Důkazy o vzkříšeném

Ž 118, 16-24
1K 15, 1-11
ev. Jn 20, 1-18

B+S,

důkaz o tom, že byl Kristus třetí den po své smrti na kříži vzkříšen v bibli nenajdeme. Rozmanitá novozákonní biblická svědectví o Vzkříšeném Kristu totiž nejsou důkazy, které bez náznaků pochybností mají prokazatelně dosvědčit, že ten, který byl mrtev žije, evangelní i apoštolské texty nejsou důkazy o Vzkříšeném, nýbrž pozvánkou, vybídnutím k víře ve Vzkříšeného. Pokud bychom chtěli k biblickým zprávám přistupovat v rovině dokazování, zda-li byl Ježíš skutečně vzkříšen, museli bychom konstatovat, že předkládaný materiál je neprůkazný. Odhlédneme-li od skutečnosti, že skutková podstata dokazovaného činu se odehrála nejméně před dvaceti a nejvíce před šedesáti lety před tím, nežli byl spisový materiál o tom písemně zaznamenán, potom jako základní nedostatek se musí jevit skutečnost, že dochované písemné výpovědi svědků Matouše, Marka, Lukáše, Jana, Pavla a dalších jsou nejednotné. V některých směrech dokonce budí zdání, že autoři jeden od druhého opisovali nebo mírněji řečeno, inspirovali se navzájem. I přesto mezi jednotlivými popisy toho, že byl Kristus Vzkříšen nacházíme rozdíly: kolik bylo vlastně žen, které v inkriminované ráno šly ke hrobu? Jedna, dvě nebo tři? Jak zněla jejich plná jména a co vlastně viděly? Viděly anebo neviděly? Jak se dá kategorizovat andělské zjevení? Proč říká Marek závěrem svého spisu, že ženy nikomu nic neřekly, protože se bály, oproti tomu Matouš sděluje, že ženy se bály a zároveň s velikou radostí běžely učedníkům oznámit to, co viděly? Podle Matouše se očitými svědky stala také vojenská stráž, která hlídala zapečetěné dveře do hrobu. Kdo vyslechnul tyto muže a jaký byl jejich další osud? Právě je bychom mohli v případném soudním procesu označit za korunní svědky události, neboť byli přítomni od začátku do konce. Vadou na kráse této teorie je, že podle Matouše byli strážci strachem bez sebe a během aktu Zmrtvýchvstání strnuli jako mrtví. Zda-li to byl chvilkový nebo naopak trvalý stav bohužel nevíme. Tato stopa nikam dál nevede. Přišel ke hrobu bezprostředně po události ještě někdo další: například někdo z učedníků, a pokud ano, který: jeden, dva, či více? A co svědectví dalšího ze svědků o Vzkříšeném Kristu: apoštol Pavel? Proč jako důkazní pramen ve své výpovědi o Vzkříšeném neuvádí ženy? Další slabinou získávání důkazů o Ježíšově zmrtvýchvstání je skutečnost, že veškerý dochovaný písemný materiál můžeme dnes označit jako pocházející z jednoho zdroje. Je sice různorodý obsahově i časově, ale je součástí jedné knihy, která se nazývá bible. Aby byl důkaz důkazem, musí být nezávisle ověřitelný: to znamená z více stran. Ty v námi promýšlené kauze chybí: strany římská ani židovská s k případu nijak nevyjadřují. Z dochovaných mimobiblických zmínek, které byly napsány opět s odstupem několika desetiletí pouze vyplývá, že v čase jejich sepsání existovali lidé, kteří měli nějaký vztah ke Kristu. Dotyčná osoba Krista však není více specifikována, natož aby z napsaného vyplývalo, že zemřel a třetího dne vstal z mrtvých. Problematičnost dokazování Zmrtvýchvstání spočívá v tom, že tato událost je nedokazatelná, přesněji řečeno nedokazatelná v rovině obecného a ověřitelného sdělení. Vzkříšeného Krista totiž dokázat nelze, můžeme v něj pouze uvěřit! Ale zkusme si představit, že bychom něco z oněch tolikrát toužebně hledaných důkazů skutečně měli. Co třeba, kdybychom nalezli zaznamenanou a úředně ověřenou výpověď jednoho ze strážců Ježíšova hrobu? Bylo by to jistě zajímavé čtení, po jehož prostudování bychom nejspíš utvrdili svoji jistotu, že se dotyčný pomátl na rozumu, trpěl halucinacemi či nějakým druhem stihomamu. Když Bůh připravoval ve své nekonečné moudrosti plán Kristova Vzkříšení, prozřetelně se rozhodl, že povědomí a známost o něm nevznikne na základě doložitelných faktů. Jakýkoliv důkaz je totiž vždycky dobově a místně podmíněn. A i ten sebejistější fakt, tisíckrát ověřený a vědeckými metodami znovu a znovu opakovaný, můžete vždycky hodit za hlavu, podobně, jako když apoštol Tomáš řekl: „dokud neuvidím, neuvěřím.“ Proti takovému tvrzení neexistuje stejně silný protiargument. Když budete tvrdit, že slunce je plechový koláč, který visí na obloze, a dokud si na něj nesáhnete neuvěříte, že tomu je jinak, nikdo vám vám vaše přesvědčení nevyvrátí. Jak dokazovat něco, co se odehrálo před tisíci lety na jiném místě v jiné zemi jiným lidem? Bůh se směje lidskému dokazování a nijak na něm není závislý. Proto ani největší věc, která se kdy v dějinách světa odehrála: Kristovo Zmrtvýchvstání, neuložil do roviny exaktně ověřitelné zkušenosti. Je proto zbytečné, a vlastně i nežádoucí, na základě bible dokazovat, že Ježíš byl Vzkříšen. Bible k víře ve Vzkříšeného přivádí a dostatečně jasně říká, že už třetí den po Ježíšově smrti někteří lidé uvěřili, že ten, který byl mrtev žije, že nad ním smrt nezvítězila. Je to však sdělení otevřené. Začalo to třetí den po jeho smrti a trvá dodnes. Dnes, v tuto chvíli milióny lidí věří, že Kristus žije. Je to úžasná radost vědět, že i já patřím mezi ně. Ano, Kristus žije, byl Vzkříšen třetího dne podle Písem. Dejte mi pokoj s nějakými důkazy, jsou zbytečné a ve víře vás nikam neposunou nežli k věčným pochybnostem a nejistotám. Tu jistotu, že Ježíš žije nenajdeme v prázdných hrobech a svědeckých výpovědích očitých svědků, najdeme ji sami v sobě v okamžiku, kdy se nás živý Kristus v Duchu svatém dotkne a my před ním padneme jako Tomáš na kolena se slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“

Amen.

Kázání o slavné neděli Vzkříšení na Hod Boží velikonoční 16.4.2006 v Husově sboru ve Vršovicích