Farizeus a celník

Jl 2, 12-13
2Tm 3, 1-14
ev. Lk 18, 9-14

B+S,

farizeus a celník – dva lidé, které přivedla do chrámu stejná věc: přišli si pro Boží odpuštění. To bylo účelem prosebné modlitby na nádvoří jeruzalémského chrámu před oltářem, na který se kladly oběti. Nežli postoupíme dál ve výkladu Ježíšova podobenství, přemýšlejme, co nás samé přivádí do našich současných „chrámových nádvoří“? S čím přicházíme a s jakou prosbou a s jakým záměrem se stavíme před oltář my? Je to jenom zvykovost, se kterou neděli co neděli chodíme do kostela, protože jsme tomu tak uvykli? Jdeme si sem odpočinout a zklidnit mysl z ruchu a hřmotu světa tam venku? Jdeme prožít tajemné a povznášející setkání, které rozechvívá naše nitro, protože víme, že vstupujeme do kontaktu s tím, který nás neskonale převyšuje? Někdy není na škodu zamyslet se víc i nad věcmi, které pokládáme za samozřejmé, nad úkony, které jsme průběhem let zautomatizovali, že nám připadá, že to ani nemůže být jinak. Jedním z nich je i postulát: je neděle tak jdu do kostela. Ale proč tam jdu? Co od toho čekám, co myslím že uslyším, že dostanu, co myslím, že tam právě dnes prožiju? Proč jsem tady? Někdo možná řekne: dělá mi to dobře na nervy – i takovou odpověď jsem už slyšel, jdu si poslechnout pana faráře, mám rád varhanní hudbu a zpěv. To všechno je správné a to všechno může a má prostředí kostela příchozím nabídnout. Farizeus a celník však do chrámu přišli z jiného důvodu: přišli si tam pro odpuštění. Oba chtěli prožít dotyk Boží ruky, ve kterém by přijali milost do svých životů. Chtěli se smířit s tím, o kterém vyznávali, že je původcem a zdrojem života. A možná to tak v skrytu duše cítíme i my, jenom o tom nemluvíme nebo si to neuvědomujeme. Chci přijmout odpuštění, chci se smířit. Chci urovnat svůj vztah s Bohem. Kéž by tomu tak bylo za veškerou naší zvykovostí, za životním drilem, který se nám dostal pod kůži i za tím vším, co si do kostela přinášíme a co od této návštěvy očekáváme. Ale zpátky k řeči podobenství! Předpoklad farizea a celníka byl stejný: oba chtěli dosáhnout Božího odpuštění a hledali jej v chrámu při modlitbě. Cestu k jeho dosažení však každý z nich zvolil odlišnou. Důležité je ještě upozornit na to, že jak farizeus tak celník nejsou Ježíšem náhodně vybraným vzorkem typického chrámového osazenstva. Řekli bychom dnes, že se jedná o modelové charaktery dvou zcela odlišných osob. Farizeové byli prototypem zbožnosti. Jako učitelé zákona dbali na jeho poctivou a každodenní aplikaci v běžném životě – druhým sloužili nejenom jako učitelé ale přímo vzory života z víry. Oproti tomu celníci byli jejich pravým opozitem. Ve své době byli daňovými úředníky toho času ve službách okupační moci. Celá řada z nich byli lidé chamtiví, chtiví peněz, kteří ostatní okrádali a vybírali pro svoji osobní potřebu nad míru toho, jak vysoko byla vyměřena daň. Lidé je neměli v oblibě nejen pro jejich častou zlodějnu, ale především za kolaboraci s nepřátelským režimem. Těžko si představit dva tak odlišné typy na jednom místě: přesto se potkávají a situace poslouží Ježíšovi jako základ jeho řeči v podobenství. Farizeus děkuje, že není jako ostatní lidé a hned uvádí příklady vážně chybujících hříšníků: zmiňuje vyděrače, nepoctivce, cizoložníky, když v tom jeho pohled ulpí na celníkovi a tak i jeho zařadí to řečeného zástupu lidí pokleslých. Na svoji obhajobu uvádí, co všechno dobrého činí: postí se dvakrát týdně, desátky dává z veškerého majetku. Protože dávno dobře víme, jak podobenství končí, většinou nám nečiní problém nad takovým farizeem zlomit hůl: myslíme si – v jeho případě je všechno špatně. Byl to pokrytec, druhými lidmi pohrdal, o Boží odpuštění nestál – on si ho jako samozřejmost nárokoval. Tak tomu však vůbec nemuselo být. Zákon ukládal za povinnost postit se jednou do roka: pokud se postil dvakrát za týden, znamenalo to, že nejedl 104 dní v roce, tedy téměř třetinu roku strávil v přísném půstu. Měl by někdo z nás na něco takového odvahu? Můžeme samozřejmě jeho přísný půst odbýt tvrzením, že se jednalo o marné gesto, ale byli bychom my schopni podobného gesta? Teatrálně nejíst snad jde den nebo týden, ale třetinu roku být o hladu jenom aby si ti druzí pomysleli: podívejte, jak je ten člověk zbožný – to mi nejde dohromady. Farizeův půst nebyl laciným gestem, ale skutkem vyvěrajícím z hloubky jeho zbožnosti, byl skutečnou obětí, navzdory tomu, že podobenství v závěru vyznívá jinak. Podobné to je i se zmíněným desátkem z veškerého příjmu. Opět není přiměřené hovořit o laciném gestu, pokud však někdo z nás nečiní to samé co tento farizej. Pokud někdo dnes odvádí desátek z veškerého příjmu, jde takový pravidelný měsíční odečet z majetku do řádů tisíců a desetitisíců za rok. Kdybychom měli jediného takového farizea ve sboru, výrazně by se nám vylepšila ekonomická bilance a to nemluvím o tom, kdyby byli dva nebo tři! Odsoudit je tedy jednoduché, ale zkusme následovat farizea ve dvou jeho samozřejmých úkonech a zjistíme, jak náročnou cestu si zvolil. Oproti tomu o celníkovi nevíme vůbec nic: a tak si o něm můžeme myslet, že byl skutečně výlupkem všech nectností, vyděračem, lichvářem, podvodníkem, chamtivcem, anebo také člověkem čistým jako lilie, který v životě nesáhl na to, co by mu nepatřilo: nevíme. Podobenství však říká, že ospravedlněn byl celník a nikoliv farizeus. Chybou farizea však nebyly jeho skutky, které víc než odsouzení zaslouží obdiv, ale nepochopení, jaká je povaha Boží milosti. Bůh se však chová jinak. Farizeus se postavil na Boží místo a lidi dělil podle své úvahy na zbožné a bezbožné: na ty, kteří zasluhují milost, a na ty, kteří jí nejsou pro své skutky hodni. Abychom nebyli jako on, neodsuzujme farizea, neukazujme na něho prstem. Právě to činil on, celník, na rozdíl od něj ukazoval prstem na sebe a říkal: podívej se, Bože, jaký jsem lump – slituj se nade mnou hříšným. Přesně to samé máme dělat my a ne se srovnávat s jinými a hájit se: podívej se, Bože, ještě je na tom někdo hůř já! Tak rozumím Ježíšovu slovu: „Kdo se povyšuje bude ponížen a kdo se ponižuje, bude povýšen!“

Amen.

Kázání o XXIII. neděli po svatém Duchu v Husově sboru ve Vršovicích 4. listopadu 2007