Mít jazyk, který podpírá

Iz 50,4-5
Jk 3,1-12
ev. Mk 8,27-33

B+S,

průměrná slovní zásoba dospělého Čecha se pohybuje okolo hodnoty dvě stě padesáti tisíc slov. Mezní hranice součtu všech slov, které v češtině existují je potom ještě mnohem větší. Osvojení si dostatečné slovní zásoby odráží nejenom stupeň naší inteligence, ale podílí se i zásadním způsobem na formování našich komunikačních schopností. Co se týče počtu existujících slov patříme bezesporu mezi jedny z nejbohatších národů na světě. Ve srovnání s angličtinou, ale i s jinými jazyky, ve kterých jednomu slovu můžeme přiřadit třicet až šedesát významů, můžeme právem český jazyk považovat za mimořádně bohatý na různost jeho slovních výrazů. Přesvědčivý důkaz toho přinesl veliký český spisovatel Karel Čapek, kdy některé pasáže z jeho rozsáhlého díla – vezměme do úvahy vybrané části např. z Devatera pohádek, se pohybují na samotné hranici možností převoditelnosti do jiných jazyků. V angličtině, zvládnuté na nižší konverzační úrovni, vystačíme se slovní zásobou pěti tisíc slov. Desetitisíci anglickými slovy už dostatečně přesvědčivě zachytíme i složitější životní nuance. Každý, kdo se někdy učil alespoň jeden cizí jazyk mi potvrdí, že základem pro jeho úspěšné zvládnutí je dostatečná slovní zásoba. Slovíčka, slovíčka a zase slovíčka. Ta jsou dokonce ještě důležitější, nežli gramatické vazby. Slovo je základem pro vyjádření myšlenky. Jen tak mimochodem, právě vyřčená věta: Slovo je základem pro vyjádření myšlenky, je složená z šesti slov. Počítač mi v tomto případě nabídl k dispozici dalších třicet sedm synonym, kterými bych mohl těchto šest slov nahradit. Při vědomí omezené paměti a schopností svého počítacího stroje, stejně jako vlastního mozku, si troufám odhadovat, že existuje dalších nejméně šedesát jiných slov, kterými bychom danou myšlenku mohli opsat a vyjádřit jinak. Dosud nepřekonaným mistrem byl v tomto ohledu již zmíněný Karel Čapek. Zastavme se ještě na chvíli u libozvučnosti českého jazyka a všimněme si jeho ukryté krásy: vyjádřit myšlenku. Jaký je to krásný obraz pro myšlení, které dobýváme z jeho jádra. Myšlenka, deroucí se na povrch, umně ukrytá a zapouzdřená ve skořápce, jako ořechové jádro. Když slupka pukne, je na světě. Vyjádřená – zbavená všech obalů a příměsí, které jí ukrývaly před světlem světa. Umět se vyjádřit znamená odkrýt nitro svého myšlení. Dokud člověk na hranici jednoho roku svého života nezačne dávat dohromady první slova, můžeme se jenom vzdáleně domnívat a odhadovat, o čem přemýšlí a jaké jsou jeho pocity. Podobně, jako když pozorujeme zvířata a na základě jejich reakcí usuzujeme o jejich vnitřním rozpoložení. Jakmile rozpoznáme souvislé slovo, nabývají myšlenky konkrétních a jasných obrysů. Dítě zvládne v přirozeném prostředí základy své mateřské řeči do pěti let věku. S postupujícím časem prohlubuje svou slovní zásobu a zdokonaluje jednotlivé gramatické vazby. Na prahu dospělosti je potom plně vybaveno a připraveno ve slovech pojmout a uchopit celý svět. Na začátku jsou nesouvislé zvuky, jednoslabičná či dvouslabičná vyjádření tipu „táta-máma“, na konci tohoto procesu potom například toto, doufám že ne příliš unavující, pojednání o jazyku. Lidské slovo je schopné obsáhnout rozmanitosti tohoto světa. Vezmeme-li do úvahy počet existujících nejrůznějších lidských řečí, ale i jazyky dávno zaniklé, je to množství úctyhodné a téměř nezměrné. Člověk slovem tento svět popisuje, snaží se vyjádřit jeho charakter. Oproti tomu Slovo Boží tento svět ustavuje, je jeho původcem. Člověku, aby pochopil tento svět, trvá několik let, nežli se naučí smysluplně mluvit. Teprve potom je schopen poznávat složité souvislosti a přediva vztahů, které tento svět tvoří. Bohu stačilo jediné Slovo, aby tento svět začal existovat. Biblická zpráva o stvoření světa nás ujišťuje o tom, že základním tvůrčím a řídícím prvkem bylo Slovo. „I řekl Bůh…“ čteme v prvních kapitolách knihy Genesis. „Na počátku bylo Slovo,“ dosvědčuje evangelista Jan počátek Božího stvořitelského záměru. Jestliže i člověk je schopen řeči, jakkoliv odlišné od řeči Boží, jestliže i my podle Božího příkladu jsme schopni uchopovat své myšlenky do slov a následně je zhmotňovat, je to pro mě jeden z přesvědčivých důkazů víry, že Bůh je tvůrcem tohoto světa a člověk jeho obrazem. Biblický člověk správně rozpoznal, že důležitým nástrojem k zvládnutí lidské řeči je jazyk. Bez něho bychom nebyli schopni správně vyslovovat. Jakub o jazyku hovoří jako o malém údu, který zvládne veliké věci. Dává našim slovům tu správnou podobu. Šlapat si na jazyk znamená mít vážnou poruchu řeči. Jazyk je na samém konci lidského řečového ústrojí, kde jednotlivé části v účinné souhře vytvářejí lidskou řeč. Její finální podobu, zabarvení a odstín řídí jazyk. Držet na uzdě svůj jazyk, jak říká biblický autor, znamená správně vážit cenu slov. Slovo, jak zpívá Sváťa Karásek, to není jenom klam pouhý – to není jen hříčka pro děvky a slouhy, slovo je vyjádřenou myšlenkou – myšlenkou vyloupnutou z jádra, je to odraz Boží stvořitelské moci, kterou Bůh člověku propůjčuje. Takto pochopeno skutečně platí, že slovo je činem. Je skutkem, který stojí na počátku něčeho nového. Slovo otevírá cestu k dobrému i zlému, je ukazatelem na rozcestí, kterým směrem se vydat. Stejně tak je pravdou, že málokdy dohlédneme konce svých slov. Slova nejdou vzít zpátky ani párem volů, jak říká lidové úsloví. Žijí dál svým životem a jednou na základě nich budeme souzeni. Mít jazyk, který podpírá, znamená mít jazyk Kristových učedníků. Umět zemdleného podepřít dobrým slovem, postavit na pevný základ.

Amen.

Kázání o XVII. neděli po svatém Duchu 5.10.2003 v Husově sboru ve Vršovicích