Dělníci na vinici

Ex 16, 11-15
Fp 1, 21-30
ev. Mt 20, 1-16

B+S,
dělníci, které si pán najímá, aby odvedli práci na jeho vinici se stali Ježíšovi inspirací k jednomu z jeho nejznámějších podobenství. Dokonce si troufám tvrdit, že podobenství o dělnících na vinici je samotnou trestí evangelia: extraktem, který v koncentrované podobě vypovídá o tom, co tvoří jádro Kristovy zvěsti a co to znamená věřit jako křesťan. O obsahu křesťanské víry byly od nejstarších dob až po dnešek napsány stovky a tisíce obsáhlých knih. Nespočet teologů se stále znovu a znovu snaží tlumočit Kristovo poselství svým současníkům i generacím, co přijdou po nich. V sledu evangelních zpráv přitom najdeme u Matouše toto podobenství o viničních dělnících v rozsahu patnácti veršů, jehož hloubku a pregnantnost vyjádření dosud nepřekonal žádný z vykladačů ani kazatelů, byť celá řádka z nich měla před jménem přídomek „svatý“. Kdyby se nedochoval žádný jiný z Ježíšových výroků, kdybychom neznali podrobnou historii jeho života, kdyby se do myslí pamětníků nezapsal ničím jiným, nežli tímto jedním jediným podobenstvím, mohli bychom celkem věrohodně rekonstruovat povahu jeho poselství. Co měl Ježíš svým životem a učením na mysli nám sdělil v tomto podobenství, které se ve velkolepé syntéze dotýká jak nebeských výšin, tak ale zároveň i hlubin lidské odcizenosti, hamižnosti a závisti. Všechno v tom podobenství najdeme pěkně pospolu, jedno vedle druhého, stejně, jak když pán vinice zrána vyšel, aby sehnal dělníky, kteří by pro něho pracovali. Jedna skupina pracuje od rána, ale na svoji práci nestačí, proto pán vychází znovu na tržiště, nejprve v devět, potom ve tři odpoledne a konečně ještě v podvečer okolo páté. Ti všichni jsou povoláni majitelem vinice, aby na ní odvedli svůj díl práce. Je jim slíbena spravedlivá odměna, i když pouze u té první skupiny dělníků bezpečně víme, o jakou výši mzdy se jednalo. První z najatých dělníků měli pracovat za denár na den. Jednalo se o naprosto běžnou starověkou cenu, kterou dělník dostával za celodenní práci. Pán tedy práci nenabízel ani pod průměrem ani nemohli dělníci očekávat nadstandardní výdělek. „Chceš jít ke mně pracovat za denár na den?“ tak nějak se jistě ptal majitel vinice a jak je z podobenství patrné, dělníky sehnal poměrně lehce. Kolik nabízel těm ostatním, co přišli po nich nevíme. Pouze jeden z biblických rukopisů uvádí dovětek: „dostanete, co bude spravedlivé.“ Je to zvláštní dovětek, protože právě on posléze ukazuje na zjevný rozpor mezi pojetím spravedlnosti u dělníků z „první směny“ a spravedlností tak, jak ji chápal majitel vinice. Ale právě na toto napětí chce Ježíš ukázat svým podobenstvím a sdělit nám, že Boží počty jsou tak odlišné od počtů našich. V životě jsme zvyklí počítat a mnoho věcí, které nás potkávají máme tendenci převádět na aritmetiku: má dáti, dal a kolik nám to vynese a co z toho budeme mít. Počítání je v životě nutné, neobejdeme se bez něj a přepočítal by se zcela jistě ten, který by to v životě nečinil. Stejně se chovají i dělníci, které si pán najal. To oni v řeči podobenství představují nás – běžné obyvatelstvo této planety. I my často nečinně postáváme a teprve na něčí zavolání se dáváme do pohybu, abychom vykonali něco užitečného. A přitom počítáme, ať už jsme faráři nebo majitelé stavebních firem, či pomocné síly v kuchyni. Máme v krvi převádět naše životní děje do rovnic někdy o celé řadě neznámých, kde ale na obou stranách funguje princip rovnováhy: dostanu, to, co si zasloužím. Budu odměněn do výše odvedené práce. A tento princip parity uplatňujeme a přirozeně vnášíme i do mezilidských vztahů. Jedno z úsloví to charakterizuje slovy: „jak ty mně, tak já tobě…“, anebo, chcete-li to sdělit biblicky: „jak byste chtěli, aby se lidé chovali k vám, tak vy ve všem jednejte s nimi.“ To poslední zmiňované je dokonce Ježíšovým autentickým slovem. Kdybychom ho však chtěli pochopit jen v jednom jediném úzkém významu bez znalosti Ježíšova podobenství o dělnících na vinici, patrně bychom se my sami přepočítali v tom, jak to vlastně Ježíš myslel. Princip rovnovážných počtů a rovnovážných vztahů je jistě dobrý. Vždyť z něho vyrůstá celý Mojžíšův zákon s oním slavným: „oko za oko a zub za zub.“ Kdybychom se toho dokázali přidržet, bude náš svět i vlastní život o mnoho lepší. Ale Ježíši jde v jádru jeho poselství o situaci člověka před Bohem v tomto světě o mnohem víc. Ježíšovo evangelium není vystavěno na půdorysu „něco za něco“ – ty dáš mně a já tobě, fifty fifty a jsme si kvit. Právě v tomto jedinečném podobenství o povaze Božího království Ježíš říká, že lidský život může mít ještě jiný rozměr – rozměr nezasloužené milosti. A teprve ten činí náš život smysluplným a je i nadějí na jeho věčné pokračování. Majitel vinice hovořil o spravedlnosti, ale jeho spravedlnost byla o mnoho jiná, nežli spravedlnost najatých dělníků. Dělníci si pečlivě hlídali, stejně jako to činíme my dnes a denně, aby byla zachována rovnováha v jejich vztahu k zaměstnavateli i v počtu odpracovaných hodin. Očekávali, že pán vinice bude jako všichni ostatní dodržovat jakési tabulkové počty hodinových mezd. O to větší bylo jejich překvapení, když zjistili, že tak nečiní. A zde se dostávám k jádru podobenství. Kristus chce sdělit, že tím skutečným obsahem jeho nové – radostné zvěsti, evangelia, není: budeš mít něco za něco, (spásu za dobrý život), ale můžeš mít něco prakticky za nic. Jenom když to v lásce a radosti přijmeš jako dar, který ti Bůh dává, protože tě má rád. První skupina dělníků vznášela oprávněné námitky, protože jejich zaměstnavatel zjevně nedodržel princip parity. V jejich očích tím degradoval práci skupiny, která snášel od rána útrapy dne a nepřetržitě pracovala až do večera. Co na tom, že jim dal tolik, kolik na počátku slíbil! Ale právě toto je, přátelé, skutečné Kristovo evangelium. Všude tam, kde si hlídáme, abychom byli po zásluze spravedlivě odměněni se vlastně míjíme s Kristem. Kristus nám totiž to nejcennější – svoji lásku, dává úplně zadarmo.

Amen.

Kázání o XVIII. neděli po svatém Duchu 18. září 2005 Vršovice.