svatém Duchu ve Vršovicích 13. 10. 2024