Pozdravení pokoje – odpověď Liturgického sněmovního výboru

Rada starších Náboženské obce
Církve československé husitské Moskevská 34
Praha 10 – Vršovice
Na vědomí: Diecézní rada CČSH Praha

Věc: Odpověď Liturgického sněmovního výboru na návrh přijmout „pozdravení pokoje“ jako alternativní prvek do Liturgie Karla Farského.

Vážené sestry a vážení bratři,
jménem Liturgického sněmovního výboru Vám děkuji za tento závažný podnět. Liturgický výbor se jím zabýval na svém jednání dne 18. června 2003. Váš návrh bude výborem zpracován pro příští zasedání sněmu jako návrh úpravy Liturgie. K této otázce zatím uvádíme následující:
V Liturgii Karla Farského již pozdravení pokoje ve slovní podobě je obsaženo, ovšem splývá s pasáží Lámání chleba (Duchovní: „Pokoj Páně povždy s vámi!“ Odpověď obce: „I s duchem tvým!“).
Při příštím sněmem schváleném vydání Liturgie by bylo dobré tuto část graficky oddělit zvláštním nadpisem „Pozdravení pokoje“ s uvedením možnosti gesta podání ruky. Výbor navrhuje dát obcím na výběr, zda v budoucnosti tuto praxi zavedou či nikoliv.
Výbor upozorňuje, že dosud oficiálně v Liturgii toto gesto vzájemného podání ruky není. Pokud se však někde tato praxe koná, není to na závadu, nesmí však být narušen průběh Liturgie.

S bratrským pozdravem
Josef Špak – předseda výboru
Vyřizuje Sněmovní centrum – Mgr. Jana Krajčiříková

Náboženské obci Církve československé husitské Praha – Vršovice

Sestry a bratři,
k doporučení liturgického výboru, které je odpovědí na Váš podnět, týkající se pozdravu pokoje v Liturgii, připojuji těchto několik poznámek:
Pozdrav pokoje (pax) jako liturgické gesto, které má svůj původ v Bibli a tradici, byl původně zařazen ve mši před přinášením oběti (srov. Mt 5,23-24), později byl včleněn před svaté přijímání.
Výzvou k polibku pokoje v době Augustinově bylo: „Pax Domini sit semper vobiscum“. Po této výzvě dal polibek (svaté políbení) každý svému sousedu. Muži a ženy se shromažďovali však k bohoslužbě odděleně.
V 10. století se stalo zvykem, že polibek vyšel od oltáře a jako zvláštní požehnání se ve shromáždění předával dále. Toto šíření pozdravu „ze shora“ známe ze současné katolické mše.
Po 2. Vatikánském koncilu se děje obnova pozdravu pokoje v rámci kulturních zvyklostí, v našem prostřed-í je podávána ruka.
V článku otištěném v Teologické revue v roce 1997 jsem k tomuto tématu napsal: „Koinonický charakter večeře Páně je zřetelný i v částici „pax“. V naší liturgii přání pokoje „pokoj Páně povždy s vámi“ vyřizuje duchovní věřícím bezprostředně po lámání chleba… Do návrhu Druhé liturgie CČSH byl zařazen pozdrav pokoje spojený se vzájemným podáváním rukou věřícími (předsněmovní návrh z roku 1989), ale v liturgických textech schválených sněmem v roce 1991 již není uveden. Dozvuk nacházíme v modlitbě před přijímáním: „… dej, ať nám není zatěžko podat ruku na usmířenou.“ Není vyloučeno, že by mohla být touha po usmíření a přání pokoje druhým vyjádřeny i konkrétním gestem a jednáním věřících.“ (Prostor a výchova k liturgické aktivitě obce, TR č.5, s. 77)
Liturgická část Pokoj (pax) se skládá ze tří prvků: 1) z modliteb za mír, pokoj a smíření mezi lidmi, včetně modlitby za nepřátele. 2) ze slovního přání pokoje „Pokoj vám“ a 3) z gesta pozdravu pokoje.
Podle některých katolických liturgistů by měl být ritus smíření hned na počátku před bohoslužbou oběti a ne až před přijímáním. V pravoslavné liturgii je pozdrav pokoje už před eucharistickou modlitbou.

Zařazení tohoto gesta v Liturgii CČSH má více možností:
1) Jednak mezi lámáním chleba a jeho přijímáním věřícími, když zaznívá z úst kněze slovní pozdrav „Pokoj vám“. Podání ruky je pak nonverbálním vyjádřením tohoto pozdravu. Tato možnost je uvedena v návrhu Druhé liturgie CČSH z roku 1989.
2) Další možnost je před „obětováním“, tedy ještě před přípravou darů chleba a vína a slovy „V míru a pokoji podejme srdce svá Bohu v oběť svatou.“ Modlitby k Bohu a celé liturgické jednání vztahující se k večeři Páně vyžadují postoj smíření a pokoje. Viz Mt 5,23-24
3) Pak se nabízí ještě třetí možnost, a tou je pokání v úvodní části bohoslužby. Výrazem vzájemného odpuštění a smíření může být i gesto podání ruky na usmířenou.
Vzájemné podání ruky, a to nejen jako liturgické gesto, má být vždy součástí bohoslužebného shromáždění naší církve jako spontánní viditelný projev zájmu o druhého.

V Praze dne 18.6.2003 ThDr. Tomáš Butta