Kázání 22. 12. 2024 – Dal jsi mi tělo

Mi 5, 1-4a
Žd 10, 4-10
ev. Lk 1, 39-55

Na výkladu úryvku z 10. kapitoly novozákonního listu Židům si ukážeme, jak svobodně dokázali někteří bibličtí autoři pracovat s podstatně staršími texty, z nichž většina byla už tehdy součástí kánonu posvátných židovských písem. Konkrétně se jedná o starozákonní knihu Leviticus a knihu Žalmů, ke kterým se autor listu Židům vztahuje. Na Leviticus se často odkazují vykladači Písma z ultrakonzervativních křesťanských kruhů, na jehož základě odvozují, co je Boží vůlí, co je Hospodinu, respektive jeho vyznavačům „ohavností“, a jaká jsou závazná morální, ale i společenská kritéria odvoditelná z této biblické knihy. Jejich výkladový rámec je nesen – často bez náležitého výkladu, Ježíšovými slovy z Matoušova evangelia o tom, že nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Zdůrazňují jediné písmenko, přičemž autor listu Židům nepracuje s jednotlivými písmeny, slovy, ale ruší celé odstavce i kapitoly Leviticu. Postavme vedle sebe dva biblické texty. Nejprve Leviticus: „Pak vezme kněz trochu krve z oběti za hřích na prst a potře rohy oltáře pro zápalné oběti; ostatní krev vyleje ke spodku oltáře pro zápalné oběti. Všechen tuk na oltáři obrátí v obětní dým jako tuk z hodu oběti pokojné. Pro jeho hřích vykoná za něho kněz smírčí obřady, a bude mu odpuštěno.“  A druhý z Listu Židům: „Krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.“ Co se změnilo v čase mezi Leviticem a Listem Židům? Proč dříve krev býků a kozlů hřích dokázala odstranit, viz proklamace „bude mu odpuštěno“, ale nyní už to nestačí? Bůh se změnil, proměnil se v čase, má jiné postoje a názory, než dřív? Stal se environmentalistou a bojovníkem za práva zvířat? Dříve mu na zvířatech nezáleželo, a teď mu na nich záleží? Jak je možné, že to, co platilo dřív, nyní neplatí? Modelová situace: pan XY z doby před Kristem pronese nerozvážně přísahu, že udělá něco dobrého či zlého, pro názornost vyberme něco zlého, to bývá posluchačsky barvitější: „Přísahám, že až ho potkám, tak ho zabiju.“ XY má hřích křivé přísahy, protože to nejspíš nemyslel vážně, a pokud ano, koleduje si o hřích z kategorie Nebudeš vraždit. Hřích tak i tak, XY je jasným adeptem na hříchů odpuštění. Jeho slova se mu rozleží v hlavě, uzná, že přestřelil, stává se penitentem – kajícníkem, jde za knězem, který místo něho zajistí odkrvení skopového masa oběti a XY odchází omilostněný. Hřích je pro vykonanou oběť Bohem odpuštěn. Potomkem pána XY z doby před Kristem je dnes paní ZŽ. Ta má obrovský vztek na celý svět, za všechno zlo v něm i v jejím životě mohou Ukrajinci. A tak jim zlořečí: „Už aby tam Putin hodil tu bombu a bude pokoj!“ Paní ZŽ má hřích jako prase, myslím velikostně, nikoliv že prase je hříšné, i když i tom se vedou náboženské polemiky. Buď neváží svá slova, protože nedbá na čistotu jazyka a místo žehnání zlořečí, anebo to myslí vážně a připravuje podle mezinárodního práva trestný čin „úmyslného a systematického zničení, celé nebo části, etnické, rasové, náboženské, nebo národnostní skupiny.“ Stejně jako její dávný pradědeček XY: má hřích tak i tak. Skopové ani hovězí ale dnes už nefunguje, co má dělat? Autor listu Židům říká: „krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.“ Tak se dostáváme zpátky k naší otázce: co se změnilo? Bůh určitě ne. Ten je stále stejný, jak pro pána XY, tak pro paní ZŽ. Změnila se doba a změnil se člověk v ní. Pan XY měl obětní řád z knihy Leviticus a jeho rituály, které mu pomáhaly reintegrovat jeho vztah s Bohem. Měl k dispozici celý náboženský systém víry lidu starého Izraele, proto jednal ve shodě s ním. Nemohl jinak, respektive mohl, ale znamenalo by to změnit víru, například konvertovat a místo Hospodina vyznávat Aštartu, Baála, nebo třeba Dionýsa. Tím by se ale oddělil ze své společnosti a musel by na sobě on a jeho rodina nést veškeré důsledky svého oddělení. Co má tedy paní ZŽ dělat? Listovat Leviticem a hledat v něm řešení pro svůj hřích jí nepomůže. Mohla by si osvojit izraelskou víru, ale má to háček, jestliže nemá židovskou maminku. Navíc, u hříchů tohoto druhu bývají příčiny veškerého zla ve světě snadno zaměnitelné. Zpravidla za něj může někdo jiný: Ukrajinci, Židi, cikáni, vždycky jsou to oni versus já. Řešení jejího problému předestírá autor Listu Židům: „Kristus říká, když přichází na svět: „Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.“ Co to znamená? Znamená to, že do našeho těla přišel Kristus. Bůh nám vstoupil do těla, to je radostné poselství o přicházejícím Mesiáši, zachránci. Co je jiné mezi XY a ZŽ je, že přišel Kristus, a okamžikem příchodu Krista je všechno jinak. Zůstává stejný Bůh, zůstává i stejná potřeba člověka reintegrovat, znovuzapojit se do vztahu s Bohem, ale to je od času Ježíšova příchodu na svět jinak. Už ne krev a tělo zástupných zvířecích obětí, ale tělo a krev Ježíše Krista, která očišťuje od každého hříchu. S Ježíšovým příchodem vzniká nový náboženský systém, nová struktura, nová organizace, kterou je církev jako Ježíšův dům, ale vzniká i nové paradigma – ježíšovské. Hřích je osobní záležitost se společenskými důsledky, je naším vnitřním zraněním, kterým porušujeme svoji celistvost, svůj vztah k Bohu, sobě a k druhým lidem. Neseme odpovědnost za svůj hřích, ale můžeme ho díky Kristu svěřit jemu. On je na to Bohem stavěný. Citace v Listu Židům pochází z řeckého překladu Žalmu 40.: „Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích. Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno. Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.“ Hebrejský výraz „protesals mi uši,“ přeložila Septuaginta jako „dals mi tělo.“ Bůh bere za svou ve svém synu Ježíši naši tělesnost do všech důsledků. Žalmista i pisatel Listu Židům říkají, že Kristus je ten, který nám skrze sebe čistí uši, zrak, svým tělem obnovuje i naši tělesnost a znovu nás uvádí do vztahu s Bohem, který je založený na lásce, důvěře, milosti a odpuštění. Co mají dělat všichni lidé od A do Ž? Skrze Ježíšův příběh sami na sobě stále prožívat, co znamená: „Jsem zde, abych konal tvou vůli, Bože.“ Kázání o IV. neděli adventní 22. prosince 2024 v Husově sboru ve Vršovicích