Setkání se Vzkříšeným
Ž 118, 14-19
Zj 1,1-9
ev. Jn 21, 1-14
B+S,
slovy těžko vyjádřitelná skutečnost setkávání učedníků se vzkříšeným Kristem je v samotném závěru Janova evangelia popsána ještě jednou, opět jinak, nežli tomu bylo v předchozích případech a zase zcela jedinečně. Tato Janova zpráva je vlastně reminiscencí na předešlé synoptické zprávy o zázračném rybolovu, při kterém dostávají rybáři od Ježíše pokyn, aby nedbali svých neúspěšných pokusů a znovu vyrazili na hlubinu, v naději hojného úlovku. U Jana je však výchozí situace poněkud odlišná. Příběh známý od synoptiků se odehrával v čase Ježíšova pozemského života, tedy před ukřižováním a smrtí. Jan situuje událost do času po vzkříšení a tím vyjadřuje i svojí vlastní víru v Krista a přesvědčení, že právě v události povolání, doprovázené mimořádnými zážitky při chytání ryb, se učedníci setkali s tím, který byl vzkříšen a který je povolává do svědecké služby o sobě. Jakoby celá událost byla Janem vytržena z času a snad i prostoru. Pro snazší pochopení samozřejmě můžeme věřit i tomu, že učedníci prožili obdobnou zkušenost zázračného rybolovu dvakrát: poprvé s tím, který bude Vzkříšen, a podruhé s tím, který byl Vzkříšen. Jako pravděpodobnější se nám však přesto bude jevit tvrzení, že Jan na událost rybolovu s Ježíšem nahlíží očima, které se přesvědčily o tom, že tento Ježíš, který byl ukřižován a zemřel, je opět živý – byl vzkříšen. Janovi nezáleží na tom, kdy se událost odehrála. Její chronologický sled v běhu dějin světa je zcela podružný a nedůležitý. Důležité je, že právě v této události učedníci uslyšeli Kristův imperativ a byli ochotni se mu podřídit. Ten imperativ nespočívá v rovině Ježíšova lidství – je Božím slovem které zaznívá z výsosti v plné Hospodinově moci. Jan chce sdělit, že v setkání s Ježíšem učedníci prožívají událost podobného, nebo přesněji stejného řádu, jako když se Mojžíš potkává s Hospodinem v hořícím keři. I oni v tomto setkání hrají o svůj život. Stojí před otázkou, jakým směrem se dát – zda-li cestou vlastní vůle a proměnlivých pocitů, které je nepřestávají upomínat na marnost jejich počínání, anebo uposlechnou toho, který do jejich života přináší nový úkol, nové pohnutky a nové nároky. Autorita, která k nim promlouvá, je plnou Boží autoritou, které se učedníci bez odmlouvání podřizují. V Janově líčení zjevitelské scény při lovení ryb můžeme zároveň rozpoznávat jeho stále přítomnou symboliku. Petr i ostatní učedníci už zažili skutečnost setkání se Vzkříšeným, Tomáš jej dokonce vyznával jako Pána a Boha. Teď však jsou opět osamoceni v Galileji, na místě, kde kdysi jejich cesta s Ježíšem začala. Je to Petr, který říká: „Jdu lovit ryby.“ Ostatní se přidávají, ale za celou noc nic nechytí. Petrovu rozhodnutí jít na lov chybí to podstatné: pověření. Zatím je to jenom on sám, který sděluje svůj záměr znovu chytat ryby. Jako by se chtěl opět ukrýt v tom, co mu bylo důvěrně známé a blízké. Před tím, nežli jej Ježíš povolal byl přeci rybářem. Vrací se k domnělým jistotám, které se mu zdají být hrází před rozbouřenými vodami posledních dnů. Jde znovu ke svému. Ale „jeho vlastní“ je po setkání se Vzkříšeným už jiné, nežli dřív. Nyní platí, že od ryb přešel k lidem. Stal se přeci rybářem lidí. Proto ryby, na které byl zvyklý ve svém bývalém povolání nyní neberou. dostal jiný úkol, pro který ale nyní potřebuje nové pověření. Musí se nejprve znovu setkat s tím, který ho povolává. Ježíš se objevuje na břehu s prvním ranním rozbřeskem. Noc pokročila a den se přiblížil. Tentokrát Ježíš ani nejde po vodě, ani neutišuje rozbouřené moře. Stojí na břehu aby připomněl, že napříště je to on, který je pro zmatené rybáře útočištěm i pevninou, břehem jejich rozkolísaných životů a novým světlem, které se objevuje po dlouhé noci. Zároveň je i milujícím Otcem, vždyť po všech nejrůznějších oslovení, teprve nyní na své učedníky volá: „Děti…“ Oni přiznávají svou prázdnotu. Nemají nic, čím by jej mohli pohostit a teprve na jeho výzvu házejí znovu síť do vody, aby se záhy naplnila 153 rybami. Víc jich ani podle Jana chytit nemohli. Ve starověku lidé dovedli rozpoznat 153 druhů ryby. V symbolické řeči to znamená, že chytili všechny. A znovu se přesvědčujeme o tom, že Jan neváhá zpochybnit naše počítání času. Vždyť musel vědět, že je to protimluv – všichni zdaleka ještě nebyli chyceni v Kristově síti – to je budoucnostní úkol, který má církev před sebou až do konce věků. Kristův pokyn je však jasný a jeho naplnění předem dané. Síť se i přes tak veliké množství nepotrhá – zůstává celistvá, protože je v Kristových rukou. Učedník, jehož jméno se nedovídáme, ale o kterém se předpokládá, že to byl Jan – miláček Páně, rozpoznává, že se znovu setkávají se Vzkříšeným Kristem. „To je Pán,“ říká jako muž víry. Petr, jako muž činu se odívá, aby zakryl svou nahotu a vrhá se do vln, aby šel svému Pánu v ústrety. Když přicházejí, spatřují, že všechno už je připraveno: ohniště a na něm chléb a ryba. Bylo to nečekané pozvání na hostinu. Mysleli, že oni zajistí pokrm, a přitom je to Kristus, který sytí je hladové. Ježíš dává chléb a rybu, znovu s učedníky otevírá své večeřadlo. I v tomto povelikonočním čase jsme znovu ujišťováni Kristem: „Pojďte, neboť je všechno připraveno.“ Každý dobrý skutek, každé dobré svědectví, které ještě můžeme vykonat, je z Boží milosti pro nás připraveno a přitom platí pozvání na hostinu, kde hostitelem je samotný Kristus.
Amen.
Kázání o I. neděli po velikonocích 18. 4. 2004 v Husově sboru ve Vršovicích.
Můžete sledovat všechny komentáře k tomuto článku prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.
Komentáře nejsou povoleny.